7 Tdo 101/2026 – Nejvyšší soud

7 Tdo 101/2026-237 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 2. 2026 o dovolání obviněného L. B. podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 12 To 181/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 20/2025 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 6. 2025, č. j. 8 T 20/2025-144, byl obviněný L. B. uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (bod I výroku o vině) a přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (bod II výroku o vině). Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 15 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 24 měsíců. 2. Podle zjištění Okresního soudu v Berouně obviněný spáchal - zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku v podstatě tím, že dne 6. 3. 2024 kolem 14:00 hodin v XY, okres XY, poté, co se mu poškozený J. Č. představil jako starosta XY a vyzval ho, aby mu vysvětlil nevhodné parkování a aby opustil se svým vozidlem zn. VW Transporter chodník před hlavním vchodem do budovy městského úřadu, začal poškozenému vulgárně nadávat, nastartoval vozidlo, opakovaně na poškozeného najížděl s tím, že po každém takovém útoku rychle couvl, a poté, co na místo přišla přivolaná uniformovaná strážnice Městské policie XY K. P. a vyzvala ho, aby vypnul motor a vystoupil z vozidla, jí nadával do „blbejch strážníků“, a když mu zastoupila cestu, aby mu zabránila v odjezdu, najížděl na ni vozidlem, ale nakonec zastavil, protože neuhnula, - přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku v podstatě tím, že dne 18. 9. 2024 v době od 10:30 hodin do 11:00 hodin v kanceláři Obecního úřadu XY poté, co nebylo vyhověno jeho požadavku na okamžité přihlášení trvalého bydliště na adresu obecního úřadu, napadl starostu J. B. nejdříve vulgárními nadávkami a urážkami, následně výhrůžkami ve smyslu újmy na zdraví, např. že mu „jednu ubalí“, a nakonec tak, že ho ramenem, resp. bokem, strkal do těla. 3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, č. j. 12 To 181/2025-178, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Projevil celkový nesouhlas s tím, jak se Krajský soud v Praze vypořádal s jeho odvoláním. Ohradil se proti tomu, že Krajský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že odvolání podal prostřednictvím ustanovené obhájkyně. K tomu obviněný dodal, že odvolání si sepsal sám. Poukázal na to, že Krajský soud v Praze ignoroval jeho žádost o ustanovení jiného obhájce z důvodu špatného výkonu obhajoby dosavadní ustanovenou obhájkyní. Dále uvedl, že soudy nelogicky spojily do společného řízení oba skutky, které spolu věcně nesouvisely, že to bylo projevem záměru mu přitížit a že tím byla porušena zásada individualizace trestní odpovědnosti. Namítl, že soudy nevyhověly jeho návrhům na provedení důkazů, čímž mínil rekonstrukci obou skutků a výslech svědka A. B. Vytkl, že výrok o vině je ve vztahu k oběma skutkům v rozporu s ustanovením § 89 odst. 2 tr. ř. založen vždy na výpovědích dvojice svědků, mezi nimiž je vztah nadřízenosti a podřízenosti, z čehož vyvozoval, že podřízení svědci jen potvrzovali to, co uváděli jejich nadřízení. Za nepravdivé a pomlouvačné označil údaje o jeho špatné pověsti, které byly uvedeny v rozsudku, a odkázal na dva příznivé pracovní posudky, které Krajský soud v Praze podle něho pominul, přičemž ho sám ani nevyslechl a v jeho nepřítomnosti potvrdil rozsudek. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby zastavil jeho trestní stíhání. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání poukázal na to, že žádným z dovolacích důvodů nejsou námitky obviněného ohledně nedostatků ve výkonu jeho obhajoby, ohledně společného řízení o obou skutcích, ohledně nadřízenosti a podřízenosti ve vztahu mezi svědky, ohledně dokazování týkajícího se jeho pověsti ani ohledně přístupu Krajského soudu v Praze k jeho odvolání. Státní zástupce považoval za dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze námitky, v nichž obviněný vytýkal neprovedení navrhovaných důkazů. Tyto námitky státní zástupce označil za zjevně neopodstatněné, neboť soudy se s důkazními návrhy obviněného náležitě vypořádaly, a proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř. (jiné obhájkyně, než která byla obviněnému ustanovena v původním řízení), ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 7. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů stanovených v § 265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Pokud dovolatel uplatní dovolací důvod odkazem na některé z ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m), odst. 2 tr. ř., pak relevanci tohoto dovolacího důvodu mají jen takové námitky, které svým obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Jiné námitky nemají jako obsah dovolání význam a je bezpředmětné, aby se jimi Nejvyšší soud jako soud dovolací blíže zabýval. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 9. V námitkách uplatněných proti skutkovým zjištěním soudů obviněný nevymezil žádný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Neuvedl, která konkrétní zjištění by měla být ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, o které důkazy by mělo jít a v čem by měl zjevný rozpor spočívat. Nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů prezentoval v podstatě tak, že proti nim postavil svou vlastní verzi skutkového stavu, kterou se snažil prosadit tím, že se dožadoval jiného hodnocení důkazů, než jak je hodnotily soudy. To ale nekoresponduje s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jím je zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů. 10. Skutek, který se stal dne 6. 3. 2024 v XY, soudy zjistily na podkladě svědeckých výpovědí poškozených J. Č. jako starosty a K. P. jako strážnice městské policie, která byla J. Č. podřízena. Skutek, který se stal dne 18. 9. 2024 ve XY, soudy zjistily na podkladě svědeckých výpovědí poškozeného J. B. jako starosty a D. P. jako místostarostky, která byla podřízena J. B. a byla přítomna celému incidentu. Pokud obviněný namítl porušení § 89 odst. 2 tr. ř. a měl tím na mysli procesní nepoužitelnost uvedených důkazů, nelze to akceptovat. Podle § 89 odst. 2 tr. ř. za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Výpovědi svědků tedy jsou takovým důkazem, který zákon výslovně připouští. Procesně nepoužitelným důkazem je výslech svědka pouze za situace, kdy je zatížen nějakou závažnou procesní vadou, např. kdy jsou porušena ustanovení trestního řádu o zákazu výslechu (§ 99 tr. ř.), o právu odepřít výpověď (§ 100 tr. ř.), o poučení (§ 101 odst. 1 tr. ř.) nebo kdy je nekontradiktorní provedení výslechu v rozporu s ustanovením čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod porušením práva na spravedlivý proces apod. O nic takového se v posuzované věci nejedná. Namítaný vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi svědky sám o sobě není důvodem procesní nepoužitelnosti jejich výpovědí, ale v rámci hodnocení těchto důkazů je třeba vzít ho v úvahu z toho hlediska, zda a jak p