6 Tz 18/2025 – Nejvyšší soud

6 Tz 18/2025-131 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců Mgr. Pavla Götha a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci ve Věznici Bělušice, proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 2. 2024, č. j. 44 T 17/2024-38, a rozhodl takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 2. 2024, č. j. 44 T 17/2024-38, pravomocným ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2024, č. j. 67 To 78/2024-57, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. T. v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku a v řízení tomuto rozsudku předcházejícím v ustanovení § 206c odst. 4 tr. ř. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušují rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 2. 2024, č. j. 44 T 17/2024-38, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2024, č. j. 67 To 78/2024-57, a z řízení jim předcházejícího usnesení o přijetí prohlášení viny podle § 206c odst. 4 tr. ř. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 2. 2024, č. j. 44 T 17/2024-38, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2024 (uvedeného dne vzal státní zástupce zpět své odvolání podané proti výroku o trestu, což vzal předseda senátu odvolacího soudu na vědomí usnesením z téhož dne č. j. 67 To 78/2024-57), byl obviněný P. T., nar. XY, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. 2. Uvedeného přečinu se obviněný podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 12. 2. 2024 v době kolem 19:05 hod. v Praze XY, XY XY, v prodejně Lidl, odebral z volného výběru 1 aku vrtačku zn. Parkside v hodnotě 1.499, - Kč, kterou držel v ruce, a s takto drženou aku vrtačkou prošel prostorem pokladen a bezpečnostních rámů, aniž by za uvedené zboží zaplatil, načež byl u východu z prodejny zadržen ostrahou, jednal takto v úmyslu zde odcizit předmětné zboží, a tím provozovateli prodejny způsobit škodu, a svým jednáním způsobil pošk. spol. Lidl Česká republika, s. r. o., IČ: 26178541, se sídlem Nárožní 1359/11, Praha 5, škodu ve výši 1.499,- Kč, a takto jednal přestože věděl, že byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě sp. zn. 7 Tm 9/2023 ze dne 15. 5. 2023, pravomocným dne 27. 6. 2023, uznán vinným m.j. proviněním krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a bylo mu uloženo souhrnné trestní opatření odnětí svobody ve výměře 6 měsíců nepodmíněně, se zařazením k výkonu trestu do věznice pro mladistvé, kdy jim byl současně zrušen výrok o trestním opatření z rozsudku Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 4 Tm 11/2023 ze dne 16. 11. 2022, pravomocného dne 6. 2. 2023, přičemž uvedené souhrnné trestní opatření odnětí svobody vykonal dne 1. 2. 2024. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 3. Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona (dále též jen „stížnost“). Podle něj byl napadeným rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku a § 35 odst. 1 z. s. m. v neprospěch obviněného. Stěžovatel poukázal na relevantní právní úpravu a uvedl, že s právním posouzením skutku soudem prvního stupně nesouhlasí. Na předmětný skutek nelze nahlížet jako na recidivu uvedenou v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Odsouzení tehdy mladistvého obviněného za provinění z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 5. 2023, sp. zn. 7 Tm 9/2023, bylo totiž již před spácháním předmětného skutku ve smyslu citovaného § 35 odst. 1 z. s. m. zahlazeno. Jak vyplývá z provedených důkazů, obviněný se výše popsané krádeže dopustil dne 12. 2. 2024. Stalo se tak tedy až poté, co dne 1. 2. 2024 vykonal souhrnné trestní opatření odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 5. 2023, sp. zn. 7 Tm 9/2023. V naznačené spojitosti lze odkázat zejména na příslušný opis z rejstříku trestů, který měly orgány činné v trestním řízení v k dispozici. 4. Z výše uvedeného je podle stěžovatele zřejmé, že v daném případě nemělo dojít k uznání obviněného vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Odsouzení, od kterého Obvodní soud pro Prahu 1 odvíjel svůj závěr o naplnění znaku recidivy uvedeného v § 205 odst. 2 tr. zákoníku, bylo v době zahájení zkráceného přípravného řízení, a tím pádem i vydání napadeného rozsudku již zahlazeno. Pokud se jedná o alternativu předchozího potrestání, v daném případě v podobě výkonu trestu odnětí svobody dne 1. 2. 2024, tuto nelze od samotného odsouzení oddělovat již z logiky věci, neboť právě výkon trestu je podmínkou pro zahlazení odsouzení. Na druhé straně předpokladem a rámcem pro výkon trestu „potrestání“ ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku je právě předchozí odsouzení. Tam, kde takový rámec v důsledku zahlazení absentuje, nemohou dále přežívat ani účinky potrestání, od kterých se odvíjí trestnost podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Jinak řečeno, tam kde se na potrestaného pachatele trestné činnosti nahlíží jako by nebyl odsouzen, musí se na něj nahlížet i tak, jako by nebyl potrestán. 5. Uvedené plně reflektuje jak respektovaná komentářová literatura, tak judikatura, podle kterých se „potrestáním“ rozumí předchozí trestní postih, kdy pachatel byl nejenom odsouzen, ale kdy alespoň zčásti vykonal uložený trest, pokud výkon trestu nemá za následek to, že se na něho hledí, jako kdyby odsouzen nebyl. [ŠÁMAL, Pavel. § 205 (Krádež). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2559, marg. č. 20.] 6. Ze shora uvedeného je zřejmé, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 2. 2024, č. j. 44 T 17/2024-38, byl v důsledku nesprávného právního posouzení porušen zákon v neprospěch obviněného P. T. v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku a § 35 odst. 1 z. s. m., v důsledku čehož bylo k předmětnému skutku přihlíženo jako k recidivě. Jelikož obviněný svým jednáním nezpůsobil na cizím majetku škodu, která by přesahovala 10 000 Kč a chybí zde závažnější okolnost, bylo možné jeho jednání posoudit pouze jako přestupek. Z těchto důvodů nebylo možné obviněného uznat vinným a uložit mu trest v trestním řízení. 7. Ministr spravedlnosti proto za současného vyslovení souhlasu s konáním neveřejného zasedání závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud · podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 2. 2024, č. j. 44 T 17/2024-38, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku a § 35 odst. 1 z. s. m., · podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 2. 2024, č. j. 44 T 17/2024-38, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a · podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona ze dne 14. 1. 2025 uvedl, že se s touto stížností ztotožňuje a učinil návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu shodný se stěžovatelem. Zároveň vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání. 9. Obviněný ani jemu ustanovený obhájce se ke stížnosti pro porušení zákona nevyjádřili. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 10. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným rozhodnutím předcházející, a shledal, že zákon byl ve vytýkaném směru napadeným rozsudkem soudu skutečně v neprospěch obviněného porušen. 11. Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Znakem „byl za čin uvedený v odstavci 1 odsouzen“ se rozumí speciální recidiva pachatele. Odsouzením nebo potrestáním za takový trestný čin se rozumí odsouzení nebo potrestání především za trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku, nebo za obdobný trestný čin, kterým je i trestný čin loupeže. Termín odsouzení vyjadřuje skutečnost, že odsuzující rozsudek nabyl právní moci. Ohledně odsouzení, které zakládá zpětnost, se vyžaduje, aby toto v době rozhodování o vině pachatele právně existovalo, což znamená, že uvedený zákonný znak není naplněn, pokud se v době rozhodování soudu na