7 Tdo 1079/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1079/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 1. 2024 Spisová značka:7 Tdo 1079/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.1079.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Subsidiarita trestní represe Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. c) předpisu č. 40/2009 Sb. § 12 odst. 2 předpisu č. 40/2009 Sb. § 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 976/24 IV.ÚS 1010/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1079/2023-13027 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 1. 2024 o dovoláních, která podali obvinění J. K. a J. N. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 13 To 339/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 17/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. K. a J. N. odmítají. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 9. 2022, č. j. 3 T 17/2018-12730, byli uznáni vinnými obviněný J. K. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a obviněný J. N. přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byli odsouzeni obviněný J. K. podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř roků. Obviněnému byla podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil způsobenou škodu. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 250 000 Kč. Obviněný J. N. byl podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků a šesti měsíců. Dále mu byl uložen podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, § 68 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Rozsudkem bylo také rozhodnuto, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný J. K. povinen České republice – Celnímu úřadu pro Středočeský kraj nahradit škodu ve výši 631 746 Kč, a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla Česká republika – Celní úřad pro Středočeský kraj se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený T. B. s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrokem podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný J. K. zproštěn části obžaloby. 2. Obviněný J. K. podle zjištění Okresního soudu v Příbrami spáchal - zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v podstatě tím, že v době od 1. 1. 2010 do 15. 7. 2012 ve Švýcarsku zakoupil a do České republiky za účelem dalšího prodeje převezl nebo nechal převézt ve 101 případech specifikovaných ve výroku o vině motorová vozidla, aniž by přiznal a uhradil daň z přidané hodnoty, kterou tak zkrátil o částku 1 394 075 Kč, a zároveň předstíral, že vozidla zakoupil ve Francii jako členské zemi Evropské unie, čímž zkrátil clo o částku 631 746 Kč (bod I rozsudku), - přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku v podstatě tím, že v době od 1. 1. 2010 do 15. 7. 2012 ve 132 případech specifikovaných ve výroku o vině předložil Městskému úřadu v XY – odboru dopravy v řízení o schválení technické způsobilosti dovozených motorových vozidel padělané listiny označené jako „Fiche d´identification du vehicule“, jimiž prokazoval, že vozidla byla registrována ve Francii, ačkoli ve skutečnosti byla před dovozem do České republiky registrována ve Švýcarsku (bod II rozsudku), - přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku v podstatě tím, že dne 22. 8. 2013 v XY prodal T. B. dovezené motorové vozidlo zn. Škoda Octavia Combi, které opatřil identifikátorem VIN pocházejícím z vraku jiného vozidla téže značky, takže pod záminkou, že mu prodává vozidlo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích v České republice, od něho vylákal kupní cenu ve výši 185 000 Kč, ačkoli věděl, že vozidlo, které mu prodává, ve skutečnosti je nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích v České republice (bod IV rozsudku). 3. Obviněný J. N. podle zjištění Okresního soudu v Příbrami spáchal přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku v podstatě tím, že v době nejméně od 1. 1. 2010 do 15. 7. 2012 jako oprávněná úřední osoba v postavení referenta státní správy – vedoucího technika registru vozidel odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu v XY ve funkci pracovníka na úseku evidence vozidel a schvalování technické způsobilosti vozidel v rozporu s ustanoveními § 34 odst. 1, § 35 odst. 1, 2, 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 3, 4, § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve 134 případech specifikovaných ve výroku o vině rozhodl o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezených vozidel na základě listin, o nichž věděl, že jejich obsah neodpovídá realitě a že se jedná o padělky, přičemž věděl také to, že žádosti podává a rozhodnutí přebírá jiná osoba, než je osoba uvedená na žádosti, spokojil se s písemným sdělením, že se nejedná o dodavatele vozidla, aniž by toto nějak ověřoval a vyžadoval k tomu doklady, a takto jednal s úmyslem opatřit žadateli neoprávněnou výhodu spočívající v urychleném vyřízení žádosti a schválení technické způsobilosti individuálně dovezených vozidel na základě nedostatečných podkladů, místo aby žádal o doplnění dokladů, že vozidla nedovezl žadatel a předložené doklady jsou jedinými doklady k vozidlům, zčásti i neoprávněnou výhodu spočívající ve schválení technické způsobilosti vozidel, která ve skutečnosti již byla trvale vyřazena z provozu, přičemž šlo o neoprávněnou výhodu poskytnutou obviněnému J. K., který byl jeho známým a vystupoval v jednotlivých správních řízeních i pod jmény jiných osob, a to bez jejich vědomí nebo jako jejich údajný zmocněnec na základě padělané plné moci. 4. Odvolání obviněného J. K., podané proti odsuzujícímu výroku o vině a navazujícím výrokům, a odvolání obviněného J. N., podané proti výroku o vině a trestu, byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2023, č. j. 13 To 339/2022-12924, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. 5. Proti usnesení Krajského soudu v Praze podali oba obvinění dovolání. Každý z nich napadl jeho se týkající výrok o zamítnutí odvolání. 6. Obviněný J. K. odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku. Vytkl nedostatečně provedené dokazování. V rámci rozsáhle zpracovaných námitek prezentoval celou věc tak, že vozidla zakoupil v České republice a že na jejich nákupu ve Švýcarsku a jejich dovozu do České republiky se nijak nepodílel, takže je vyloučeno, aby způsobem popsaným ve výroku o vině zkrátil daň z přidané hodnoty a clo. Poukázal na to, že doklady označené jako „Fiche d´identification du vehicule“ nevystavoval a sám ani prostřednictvím třetí osoby neopatřoval. Namítl, že skutková zjištění soudů jsou založena na pouhých domněnkách, a nikoli na důkazech. Konstatoval, že v řízení nebyly provedeny důkazy, jimiž chtěl dosáhnout toho, aby byla prokázána jeho nevina. Další námitky zaměřil proti výroku o uložení peněžitého trestu, konkrétně proti stanovené výši denní sazby, kterou označil za nepřiměřenou. Projevil nesouhlas také s výrokem o náhradě škody. Obviněný J. K. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud přikázal nové projednání a rozhodnutí věci Okresnímu soudu v Příbrami, případně aby ho sám zprostil obžaloby. 7. Obviněný J. N. odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1