7 Tdo 1104/2019 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1104/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 11. 2019 Spisová značka:7 Tdo 1104/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1104.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození cizí věci Škoda Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1,4 předpisu č. 40/2009Sb. § 137 předpisu č. 40/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1104/2019-3512 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 11. 2019 o dovolání obviněného J. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 11 To 89/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 T 68/2018 takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 11 To 89/2019, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 9 T 68/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha-západ přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ (soud prvního stupně, soud nalézací) ze dne 14. 11. 2018, č. j. 9 T 68/2018-3333, byl obviněný J. F. uznán vinným zločinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, 4 tr. zákoníku a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků, a peněžitý trest ve výměře 350 denních sazeb po 12 000 Kč, tedy celkem 4 200 000 Kč, pro případ jehož nevykonání mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v době nejméně od 1. 7. 2016 do 28. 4. 2017 pod firmou J. F. E. v rámci svého podnikání spočívajícím v rekultivaci pozemků, jejíž součástí bylo mimo jiné přebírání a využití odpadu, v úmyslu se obohatit pokračoval v ukládání materiálu v území nazývaném jako „skládka XY – XY“ na (v rozsudku konkrétně označených) pozemcích poškozených v katastrálních územích XY a XY, ačkoliv si byl vědom, že již nedisponuje žádným právním titulem opravňujícím jej k této činnosti, neboť předchozí nezákonné rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu H. ze dne 27. 11. 2015 o prodloužení lhůty k provedení terénních a nezbytných úprav do 31. 1. 2021 bylo zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, Odboru regionálního rozvoje ze dne 22. 6. 2016, jež nabylo právní moci dne 1. 7. 2016 a které v písemné podobě převzal dne 30. 6. 2016, a zároveň s vědomím skutečnosti, že vlastníci pozemků s prováděním navážky zeminy – odpadu dlouhodobě nesouhlasí, přičemž v uvedené době takto způsobil poškození dotčených pozemků uložením nejméně 597 334,1 tun materiálu, k jehož odstranění a uvedení pozemků v předešlý stav bude nezbytné vynaložit celkové náklady ve výši minimálně 36 064 647 Kč, čímž způsobil v rozsudku vyjmenovaným poškozeným celkovou škodu nejméně v této výši. 3. Odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích), státního zástupce a poškozených Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 4. 2019, č. j. 11 To 89/2019-3422, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. 4. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že žádnou škodu poškozeným nezpůsobil a jednal v souladu s příslušnými hmotněprávními předpisy a rozhodnutími správních orgánů. Chybně byla vyhodnocena také subjektivní stránka, závěr soudů se v tomto směru vyhýbá hodnocení rozhodnutí správních orgánů a dalších individuálních právních aktů, které obviněný blíže specifikoval. Předložil dovolacímu soudu právní otázku, a to zda smlouva ze dne 27. 6. 2003 o převodu práv a povinností veřejnoprávní povahy, kterou uzavřel se správcem konkurzní podstaty společnosti A., byla sjednána v souladu s právem platným v té době a obviněný tak vstoupil do práv „svého právního předchůdce“, a zda v případě negativního závěru má tato skutečnost zásadní vliv na hodnocení subjektivní stránky. Podstatné je podle obviněného zodpovězení otázky, zda správce konkurzní podstaty při uzavírání smluv za úpadce vystupuje jako veřejnoprávní subjekt. 5. S poukazem na soudní a správní rozhodnutí dále obviněný konstatoval, že byl dlouhou dobu považován za osobu oprávněnou k provádění rekultivace. Jako další právní otázku k řešení dovolacímu soudu předložil, zda za popsaného skutkového stavu mohl spáchat trestný čin poškozování cizí věci. Na jedné straně tu podle něj stála absence veřejnoprávního titulu, na druhé však onen dlouhodobě zachovávaný postoj úřadů, aby konal v zájmu vlastníků pozemků. Obviněný vyjádřil názor, že konal v dobré víře. Již v roce 1988 tehdejší Stavební úřad v H. zjistil havarijní ekologický stav pozemků a nařídil sanaci, resp. rekultivaci. Obviněný se proto táže, zda je možné, aby identická stavební činnost byla po určitou dobu kvalifikována jako souladná s právem a následně jako poškození cizí věci pouze v závislosti na tom, kdo tuto činnost provádí. 6. V řízení bylo prokázáno, že rekultivaci prováděl podle příslušného projektu za pomoci inertního odpadu, který byl pro rekultivaci vhodný. Reálný stav pozemků před zahájením rekultivace přitom jakékoli jejich poškození vylučoval. Vyžadoval naopak okamžitý zásah, neboť pozemky byly kontaminovány jedovatými látkami a neměly žádnou využitelnost. Užití metody uvedení v předešlý stav při stanovení škody je tak podle obviněného nesprávné, neboť by to fakticky znamenalo způsobení škody vlastníkům pozemků. V rozhodném období, které je vymezeno ve skutkové větě, se navíc využitelnost pozemků nijak nezměnila, naopak lze uvažovat o zvýšení jejich hodnoty v důsledku vysázení trvalých porostů. Navýšení objemu zeminy nemělo na hodnotu pozemků žádný vliv. Soudy také nijak nespecifikovaly škodu způsobenou jednotlivým poškozeným, což obviněný považuje za vadu. Jednalo se o celkem 18 pozemků a není tak ani jisté, že všem poškozeným škoda vznikla a v jakém rozsahu. Ze znaleckého posudku lze matematickými výpočty učinit závěr, že na několik obviněným označených pozemků nebyl navážen žádný materiál. Výroková část rozsudku přitom podle obviněného těmto poškozeným zakládá nárok na náhradu škody. 7. S poukazem na zásadu ne bis in idem pak obviněný (ve vztahu k peněžitému trestu) uvedl, že mu za týž skutek byla uložena pokuta ve výši 5 000 000 Kč rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Praha, Oddělení odpadového hospodářství, ze dne 23. 7. 2018, č. j. ČIŽP/41/2018/8472. Odvolání obviněného proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 20. 3. 2019, č. j. MZP/2019/500/112. 8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. 9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství nejprve k námitce porušení zásady ne bis in idem uvedla, že se vztahuje k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který obviněný neuplatnil. Namítl de facto důvod nepřípustnosti trestního stíhání zakotvený v § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř. Jedná se však z pohledu napadeného rozhodnutí o novou skutečnost, neboť obviněný v rámci své obhajoby takovou námitku neuplatnil, a to ani ve svém odvolání. Státní zástupkyně je navíc toho názoru, že citovaným rozhodnutím České inspekce životního prostředí byla pokuta udělena za jiný skutek, spočívající v porušení zákona o odpadech a v ohrožení či poškození životního prostředí. 10. V případě dalších námitek pak obviněný podle státní zástupkyně nevycházel ze skutkového stavu věci, který soudy zjistily, a opomenul, že skutek, kterým byl uznán vinným, zahrnuje pouze jednání, kterého se dopouštěl od 1. 7. 2016, kdy už zcela nepochybně věděl, že mu k dané činnosti nesvědčí žádný právní titul. Na absolutní neplatnosti smlouvy o převodu práv a povinností z územního rozhodnutí ze dne 27. 6. 2003 nemůže nic změnit, že byla za společnost A. uzavřena správcem konkurzní podstaty, ani to, že byla schválena konkurzním soudem. Jednání obviněného nemůže být souladné se zákonem ani v případě, že by se jednalo o tzv. veřejně prospěšnou stavbu. Jestliže obviněný akcentuje stav kontaminace pozemků jedovatými látkami a jím dodržený technologický postup při provádění