7 Tdo 1043/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 1043/2025-240 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 12. 2025 o dovolání obviněného V. P. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 7 To 404/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 88/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2024, č. j. 1 T 88/2024-57, byl obviněný V. P. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, za který byl (ve znění opravného usnesení ze dne 24. 2. 2025, č. j. 1 T 88/2024-153) podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Podle skutkových zjištění se obviněný trestného činu dopustil v podstatě tím, že v době od 5. 5. 2024 do 13. 6. 2024 bez závažného důvodu nenastoupil do výkonu trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2024, č. j. 6 T 129/2022-231, který nabyl právní moci dne 19. 3. 2024, ačkoli výzvu k nastoupení k trestu do Vazební věznice Litoměřice nejpozději do 14 dnů od doručení výzvy osobně převzal dne 21. 4. 2024. Až dne 13. 6. 2024 v 17:35 hodin byl na základě příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem policejním orgánem omezen na svobodě a do výkonu trestu dodán. 3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2025, č. j. 7 To 404/2024-197, bylo odvolání obviněného směřující proti výrokům o vině a trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to s odkazem na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítl, že nebylo prokázáno naplnění objektivní ani subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, především nebyl naplněn znak „bez závažného důvodu“. Nesouhlasil s hodnocením listinných důkazů – lékařských zpráv, na základě kterých soudy dospěly k závěru, že byl schopen nástupu do výkonu trestu, a vyslovil názor, že odmítnutím jeho opačné skutkové verze soudy porušily zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) a presumpce neviny. Skutkové zjištění, že zdravotní stav obviněného mu umožňoval nastoupit výkon trestu, podle něj vyvrací lékařská zpráva z ambulantního vyšetření v Oblastní nemocnici Trutnov, a. s., ze dne 16. 5. 2025, z níž plyne, že jeho zdravotní stav není stabilizován a je omezen v pohybu, což má být v rozporu s předchozími lékařskými zprávami, ze kterých soudy vycházely. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že překážka nastoupit výkon trestu byla dána především jeho subjektivním vnímáním bolesti související s jeho onemocněním. Nesouhlasil se zamítnutím důkazního návrhu na provedení svědeckého výslechu jeho matky, která se měla vyjádřit právě k projevům i důsledkům jeho nemoci a rovněž mohla objasnit okolnosti kolem podané žádosti o odklad výkonu trestu. 5. Dovolatel dále namítl, že i kdyby z důkazů vyplývalo, že jeho zdravotní stav umožňoval nástup výkonu trestu, on jej subjektivně vnímal odlišně. Byl (a stále je) přesvědčen o tom, že jeho zdravotní stav řádný nástup výkonu trestu odnětí svobody vylučoval, tedy že byl přítomen závažný důvod, pro který nemohl výkon trestu nastoupit. Subjektivní stránka trestného činu proto nebyla naplněna. Pro její naplnění přitom není rozhodné, zda formálně podal žádost o odklad výkonu trestu či nikoliv. Obviněný nesouhlasil ani s tím, že by soud nijak neinformoval o tom, že pro svůj zdravotní stav nemůže nastoupit uložený trest. Po doručení výzvy k nástupu výkonu trestu byl soud dvakrát kontaktován prostřednictvím matky obviněného, přičemž v obou případech se obviněný odkazoval na svůj nepříznivý zdravotní stav. Byl přesvědčen, že prostřednictvím své matky žádost k soudu v tomto směru podal, respektive taková žádost měla z jeho přípisu vyplynout. 6. Ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody dovolatel namítl, že soudy nepřihlédly k žádným polehčujícím okolnostem. Okolnost, že byl subjektivně přesvědčen o existenci závažného důvodu pro nenastoupení výkonu trestu, lze posoudit jako jednání v omylu [§ 41 písm. h) tr. zákoníku]. Jako polehčující okolnost je nutné vnímat i samotný jeho nepříznivý zdravotní stav [§ 41 písm. e) tr. zákoníku]. Z důvodu chybné aplikace norem hmotného práva při ukládání trestu mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. 7. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že zásadní otázkou v této trestní věci je, zda zdravotní stav obviněného mu bránil či nebránil v nástupu výkonu trestu a zda o tom obviněný věděl. Státní zástupce vyložil, že obviněný své námitky nevymezil takovým způsobem, aby je bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, neboť dovolatel žádný zjevný rozpor neoznačil. Pokud odkázal na zásadu in dubio pro reo, dodržení této zásady nelze v dovolacím řízení zkoumat. Lékařská zpráva ze dne 16. 5. 2025 je novým důkazem, který v řízení o dovolání nelze použít (bylo by možno jej použít jedině v řízení o povolení obnovy). Třetí variantě předmětného dovolacího důvodu (tzv. opomenutému důkazu) odpovídala námitka stran zamítnutí důkazního návrhu odvolacím soudem, nicméně tento postup krajský soud adekvátně odůvodnil, námitka je proto zjevně neopodstatněná. Dovolání neobsahuje žádnou relevantní argumentaci vztahující se k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Rovněž u námitky nenaplnění subjektivní stránky činu (ohledně vědomí o vlastním zdravotním stavu) vycházel dovolatel z jiných než soudy učiněných skutkových zjištění. Tím byl vyloučen i omyl, který dovolatel zmiňoval ve vztahu k uloženému trestu. Kromě toho námitku nepřiměřenosti trestu nelze podřadit pod žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl proto dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 9. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný tzv. replikou, v níž upřesnil, že naplnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je spatřováno v existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a současně i v neprovedení navrhovaných důkazů, přičemž ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu zopakoval argumentaci uvedenou v dovolání. Podle něj ani závěr, že své zdravotní obtíže zveličoval, nevylučuje možnost, že jednal v omylu, jelikož současně mohl být přesvědčen o tom, že „i bez údajného zveličení jsou dány předpoklady, pro které není povinen výkon trestu odnětí svobody nastoupit“. Závěr soudů o naplnění subjektivní stránky měl být důkazně postaven najisto, což se podle dovolatele nestalo. Dříve uplatněné námitky týkající se výroku o trestu vztáhl k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Na svém dovolacím návrhu setrval. 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). 11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 12. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě a ve vztahu k tomu popřel rozhodné skutkové zjištění učiněné soudy týkající posouzení jeho zdravotního stavu. Nicméně jeho námitka nebyla formulována ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu (tedy že by uvedené rozhodné skutkové zjištění bylo ve zjevném rozporu s provedenými důkazy – lékařskými zprávami), nýbrž vyjádřil nesouhlas s tím, že soudy toto zjištění učinily právě na podkladě lékařských zpráv, s jejichž obsahem nesouhlasil. Dovolací argumentace obviněného tak spočívala prakticky jen v nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy a v předložení vlastní prezentace jeho zdravotního stavu, podle níž byl natolik těžce nemocen a fyzicky indisponován, že bylo vyloučeno, aby byl schopen nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Nicméně takto postavené námitky nejsou podřaditelné pod zmíněný dovolací důvod. To platí také o námitce porušení principu in dubio pro reo, p