7 Tdo 1040/2024 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1040/2024 citace  Právní věta:Ochranné léčení (§ 99 tr. zákoníku), a to i v ústavní formě, lze uložit za jakýkoli trestný čin nebo čin jinak trestný, bez ohledu na jeho typovou závažnost. Je však třeba zohlednit požadavek přiměřenosti trestní sankce ve smyslu § 38 a § 96 tr. zákoníku. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 12. 2024 Spisová značka:7 Tdo 1040/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.1040.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranné léčení Zásada přiměřenosti trestní sankce Dotčené předpisy:§ 99 tr. zákoníku § 38 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:7. 1. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:39 / 2025 Anotace:Usnesením příslušného okresního soudu bylo obviněnému M. K. podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku uloženo psychiatrické ústavní ochranné léčení. K uložení ochranného léčení došlo na návrh státní zástupkyně poté, co policejní orgán podle § 159a odst. 1 tr. ř. pravomocně z důvodu nepříčetnosti M. K. odložil věc pro podezření z přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku. Stížnost, kterou obviněný podal proti tomuto usnesení, byla usnesením příslušného krajského soudu podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Obviněný podal proti usnesení tohoto krajského soudu dovolání. Výrok, jímž byla zamítnuta jeho stížnost, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí tak řešil otázku, zda ochranné léčení, a to i v ústavní formě, lze uložit za jakýkoli trestný čin nebo čin jinak trestný, bez ohledu na jeho typovou závažnost, na niž odpověděl kladně. Dodal však, že je třeba zohlednit požadavek přiměřenosti trestní sankce ve smyslu § 38 a § 96 tr. zákoníku. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1040/2024-95 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 12. 2024 o dovolání obviněného M. K., nyní v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 10 To 256/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 Nt 2201/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. 7. 2024, č. j. 2 Nt 2201/2024-33, bylo obviněnému M. K. podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku uloženo psychiatrické ústavní ochranné léčení. K uložení ochranného léčení došlo na návrh státní zástupkyně poté, co policejní orgán podle § 159a odst. 1 tr. ř. pravomocně z důvodu nepříčetnosti M. K. odložil věc pro podezření z přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku. 2. Okresní soud v Mělníku dospěl k závěru, že obviněný se ve stavu nepříčetnosti dopustil skutku, který jinak vykazuje znaky přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku. Tento skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Mělníku v podstatě v tom, že obviněný v době od roku 2019 do roku 2024 zasílal poškozené P. M. (nar. XY) s týdenní pravidelností dopisy, zároveň jí zaslal přibližně 350 e-mailů, s velkou četností ji kontaktoval i telefonicky, přestože poškozená na kontakt nereagovala a již v roce 2019 mu dala jednoznačně najevo, že nechce být kontaktována. Podle zjištění Okresního soudu v Mělníku byly obsahem nevyžádaných dopisů, e-mailů a telefonátů obviněného různé projevy náklonnosti a lásky, sexuální návrhy, popis sexuálních fantazií, sdělování sexuální preference, požadavky na to, aby se rozvedla a žila s ním, ujišťování, že se o ni a jejího syna postará, přičemž jí také opakovaně sděloval, že ji brzy navštíví. Z kontextu věci vyplývá, že poškozená byla v minulosti původně terapeutkou obviněného a obviněný byl jejím klientem. 3. Stížnost, kterou obviněný podal proti usnesení Okresního soudu v Mělníku, byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, č. j. 10 To 256/2024-49, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž byla zamítnuta jeho stížnost, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Namítl, že závěr soudů o nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě se opírá o nesprávné hodnocení důkazů. Konkrétně tím měl na mysli to, že byl brán ohled na jeho zahlazená odsouzení z minulosti, že z výpovědi poškozené nevyplývá, že by jí nějak vyhrožoval nebo že by jeho projevy sama vyhodnotila jako výhrůžky, že jeho sadomasochistická sexuální preference je submisivního charakteru, že neměl úmysl vyvolat u poškozené obavy či strach za účelem splnění svých přání, ale pouze s ní navázat vztah. Dále vytkl, že nebylo vyhověno jeho návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku. V této spojitosti namítl, že soudy vycházely ze znaleckého posudku, který o jeho duševním stavu vypracoval znalec, u něhož je objektivně přítomno riziko podjatosti, protože je primářem oddělení, kde je obviněný hospitalizován. Poukázal na to, že ochranné léčení mu bylo uloženo za skutek, který vykazuje znaky trestného činu s velmi nízkou mírou společenské nebezpečnosti, neboť je na něj stanovena sazba odnětí svobody do jednoho roku, a dodal, že ochranné léčení v ústavní formě by mělo být ukládáno pouze ve zcela nezbytných případech. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Mělníku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatovala, že jednání obviněného vykazuje znaky přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku. Uvedla, že znalec, který vypracoval znalecký posudek o duševním stavu obviněného, náležitě vysvětlil nejen to, jak duševní porucha obviněného ovlivnila jeho rozpoznávací a ovládací schopnost a že pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný, ale objasnil i důvody pro uložení ochranného léčení v ústavní formě. Souhlasila s tím, že nebyly důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku. Státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné. 7. Především musí Nejvyšší soud poznamenat, že Okresní soud v Mělníku i Krajský soud v Praze ve svých rozhodnutích označovaly M. K. jako „posuzovaného“. Tento pojem nijak nevyjadřuje jeho procesní postavení. Ve skutečnosti měl postavení obviněného, tj. toho, proti němuž se vede trestní řízení (§ 12 odst. 6 tr. ř.). Trestním řízením se rozumí řízení podle zákona č. 141/19621 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a je jím i řízení o uložení ochranného léčení podle § 99 tr. zákoníku. Proti M. K. bylo vedeno trestní řízení ve smyslu § 12 odst. 10 tr. ř., takže byl v tomto řízení obviněným. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 9. Rozhodnými skutkovými zjištěními ve smyslu citovaného ustanovení jsou především zjištění týkající se jednání obviněného vůči poškozené, tedy obsahu projevů, které jí adresoval, a dále zjištění týkající se duševního stavu obviněného v době činu, tedy jeho příčetnosti. 10. Ohledně způsobu, četnosti a obsahu projevů obviněného adresovaných poškozené nevyvstávají žádné důvodné pochybnosti a obviněný v tomto ohledu nic ani nenamítal. Své námitky zaměřil proti tomu, jak soudy interpretovaly význam těchto projevů. V tomto ohledu nejde o otázku souladu skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů, nýbrž o otázku správnosti právního posouzení skutku v tom smyslu, zda se jedná o čin jinak trestný. 11. Ve vztahu k duševnímu stavu obviněného v době činu soudy učinily rozhodná zjištění ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který vypracoval znalec MUDr. Michal Hron. Obviněný nenamítal, že by zjištění soudů byla v nějakém rozporu s obsahem tohoto důkazu, ale vytýkal spíše procesní nepoužitelnost to