7 Tdo 1065/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1065/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 12. 2023 Spisová značka:7 Tdo 1065/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.1065.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dotační podvod Dovolání Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 212 odst. 1,4 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 2. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 628/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1065/2023-933 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 12. 2023 o dovolání obviněného Jakuba Vaniše, nar. 26. 6. 1987 v Liberci, trvale bytem Uralská 889/4, Liberec, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 55 To 156/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 8 T 26/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Jakuba Vaniše odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 3. 2023, sp. zn. 8 T 26/2022, byl obviněný Jakub Vaniš uznán vinným v bodu 1) přečinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku a v bodu 2) přečinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 212 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody dvou roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika, zastoupená Úřadem práce, odkázána se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Výše uvedených přečinů se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že ad 1) jako statutární zástupce společnosti Organza Café, s. r. o., se sídlem Americká 890, Liberec, ve výkazech „vyúčtování k dohodě o poskytnutí příspěvku cíleného programu Antivirus“ podaných Úřadu práce v Liberci za období 3/2020 až 1/2021, jimiž zaměstnavatel na měsíční bázi nárokoval vyplacení příspěvků k částečné úhradě nákladů na náhrady mezd náležející zaměstnancům zaměstnavatele podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, v souvislosti s rozšířením onemocnění COVID-19, způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2, a to na základě smlouvy č. LBA-CO-3004163/2020 uzavřené dne 15. 4. 2020 s Úřadem práce České republiky, čestným prohlášením stvrzoval, že bylo za zaměstnance řádně odvedeno pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, ačkoli toto nebylo řádně hrazeno a nebyla tak splněna podmínka podle čl. IV, bod 6. cit. smlouvy, v důsledku čehož byly neoprávněně vyplaceny příspěvky v částce celkem 568 063 Kč, a to ke škodě České republiky zastoupené Úřadem práce České republiky, a že ad 2) jako statutární zástupce společnosti Street Pho, s. r. o., se sídlem Americká 890, Liberec, ve výkazech „vyúčtování k dohodě o poskytnutí příspěvku cíleného programu Antivirus“ podaných Úřadu práce v Liberci za období 3/2020 až 3/2021, jimiž zaměstnavatel na měsíční bázi nárokoval vyplacení příspěvků k částečné úhradě nákladů na náhrady mezd náležející zaměstnancům zaměstnavatele podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, v souvislosti s rozšířením onemocnění COVID-19, způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2, a to na základě smlouvy č. LBA-CO-1004038/2020 uzavřené dne 14. 4. 2020 s Úřadem práce České republiky, čestným prohlášením stvrzoval, že bylo za zaměstnance řádně odvedeno pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, ačkoli toto nebylo řádně hrazeno a nebyla tak splněna podmínka podle čl. IV, bod 6. cit. smlouvy, v důsledku čehož byly neoprávněně vyplaceny příspěvky v částce celkem 270 247 Kč za období 3/2020 až 12/2020 ke škodě České republiky zastoupené Úřadem práce České republiky; za období 1/2021 až 3/2021 příspěvky v částce celkem 121 728,54 Kč již vyplaceny nebyly. 3. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 55 To 156/2023, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. a § 259 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a nově rozhodl tak, že podle § 46 odst. 1 tr. zákoníku od potrestání obviněného Jakuba Vaniše upustil. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání a opřel je o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zdůraznil, že se přečinů dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku dopustil za velice specifických okolností, ke kterým došlo poprvé v novodobé historii České republiky. Tyto okolnosti měly soudy vzít do úvahy nejen při ukládání trestu, ale také při výkladu právních předpisů a posuzování trestnosti jeho jednání. Obě jeho společnosti podnikaly v oboru gastronomie a měly řadu zaměstnanců, přičemž když vláda České republiky dne 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav, byly prakticky ze dne na den uzavřeny veškeré provozovny stravování, včetně provozovaných jeho dvěma společnostmi, které tak přišly o možnost podnikat, a to bez náhrady. Na takovou situaci se nemohl připravit, neměl možnost doplatit dluhy na zdravotním a sociálním pojištění za zaměstnance. Bez svého zavinění se ocitl ve značné životní tísni, vláda připravila ze dne na den jeho společnosti o zdroj příjmů, ale nezbavila jej povinnosti platit zaměstnancům mzdy, platit nájemné, energie atd. Program Antivirus byl vládou vyhlášen se zpožděním jednoho měsíce a měl zaměstnavatelům kompenzovat pouze část mzdových nákladů. Obviněný doplnil, že veškeré dotace, které obdržel, vyplatil zaměstnancům v dobré víře na mzdách, přičemž bylo zjištěno, že se nijak neobohatil a naplnil účel a význam dotací. Celou výše uvedenou situaci odnesl sám špatným psychickým stavem, zdravotními komplikacemi, zničením osobního života, od roku 2021 je v insolvenci. Tyto skutečnosti tvořily soubor okolností, které byly bezprecedentní. Stát zakázal podnikání soukromým subjektům a alespoň dotacemi v programu Antivirus se jim snažil pomoci. Těžko mohlo být úmyslem státu nastavit podmínky pomoci tak, jak tvrdí soudy obou stupňů v odůvodněních obou rozhodnutí, neboť by tyto podmínky popíraly účel dotačního programu Antivirus. V rámci správné a spravedlivé aplikace trestního práva měly soudy obou stupňů všechny výše uvedené okolnosti zohlednit v rámci kritéria společenské škodlivosti jeho jednání, respektive v rámci aplikace zásady ultima ratio a subsidiarity trestní sankce. 5. Obviněný dále shledal pochybení obou soudů v hmotněprávním posouzení skutku v tom smyslu, že byly nesprávně interpretovány právní předpisy, upravující podmínky poskytování dotací z programu Antivirus. Je mu kladeno za vinu, že v čestných prohlášeních k vypláceným dotacím uvedl nepravdivé údaje ve vztahu k nedoplatkům (penále a pojistné), respektive úhradám veřejného zdravotního a sociálního pojištění za zaměstnance v období, za které pobíral dotace. Přitom byl přesvědčen, že podmínka pro čerpání dotace, která je obsažena v § 118 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), byla po dobu pandemie suspendována ustanovením § 4 zákona č. 161/2020 Sb., o některých úpravách v oblasti zaměstnanosti v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 26. 2. 2021 (dále jen „zákon o některých úpravách v oblasti zaměstnanosti“), podle kterého nemají příslušné úřady v rámci programu Antivirus podmínku stanovenou v § 118 odst. 3 zákona o zaměstnanosti po žadatelích požadovat. Program Antivirus byla plošná podpora pro všechny zaměstnance a jejich zaměstnavatele během nuceného uzavření provozů, bez ohledu na to, zda zrovna v dané chvíli mají nedoplatky na zdravotním nebo sociálním pojištění. 6. Nesouhlasil ani s výkladem soudů, podle kterého podmínka stanovená v § 118 odst. 3 zákona o zaměstnanosti byla sice suspendována, nicméně úřad práce byl současně oprávněn podmínku v rámci dotací vymáhat, neboť se jednalo o zpětnou kompenzaci vynaložených nákladů zaměstnavatele na zaměstnance za předchozí měsíc. Pokud je zákonem konstatováno, že v případě programu Antivirus nemají orgány vyžadovat bezdlužnost na tzv. odvodech (bez dalšího upřesnění), pak se tato bezdlužnost