7 Tdo 1421/2013 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1421/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 1. 2014 Spisová značka:7 Tdo 1421/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1421.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subsidiarita trestní represe Škoda Úvěrový podvod Dotčené předpisy:§ 211 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:14. 2. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1421/2013-37 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 8. 1. 2014 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 4 To 276/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 313/2011 a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 4 To 276/2013, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 4. 2013, sp. zn. 1 T 313/2011, ve výroku, jímž byl obviněný J. N. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., a ve výroku, jímž byla Hypoteční banka, a. s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, s nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu v Prostějově p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 4. 2013, sp. zn. 1 T 313/2011, byl obviněný J. N. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), jehož se měl dopustit v podstatě tím, že dne 18. 5. 2009 v O. docílil uzavření smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru a jeho následného poskytnutí ve výši 4 500 000 Kč Hypoteční bankou, a. s., neboť při sjednávání smlouvy dne 21. 4. 2009 čestně prohlásil, že má dostatečné příjmy k placení měsíčních splátek k úhradě úvěru v předpokládané výši 4 695 860 Kč, příslušných poplatků a také všech svých ostatních závazků a nákladů své domácnosti, v návrhu na uzavření smlouvy ze dne 11. 5. 2009 klamavě prohlásil, že na jeho majetek není nařízena exekuce a že ke dni podání návrhu nemá vůči státu a finančnímu úřadu žádné neuhrazené závazky po lhůtě splatnosti, ačkoli věděl, že nemá dostatek finančních prostředků na úhradu splátek, není schopen hradit ani své dříve splatné závazky a na jeho majetek byly nařízeny nejméně dvě exekuce k uspokojení pohledávek ve výši přesahující 1 500 000 Kč, a způsobil tak Hypoteční bance, a. s., škodu ve výši nejméně 4 500 000 Kč, neboť uhradil osm splátek a dále úvěr nesplácel. V návaznosti na to byla Hypoteční banka, a. s., s nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Kromě toho byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Prostějově uznán vinným trestným činem zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na dvě léta. Na odsuzující výrok o vině navazoval výrok o náhradě škody podle § 228 odst. l tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. Odvolání, které podal státní zástupce v neprospěch obviněného proti zprošťujícímu výroku, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 4 To 276/2013, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Soudy odůvodnily zprošťující výrok v podstatě tím, že skutek nevykazuje z hlediska ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. potřebný stupeň nebezpečnosti pro společnost. Konstatovaly, že nepravdivé údaje obviněného nebyly způsobilé ovlivnit úvahu poskytovatele úvěru o jeho poskytnutí. Zdůraznily, že prohlášení obviněného o dostatečných příjmech bylo podloženo zakázkami, z nichž měl takové příjmy od obchodní společnosti České dráhy, a. s., jejichž celková výše pokrývala výši úvěru. Odkázaly na to, že úvěr byl zajištěn zástavou, kterou byla nemovitost oceněná na částku více než 9 000 000 Kč jedním znaleckým posudkem, resp. na částku 7 200 000 Kč druhým znaleckým posudkem, a kterou obviněný vlastnil z jedné poloviny. Z tohoto zajištění úvěru soudy vyvozovaly také to, že obviněný nezpůsobil činem značnou škodu. Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněného v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání státního zástupce napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. Namítl, že ze skutkových zjištění, ke kterým došly oba soudy, vyplývá naplnění zákonných znaků úvěrového podvodu podle § 265b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a že pro toto posouzení byla splněna i materiální podmínka spočívající v odpovídajícím stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Vytkl, že soudy náležitě nedocenily význam okolností, ohledně nichž obviněný uvedl bance nepravdivé údaje, resp. které bance zamlčel. Nejvyšší státní zástupce zevrubně rozebral tyto okolnosti z hlediska jejich významu pro rozhodnutí banky, zda uzavře smlouvu o úvěru a zda poskytne úvěr. Přitom vyjádřil názor, že pokud by banka měla od obviněného pravdivé údaje, nemohla by úvěr poskytnout. Ohledně škody a jejího rozsahu nejvyšší státní zástupce trval na tom, že obviněný způsobil škodu ve výši 4 423 304 Kč, což je částka poskytnutého úvěru snížená o řádně zaplacené splátky. Podle nejvyššího státního zástupce zástava nebyla způsobilá k tzv. efektivnímu prodeji a nemohlo se k ní přihlížet. Dovoláním se nejvyšší státní zástupce domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak zprošťující část rozsudku Okresního soudu v Prostějově, aby zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Prostějově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově a Krajského soudu v Brně nemohl Nejvyšší soud akceptovat a až na jedinou výjimku musel přisvědčit námitkám, které proti těmto rozhodnutím uplatnil nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání. Nepravdivé údaje obviněný uvedl především ohledně toho, že na jeho majetek nebyla nařízena exekuce. To bylo v rozporu se skutečností, neboť Okresní soud v Prostějově nařídil proti obviněnému jako povinnému dvě exekuce, a to ve věci 24 Nc 3843/2008 k vymožení dluhu ve výši 1 562 598 Kč s příslušenstvím a ve věci 16 Nc 3332/2008 k vymožení dluhu ve výši 9 276 Kč s příslušenstvím, a řízení v těchto věcech nebyla ukončena. Při hodnocení významu této okolnosti soudy vycházely ze zjištění, že v době, kdy obviněný sjednával smlouvu o úvěru, byly již uhrazeny dluhy, k jejichž vymožení směřovaly obě exekuce. Podle soudů tedy šlo o pouze o to, že exekuční řízení nebyla formálně ukončena rozhodnutími soudu o zastavení exekuce. Z toho však nelze vyvozovat bezvýznamnost nepravdivého údaje obviněného. Obviněný se totiž nevyjadřoval k otázce, zda má nebo nemá nějaké nesplněné dluhy, ale k otázce, zda je proti němu vedeno exekuční řízení. Aby údaj obviněného byl pravdivý, musel by obsahovat sdělení, že exekuční řízení sice jsou proti němu vedena, ale vymáhané dluhy již byly v průběhu těchto řízení splněny. Bance, se kterou obviněný sjednával smlouvu o úvěru, by se tak dostalo informace, která by nutně musela zvýšit její obezřetnost při sjednávání smlouvy, neboť okolnost, že dřívější dluhy žadatele o úvěr byly vymáhány cestou exekuce, již sama o sobě ukazuje na možnost, že takový žadatel nebude řádně platit ani splátky sjednávaného úvěru. Další nepravdivé údaje obviněný uvedl v tom směru, že nemá žádné neuhrazené závazky po lhůtě splatnosti vůči finančnímu úřadu. To bylo rovněž v rozporu se skutečností, neboť v době tohoto prohlášení obviněný měl vůči finančnímu úřadu dluh vyplývající z toho, že neodvedl měsíční zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období roku 2009, tj. za měsíce leden až duben 2009. Soudy vycházely ze zjištění, že celou daň za zdaňovací období roku 2009 obviněný zaplatil poté, co mu to finanční úřad na základě jeho daňového přiznání předepsal výměrem ze dne 7. 4. 2010, a nepřikládaly žádný význam tomu, že obviněný neplatil měsíční zálohy na daň. Neplacení měsíčních záloh