6 To 94/2013 – Nejvyšší soud

Z o d ů v o d n ě n í: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2013, č. j. 54 T 2/2011-1984, byli obžalovaní L. Ku. a J. Kuš. uznáni vinnými ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (obžalovaný Ku. v bodech 1 – 8 a obžalovaný Kuš. v bodech 1 – 4, 6 a 7 napadeného rozsudku) a obžalovaný M. Kr. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona ve znění zákona č. 140/1961 Sb., a to dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona ve znění zákona č. 140/1961 Sb. Této trestné činnosti se obžalovaní podle skutkových vět napadeného rozsudku měli dopustit jednáním detailně popsaným v bodech 1) – 8) výroku o vině tohoto rozsudku. Za toto jednání byli obžalovaní k trestům konkrétně uvedeným ve výroku o trestu tohoto rozsudku a zavázáni k povinnosti nahradit způsobenou škodu. Tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť byl napaden odvoláními státního zástupce a obžalovaných Ku., Kuš. a Kr. Odvoláními se zabýval Vrchní soud v Olomouci, který svým usnesením ze dne 2. 1. 2014, č. j. 6 To 94/2013-2137 podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu z podnětu všech podaných opravných prostředků napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací z podnětu zmíněných opravných prostředků přezkoumal, podle hledisek vyjádřených v ustanovení § 254 odst. 1, odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly žádným z podaných odvolání vytýkány, přihlížel toliko, pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla odvolání podána. Přezkumná činnost odvolacího soudu ve smyslu § 254 odst. 3 tr. ř. nebyla fakticky nikterak omezena, neboť podle zmiňovaného zákonného ustanovení, je-li podáno odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání. Po přezkoumání napadeného rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, musí především odvolací soud konstatovat, že řízení, ani rozsudek samotný, netrpí žádnými závažnými procesními vadami, tedy takovými, které by odůvodňovaly postup ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. V řízení proti obžalovaným Ku., Kuš. a Kr. byla dodržena všechna stěžejní ustanovení trestního řádu, zejména ta, která mají zabezpečit právo obžalovaných na obhajobu, ustanovení týkající se zahájení trestního stíhání a seznámení se spisem. Obžaloba byla podána pro skutky, které jsou předmětem jednotlivých usnesení o zahájení trestního stíhání a byla tedy zachována i totožnost skutku. Důkazy, které byly v tomto řízení provedeny, byly, až na důkazy mající charakter důkazů neodkladných či neopakovatelných, realizovány až po zahájení trestního stíhání a jedná se tedy z tohoto úhlu pohledu o důkazy procesně relevantní. Nelze rovněž pominout, že všichni obžalovaní měli od samého počátku trestního řízení obhájce a tudíž nedošlo ke zkrácení jejich práva na obhajobu. Ani v tomto smyslu nelze činnosti soudu prvého stupně ničeho vytknout. Odvolací soud ovšem po přezkoumání napadaného rozsudku dospěl k závěru, že zmíněný rozsudek trpí vadami, předpokládanými v ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. (neúplnost skutkových zjištění a skutečnost, že se ohledně napadené části rozsudku nalézací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí), a v ustanovení § 258 odst. 1 písm. c) tr. ř. (vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávané části rozsudku a k objasnění věci je třeba důkazy opakovat nebo provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně). Odvolací soud musí předně přiznat prakticky plnou relevanci té části odvolacích námitek obžalovaného Kuš. v tom smyslu, že v žádné části odůvodnění napadeného rozsudku neuvádí nalézací soud, z jakých důkazů vyšel při ustálení výše způsobené škody. Výjimku v tomto směru tvoří pouze jednání pod body 2) a 7) výroku napadeného rozsudku. Již z tohoto důvodu se jeví napadený rozsudek z větší části nepřezkoumatelný a jako takový nemohl obstát. Odvolací soud poukazuje na skutečnost, že vyjma jednání popsaného pod bodem 7) výroku napadeného rozsudku (jednání ke škodě poškozeného Ing. S.), ve všech dalších bodech výroku napadeného rozsudku je trestná činnost obžalovaných popsána tak, že tito buď lstivým či podvodným způsobem podstrčili poškozeným k podpisu plné moci, díky nimž dosáhli svého zplnomocnění k dispozici s nemovitostmi, které byly v majetku poškozených, případně k dispozici s členskými právy k družstevním bytům poškozených, nebo přiměli poškozené uzavřít smlouvy o půjčkách, jejichž součástí byly jako zajišťovací instituty smlouvy o převodu členských práv a povinností k družstevním bytům, přičemž poškozené nepravdivě ujišťovali o tom, že budou-li půjčky spláceny včas a řádně, k faktickému převodu členských práv k těmto bytům nedojde. Podstatnou pro právní kvalifikaci jednání všech obžalovaných je výše způsobené škody, která se ve zmíněných bodech rozsudku (vyjma bodu 7/) odvíjí od zjištění tržní hodnoty nemovitostí, které byly v jednotlivých případech předmětem útoku. Jak se podává z obsahu spisového materiálu, toliko ve vztahu k nemovitosti uvedené pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku (poškozený Ľ. J.), kterou je v daném případě družstevní byt číslo … v domě na ulici P. 39 v O. – V., byl ke zjištění její tržní hodnoty v době spáchání tohoto útoku zpracován znalecký posudek. Důkaz tímto znaleckým posudkem byl pak proveden v rámci hlavního líčení, realizovaného před nalézacím soudem dne 29. 11. 2011 (č.l. 1746), a to v režimu ustanovení § 211 odst. 5 tr. ř. Naproti tomu ve všech zbývajících bodech výroku napadeného rozsudku (body 1, 3, 4, 5, 8), nebyl ke zjištění tržní hodnoty nemovitostí, které byly předmětem útoku obžalovaných, opatřen ani znalecký posudek ani odborné vyjádření Jak vyplývá ze spisového materiálu, orgány činné v přípravném řízení vyšly při stanovení tržní hodnoty zmíněných nemovitostí toliko ze zpráv zažurnalizovaných ve spisu (bod 1/ - chata manželů Z., bod 1/ - byt manželů Z., bod 4/ - byt manželů K., bod 5/ - byt poškozeného K., bod 6/ - rodinný dům manželů S., bod 3/ - rodinný dům poškozené S. a bod 8/- byt poškozené L.). Ve všech těchto případech policejní orgán zaslal buď obchodní společnosti R. s. Č. s. – T. r., a. s., popřípadě subjektu nazvanému C. r. k., Ing. M. V., písemnost nazvanou „žádost o zpracování ocenění nemovitosti ve smyslu § 157 odst. 3 tr. ř.“. V této souvislosti především poukazuje odvolací soud na poměrně problematické užití výše zmíněného zákonného ustanovení. V ustanovení § 157 odst. 3 tr. ř. zákonodárce deklaruje, že v závažných a skutkově složitých věcech může státní zástupce nebo policejní orgán využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze speciálního oboru. O návrh na výběr určité osoby jako konzultanta může též požádat správní úřad, jiný orgán, vědeckou nebo výzkumnou instituci. O přibrání konzultanta sepíše státní zástupce nebo policejní orgán úřední záznam. Se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu může konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon funkce nahlížet do spisu a být přítomen při provádění úkonů trestního řízení. Do provádění úkonů však nesmí zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž se konzultant v průběhu trestního řízení dozvěděl, je povinen zachovat mlčenlivost. Na vyloučení konzultanta se přiměřeně užijí zvláštní předpisy o znalcích a tlumočnících. Účast konzultanta nezbavuje státního zástupce a policejní orgán odpovědnosti za zákonný průběh trestního řízení. V souvislosti s citovaným zákonným ustanovením je třeba uvést, že jeho smyslem je v závažných a skutkově složitých věcech pomoc orgánu činnému v trestním řízení v tom, aby se náležitě orientoval ve skutkovém ději, včetně s tím souvisejících odborných otázek a byl tak schopen zaměřit dokazování správným směrem. Činnost konzultanta však nemůže směřovat k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení z hlediska odborných znalostí, neboť tím by byl nahrazován postup podle § 105 a následujících tr. ř. Pokud v důsledku činnosti konzultanta, jež by se měla soustředit na odborné usměrnění činnosti orgánu činného v trestním řízení, který ho přibral, se ukáže, že je třeba objasnit některou skutečnost důležitou pro trestní řízení z hlediska odborných znalostí, je na příslušném orgánu v trestním řízení, aby vyžádal buď odborné vyjádření, anebo pro složitost posuzované otázky přibral znalce ve smyslu § 105 tr. ř. Funkci konzultanta je nutno zásadně odlišovat nejen od znalce v trestním řízení, ale i od konzultanta znalce ve smyslu § 10 odst. 2 záko