7 Td 10/2026 — Nejvyšší soud

7 Td 10/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 3. 2026 Spisová značka:7 Td 10/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TD.10.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Místní příslušnost Delegace Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1 tr. ř. § 25 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Td 10/2026-2874 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 3. 2026 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných D. K. a D. M. vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 1/2026, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu takto: Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Benešově. Odůvodnění: 1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Benešově podal dne 18. 11. 2025 u Okresního soudu v Benešově obžalobu na obviněné D. K. a D. M., a to v případě obviněného D. K. pro skutek popsaný pod body 1 až 98 obžaloby, kvalifikovaný jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a v případě obviněného D. M. pro skutek popsaný pod body 22, 23, 39, 41 až 47, 49, 51 až 54, 57 až 59, 61 až 66 a 69 až 73 a kvalifikovaný jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Věc byla vedena u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 153/2025. 2. Obvinění se podle obžaloby měli uvedených zločinů (pokusů o ně) dopustit v podstatě tím, že ještě s T. B. (jehož trestní věc je vedena samostatně) po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, vedeni záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch, v úmyslu vylákat od poškozených peněžní prostředky a slibované zboží nedodat, na blíže nezjištěném místě v České republice prostřednictvím internetového portálu bazos.cz a market place podávali inzeráty, v nichž vystupovali pod smyšlenými jmény a nabízeli k prodeji různý sortiment, který nevlastnili, přičemž poté, co s poškozenými dohodli uhrazení minimálně alespoň části kupní ceny, zboží nedodali a finanční prostředky obdržené od poškozených si ponechali. Finanční prostředky si nechávali zasílat jak na své bankovní účty, tak na bankovní účty jiných osob, přičemž měli jasně stanoveny role a funkce v páchání trestné činnosti, úkolem D. K. bylo zejména zakládání bankovních účtů, vybírání hotovosti, vyhotovování falešných faktur a zadávání inzerce, úkolem T. B. bylo zejména jednání s budoucími poškozenými, a úkolem D. M. bylo obstarávání cizích bankovních účtů, jejichž disponenty pod různými lživými legendami přesvědčil, aby na tyto účty mohly přicházet; takto získané finanční prostředky byly zpravidla obratem vybrány v hotovosti a poté se o ně obvinění rozdělili. 3. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 5. 1. 2026, sp. zn. 1 T 153/2025, byly podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení obviněných D. K. a D. M. vyloučeny útoky uvedené ve výše zmíněné obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Benešově a uvedené pod body 22, 23, 39, 41 až 47, 49, 51 až 54, 57 až 59, 61 až 66 a 69 až 72, ohledně D. M. bylo vyloučeno i jednání popsané pod bodem 73 obžaloby. Věc je vedena u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 1/2026. 4. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 4. 2. 2026, sp. zn. 1 T 153/2025, byl obviněný D. K. uznán vinným pod body 1 až 70 zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Zároveň bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o trestu jmenovaného obviněného a o nárocích poškozených na náhradu škody. 5. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 1. 2026, sp. zn. 1 T 1/2026, pak byla trestní věc obviněných D. K. a D. M. vedená tímto soudem pod sp. zn. 1 T 1/2026 podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu (věc byla předložena dne 12. 2. 2026) k rozhodnutí o příslušnosti soudu, s tím, že místně příslušným k jejímu projednání by měl být Okresní soud v Karviné. 6. Okresní soud zrekapituloval, že po podání obžaloby rozhodl o vyloučení útoků, kterých se měli obvinění D. K. a D. M. dopustit společným jednáním. Tento postup zvolil proto, že obviněný D. K. byl stíhán vazebně, k jednání se v přípravném řízení doznal a opakovaně projevil vůli před soudem prohlásit vinu. Oproti tomu proti obviněnému D. M. bylo od počátku vedeno trestní řízení jako proti uprchlému, ve věci nebyl vyslechnut, ze spisu není zřejmé, jaké úkony k jeho zadržení jsou policejním orgánem činěny, nebyl vydán příkaz k zatčení a o jeho vydání nebylo v přípravném řízení požádáno. Okresní soud nepovažoval za praktické, aby bylo vedeno společné trestní řízení, neboť ohledně vazebně stíhaného obviněného D. K., resp. o útocích, kterých se dopustil bez obviněného D. M., bylo možné rozhodnout rychle, zatímco v řízení týkajícím se i obviněného D. M. bude třeba provádět rozsáhlejší dokazování, zejména výslechy svědků, kteří vypovídali ohledně zajišťování účtů použitých k páchání trestné činnosti, tyto bude třeba konfrontovat s listinnými důkazy a fotografiemi obsaženými ve spise. Provádění výslechů svědků prostřednictvím videokonference by však znamenalo značné komplikace v řízení, přitom lze stěží předpokládat, že by se mohli dostavit k hlavnímu líčení k Okresnímu soudu v Benešově, neboť je možné předpokládat, že jde o osoby problematické a zajištění jejich účasti u hlavního líčení nebude bez komplikací. Z předloženého spisového materiálu, zejména z výpovědí svědků, je současně zřejmé, že k žádnému jednání popsanému ve vyloučených útocích nedošlo v okrese Benešov. Všichni pachatelé se v době páchání trestné činnosti zdržovali na Karvinsku, kde se setkávali, domlouvali se a organizovali a páchali trestnou činnost. Příslušnost Okresního soudu v Benešově byla dána pouze proto, že z 98 útoků původně uvedených v obžalobě se 3 týkaly poškozených žijících na okrese Benešov. Páchání trestné činnosti vždy probíhalo výhradně z míst, kde se pachatelé zdržovali, poškození byli vybíráni náhodně na inzeráty po celé České republice. Pokud jde o osoby odlišné od poškozených, které měly poskytovat pro zaslání peněz účty, všechny žijí a žily mimo okres Benešov, konkrétně 21 v Karviné, 16 v Havířově. Místně příslušný k projednáním věci je tak Okresní soud v Karviné. 7. Okresní soud v Benešově proto rozhodl o předložení věci vedené pod sp. zn. 1 T 1/2026 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Okresnímu soudu v Benešově a Okresnímu soudu v Karviné. 8. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné pro rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k závěru, že důvodům uvedeným Okresním soudem v Benešově nelze přisvědčit. 9. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém došlo k jednání, jde o tzv. distanční delikt (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.). 10. Místem spáchání trestného činu podvodu (jehož spáchání je kladeno za vinu oběma obviněným), je-li v daném případě distančním deliktem, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Jde-li o tzv. distanční delikt, kdy se pachatel dopustil podvodného jednání prostřednictvím internetu (jak je tomu v předmětné věci), kdy se osoba uváděná pachatelem v omyl nachází na jiném místě, než je místo, kde se nachází pachatel, jsou obě tato místa místem spáchání trestného činu. Je tak podstatné místo, ze kterého komunikoval obviněný a poskytoval poškozenému klamavé informace v úmyslu se obohatit, a dále také místo, kde se nacházel poškozený v době, kdy byl uváděn v omyl, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 7 Td 42/2013). 11. Je-li podle uvedených pravidel dána příslušnost několika soudů, koná řízení ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu (srov. § 22 tr. ř.). 12. Podle § 23 odst. 1 tr. ř. lze potom k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení. Podle § 23 odst. 2 tr. ř. se příslušnost soudu, který věc vyloučil, nemění. Jinak řečeno, jestliže soud, který je příslušný konat spole