7 Tdo 1047/2007 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1047/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 10. 2007 Spisová značka:7 Tdo 1047/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1047.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1047/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. října 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 12 To 90/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 104/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 12. 2006, sp. zn. 2 T 104/2006, byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle § 187a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo zabráno 20 ks plastových sáčků s obsahem 15,49 gramu metamfetaminu. Podle § 73b odst. 1 tr. zák. se vlastníkem zabraných věcí stal stát. Obviněný trestný čin spáchal tím, že dne 26. 8. 2006 v přesně nezjištěné době od 9:35 hod. do 11:15 hod. přechovával v kapse ústavního oděvu 20 ks bezpečnostních sáčků z PVC zabalených v prezervativu s obsahem žlutého a bílého prášku – pervitinu –metamfetaminu o celkové hmotnosti 15,54 gramů a tyto věci u něho byly nalezeny při osobní prohlídce po skončení návštěvy. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 12 To 90/2007, odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že obžalobou nebylo vyvráceno, že v průběhu návštěvy na návštěvním oddělení věznice sice na WC na zemi našel balíček a tento si zastrčil do kapsy kalhot, avšak v žádném případě nevěděl a nemohl vědět, jaký obsah tento balíček má. Obviněný přiznal, že balíček dal do kapsy a na svém oddělení chtěl zjistit, co v balíčku je. Při provedené kontrole tento balíček vydal. Dále uvedl, že po kontrole obsahu balíčku chtěl tento odevzdat a nález ohlásit. Namítl také, že pachatel se může uvedeného trestného činu dopustit pouze úmyslnou formou a musel by tedy v případě přímého i nepřímého úmyslu vědět, jaký obsah se v uvedeném balíčku nachází. Obžaloba však podle něj žádný takový důkaz nepředložila a obviněný od nalezení balíčku až po vydání nalezeného balíčku nevěděl, jaký obsah balíček ukrývá. Za těchto podmínek je tedy obviněný přesvědčen, že nemohl po subjektivní stránce naplnit skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Prostřednictvím obhájce podané dovolání obviněný doplnil vlastním podání, ve kterém uplatňuje shodnou námitku, že neznal obsah balíčku a nemohl se proto dopustit úmyslného trestného činu. Další jeho námitky týkající se neúplnosti dokazování a jeho polemiky s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, jsou pak ve vztahu k uplatněnému důvodu dovolání bez významu, jak vyplývá z níže uvedeného. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že v daném případě je třeba souhlasit se závěrem soudu druhého stupně, který se zabýval totožnou argumentací obviněného v rámci jeho řádného opravného prostředku. Správně konstatoval, že výpověď obviněného je zcela nevěrohodná, neboť se svědkyní P. neshodl ani v tom, co po dobu návštěvy pil a jaké množství. Pokud obviněný měl v úmyslu nalezenou věc odevzdat, mohl tak učinit ihned poté, co se setkal s příslušníky ostrahy. To se však nestalo a obviněný musel být několikrát vyzýván k tomu, aby věc vydal. Z předložených spisových materiálů rovněž podle státní zástupkyně vyplynulo, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání. Obviněný v dovolání podaném prostřednictvím obhájce uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z tohoto důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného spočívá z velké části na námitkách skutkové povahy a polemice s odůvodněním rozsudků soudů obou stupňů. Tyto námitky obviněný uplatňoval od počátku trestního řízení a jsou součástí také jeho odvolání. Těmito námitkami se dovolací soud s ohledem na shora uvedené nezabýval, neboť jsou mimo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za takovéto námitky je třeba považovat námitky, že obviněný v průběhu návštěvy na návštěvním oddělení věznice sice na WC na zemi našel balíček a tento si zastrčil do kapsy kalhot, že nevěděl, jaký obsah tento balíček má, že na svém oddělení chtěl zjistit, co v balíčku je a po kontrole obsahu balíčku chtěl tento odevzdat a nález ohlásit. Obviněný v dovolání znovu popisuje svou verzi průběhu skutkového děje, přičemž zcela pomíjí skutkové zjištění soudu prvního stupně, že přechovával v kapse ústavního oděvu sáčky z PVC s obsahem pervitinu o celkové hmotnosti 15,54 gramů a že tyto věci u něho byly nalezeny při osobní prohlídce po skončení návštěvy. Tento skutkový stav byl podle soudů obou stupňů bezpečně prokázán a obhajoba obviněného, že neznal obsah balíčku, byla vyvrácena. Je tedy zřejmé, že těmito námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu