7 Tdo 1189/2022 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1189/2022 citace  Právní věta:Trestní odpovědnost pro trestný čin urážky mezi vojáky podle § 378 odst. 1 tr. zákoníku zpravidla nebude možné dovodit u pachatele v postavení vojáka, který nadřízeným či kontrolním vojenským orgánům předložil stížnost na poškozeného, rovněž vojáka, v níž tvrdil jeho protiprávní nakládání se svěřeným majetkem. Nejde totiž o projev, který by byl sám o sobě urážlivý, byť byl případně zčásti nebo i zcela nepravdivý. Není však vyloučeno posouzení takového jednání jako trestného činu pomluvy podle § 184 tr. zákoníku nebo křivého obvinění podle § 345 tr. zákoníku. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 1. 2023 Spisová značka:7 Tdo 1189/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.1189.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Urážka mezi vojáky Dotčené předpisy:§ 378 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:5. 4. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:16 / 2023 Anotace:Rozsudkem příslušného okresního soudu jako nalézacího byl obviněný uznán vinným přečinem urážky mezi vojáky podle § 378 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jeho odvolání, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením příslušného krajského soudu jako odvolacího podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný proti němu podal dovolání, kdy výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí řešil otázku, zda trestní odpovědnost pro trestný čin urážky mezi vojáky podle § 378 odst. 1 tr. zákoníku nebude možné dovodit u pachatele v postavení vojáka, který nadřízeným či kontrolním vojenským orgánům předložil stížnost na poškozeného, rovněž vojáka, v níž tvrdil jeho protiprávní nakládání se svěřeným majetkem. Jde totiž o projev, který není sám o sobě urážlivý, byť by byl případně zčásti nebo i zcela nepravdivý. S ohledem tedy na jeho neurážlivost trestní odpovědnost za urážku mezi vojáky zpravidla nezakládá. Není však vyloučeno posouzení takového jednání jako trestného činu pomluvy podle § 184 tr. zákoníku nebo křivého obvinění podle § 345 tr. zákoníku. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1189/2022-336 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 1. 2023 dovolání obviněného K. Č., nar. XY ve XY, bytem XY, okres XY, podané proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 4 To 199/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 66/2021 a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 4 To 199/2022, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 3 T 66/2021. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Strakonicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 2. 2022, č. j. 3 T 66/2021-266, byl obviněný K. Č. uznán vinným přečinem urážky mezi vojáky podle § 378 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 378 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst.1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 100 denních sazeb po 200 Kč, tedy v celkové výši 20 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozenému J. D. na náhradu nemajetkové újmy částku 200 000 Kč. 2. Jako přečin urážky mezi vojáky podle § 378 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku posoudil Okresní soud ve Strakonicích skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný K. Č. v postavení vojáka z povolání s hodností četaře ve funkci staršího řidiče – specialisty pro Vojenský útvar XY XY v době od 26. 4. 2020 do 15. 6. 2020 ve Strakonicích, Písku a Českých Budějovicích prostřednictvím České pošty, s. p., pod smyšlenými jmény v případech popsaných v bodech 1-5 výroku o vině odeslal Ministerstvu obrany, Inspekci ministra obrany a náčelníku Generálního štábu Armády České republiky listovní zásilky, v nichž uvedl vědomě nepravdivé údaje o činnosti zástupce velitele Vojenského útvaru XY XY J. D. v tom smyslu, že ukradl a prodal dřevo z pokácených stromů v majetku České republiky a nutil k tomu podřízené vojáky, nutil vojáky dělat pro jeho sportovní klub zámečnické práce a kovovýrobu, přičemž jim vyhrožoval a zastrašoval je, a na vojenském cvičení v Norsku pořádal soukromé výlety z financí armády, umožnil své dceři přístup k tajným informacím, zajišťoval rodinným příslušníkům lyžování financované z rozpočtu armády, falšoval a padělal vojenské bezpečnostní dokumenty umožňující vjezd do vojenského utajovaného prostoru pro svou dceru. 3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2022, č. j. 4 To 199/2022-309 podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod slovně specifikoval tak, že „je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, jestliže spočívají v nesprávném právním posouzení skutku“. Uplatněné námitky primárně zaměřil proti zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem, a v tomto ohledu vytkl, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s důkazy. Namítl, že předmětné dopisy nenapsal a neodeslal. Zdůraznil, že ať už napsal dopisy kdokoli, plnil pouze občanskou povinnost, aby nedocházelo ke zneužívání prostředků ve vlastnictví státu. Poukázal na vládní návrh zákona o ochraně oznamovatelů, který sleduje to, aby docházelo k včasnému odhalení trestné i jiné nekalé činnosti a aby oznamovatelé byli chráněni před negativními následky svého jednání. Na adresu rozhodnutí soudů v dané věci uvedl, že má trpět za skutky, které spáchal poškozený, který se k nim i před soudem částečně doznal. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání poukázal na to, že v hlavním líčení státní zástupkyně v závěrečné řeči považovala za prokázané jednání obviněného pouze v bodech 1, 2. Dodal, že i kdyby byl skutek prokázán v rozsahu, jak je vymezen ve výroku o vině, nenaplňuje znaky přečinu urážky mezi vojáky podle § 378 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uvedl, že tento přečin zpravidla nemůže být spáchán oznámením učiněným nadřízeným poškozeného, kontrolním úřadům, orgánům činným v trestním řízení, zákonodárným sborům nebo jiným podobným veřejným institucím. Konstatoval, že údaje v učiněném oznámení jsou buď pravdivé, anebo nepravdivé, ale nemohou být urážkou. Vyjádřil názor, že urážlivé jednání má zcela jinou povahu než pouhé oznámení negativních skutečností nadřízenému nebo kontrolnímu úřadu. Žádný oznamovatel, který se obrátí přímo na příslušný orgán, by neměl být postihován nad rámec své trestní odpovědnosti za přečiny pomluvy nebo křivého obvinění. 6. Státní zástupce také uvedl, že je patrno, že alespoň dílčí základ anonymními dopisy tvrzených skutečností byl reálný a stěží by bylo možno označit obsah dopisů za nepravdivý v míře zakládající trestný čin pomluvy, jak bylo jednání obviněného původně policejním orgánem kvalifikováno. Nicméně popis všech pěti útoků v odsuzujícím rozsudku i nadále odpovídá znakům trestného činu pomluvy. Urážka pak byla v soudních rozhodnutích konstruována v podstatě jen jako vedlejší produkt této pomluvy. Pokud by byl přečin urážky mezi vojáky dovozován i v případech, kdy se nepodaří dovodit úplnou nepravdivost či úmyslné zavinění u pomluvy, stal by se mezi vojáky obecnou subsidiární kvalifikací všech činů, u nichž by nebylo možno dovodit naplnění znaků konkrétního trestného činu (k tomu uvedl státní zástupce některé příklady). Takto široké pojetí přečinu urážky mezi vojáky ovšem zákonodárce nezamýšlel. Také Nejvyšší soud přistupuje k dané skutkové podstatě spíše restriktivně, jak je patrné například z jeho usnesení ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 5 Tdo 960/2015, publikovaného pod č. 39/2016 Sb. rozh. tr. 7. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a aby Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podl