7 Tdo 101/2026 — Nejvyšší soud

7 Tdo 101/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:7 Tdo 101/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.101.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g,h) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 101/2026-237 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 2. 2026 o dovolání obviněného L. B. podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 12 To 181/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 20/2025 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 6. 2025, č. j. 8 T 20/2025-144, byl obviněný L. B. uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (bod I výroku o vině) a přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (bod II výroku o vině). Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 15 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 24 měsíců. 2. Podle zjištění Okresního soudu v Berouně obviněný spáchal - zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku v podstatě tím, že dne 6. 3. 2024 kolem 14:00 hodin v XY, okres XY, poté, co se mu poškozený J. Č. představil jako starosta XY a vyzval ho, aby mu vysvětlil nevhodné parkování a aby opustil se svým vozidlem zn. VW Transporter chodník před hlavním vchodem do budovy městského úřadu, začal poškozenému vulgárně nadávat, nastartoval vozidlo, opakovaně na poškozeného najížděl s tím, že po každém takovém útoku rychle couvl, a poté, co na místo přišla přivolaná uniformovaná strážnice Městské policie XY K. P. a vyzvala ho, aby vypnul motor a vystoupil z vozidla, jí nadával do „blbejch strážníků“, a když mu zastoupila cestu, aby mu zabránila v odjezdu, najížděl na ni vozidlem, ale nakonec zastavil, protože neuhnula, - přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku v podstatě tím, že dne 18. 9. 2024 v době od 10:30 hodin do 11:00 hodin v kanceláři Obecního úřadu XY poté, co nebylo vyhověno jeho požadavku na okamžité přihlášení trvalého bydliště na adresu obecního úřadu, napadl starostu J. B. nejdříve vulgárními nadávkami a urážkami, následně výhrůžkami ve smyslu újmy na zdraví, např. že mu „jednu ubalí“, a nakonec tak, že ho ramenem, resp. bokem, strkal do těla. 3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, č. j. 12 To 181/2025-178, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Projevil celkový nesouhlas s tím, jak se Krajský soud v Praze vypořádal s jeho odvoláním. Ohradil se proti tomu, že Krajský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že odvolání podal prostřednictvím ustanovené obhájkyně. K tomu obviněný dodal, že odvolání si sepsal sám. Poukázal na to, že Krajský soud v Praze ignoroval jeho žádost o ustanovení jiného obhájce z důvodu špatného výkonu obhajoby dosavadní ustanovenou obhájkyní. Dále uvedl, že soudy nelogicky spojily do společného řízení oba skutky, které spolu věcně nesouvisely, že to bylo projevem záměru mu přitížit a že tím byla porušena zásada individualizace trestní odpovědnosti. Namítl, že soudy nevyhověly jeho návrhům na provedení důkazů, čímž mínil rekonstrukci obou skutků a výslech svědka A. B. Vytkl, že výrok o vině je ve vztahu k oběma skutkům v rozporu s ustanovením § 89 odst. 2 tr. ř. založen vždy na výpovědích dvojice svědků, mezi nimiž je vztah nadřízenosti a podřízenosti, z čehož vyvozoval, že podřízení svědci jen potvrzovali to, co uváděli jejich nadřízení. Za nepravdivé a pomlouvačné označil údaje o jeho špatné pověsti, které byly uvedeny v rozsudku, a odkázal na dva příznivé pracovní posudky, které Krajský soud v Praze podle něho pominul, přičemž ho sám ani nevyslechl a v jeho nepřítomnosti potvrdil rozsudek. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby zastavil jeho trestní stíhání. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání poukázal na to, že žádným z dovolacích důvodů nejsou námitky obviněného ohledně nedostatků ve výkonu jeho obhajoby, ohledně společného řízení o obou skutcích, ohledně nadřízenosti a podřízenosti ve vztahu mezi svědky, ohledně dokazování týkajícího se jeho pověsti ani ohledně přístupu Krajského soudu v Praze k jeho odvolání. Státní zástupce považoval za dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze námitky, v nichž obviněný vytýkal neprovedení navrhovaných důkazů. Tyto námitky státní zástupce označil za zjevně neopodstatněné, neboť soudy se s důkazními návrhy obviněného náležitě vypořádaly, a proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř. (jiné obhájkyně, než která byla obviněnému ustanovena v původním řízení), ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 7. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů stanovených v § 265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Pokud dovolatel uplatní dovolací důvod odkazem na některé z ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m), odst. 2 tr. ř., pak relevanci tohoto dovolacího důvodu mají jen takové námitky, které svým obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Jiné námitky nemají jako obsah dovolání význam a je bezpředmětné, aby se jimi Nejvyšší soud jako soud dovolací blíže zabýval. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 9. V námitkách uplatněných proti skutkovým zjištěním soudů obviněný nevymezil žádný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Neuvedl, která konkrétní zjištění by měla být ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, o které důkazy by mělo jít a v čem by měl zjevný rozpor spočívat. Nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů prezentoval v podstatě tak, že proti nim postavil svou vlastní verzi skutkového stavu, kterou se snažil prosadit tím, že se dožadoval jiného hodnocení důkazů, než jak je hodnotily soudy. To ale nekoresponduje s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jím je zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů. 10. Skutek, který se stal dne 6. 3. 2024 v XY, soudy zjistily na podkladě svědeckých výpovědí poškozených J. Č. jako starosty a K. P. jako strážnice městské policie, která byla J. Č. podřízena. Skutek, který se stal dne 18. 9. 2024 ve XY, soudy zjistily na podkladě svědeckých výpovědí poškozeného J. B. jako starosty a D. P. jako místostarostky, která byla podřízena J. B. a byla přítomna celému incidentu. Pokud obviněný namítl porušení § 89 odst. 2 tr. ř. a měl tím na mysli procesní nepoužitelnost uvedených důkazů, nelze to akceptovat. Podle § 89 odst. 2 tr. ř. za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Výpovědi sv