7 Tdo 1465/2004 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1465/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 5. 2005 Spisová značka:7 Tdo 1465/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1465.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1465/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. května 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněných M. G. a M. V., které podali proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 3 To 196/2003, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 9/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) a e) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. o d m í t á. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2003, sp. zn. 56 T 9/2003, byli obvinění M. G. a M. V. uznáni vinnými trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. za použití § 143 tr. zák., účinného od 1. 1. 2002, za který jim byl oběma podle § 140 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) let, pro jehož výkon byli podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazeni do věznice s dozorem. Rozsudkem bylo taktéž rozhodnuto odsuzujícím výrokem ohledně spoluobviněných S. M. F. a Ing. V. H. Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláními obviněných M. G., M. V., S. M. F. a Ing. V. H.; řízení ve věci odvolání obviněného Ing. V. H. bylo Vrchním soudem v Praze vyloučeno ze společného řízení. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 3 To 196/2003, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen v části týkající se obviněného M. V. s tím, že v rozsahu zrušení odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. V. uznal vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 tr. zák. za použití § 143 tr. zák., účinného od 1. 1. 2002, za který mu podle § 140 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Odvolání obviněných M. G. a S. M. F. byla uvedeným rozsudkem soudu druhého stupně zamítnuta podle § 256 tr. ř. Proti rozsudku soudu druhého stupně podali obvinění M. G. a M. V. řádně a včas dovolání. Obviněný M. G. svůj mimořádný opravný prostředek podal z důvodů uvedených v § 265 (správně § 265b) odst. 1 písm. g) a f) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku a odvolání bylo zamítnuto, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené pro takový postup. V odůvodnění dovolání obviněný G. uvedl, že když předával šeky panu V., nemohl vědět, že jde o padělky, neboť Ing. H. jeden z těchto šeků proměnil za českou měnu v Č. s.; o dalším jednání V. je obviněnému známo, že jeden z šeků byl proměněn, což jej utvrdilo v tom, že šeky jsou pravé. Z dalšího průběhu je pak podle obviněného zřejmé, že jednání bylo kontrolováno policií, že předstíraný zájem o koupi šeků byl řízenou provokací a že tedy zásah státu do skutkového děje byl nepřípustný; v této souvislosti obviněný poukázal na roli Ing. Ú., P. D. (K.) a J. H.. Obviněný se domnívá, že důkazy o tom, že šeky jsou padělky, jsou nepřesvědčivé a neúplné, když originály šeků zkoumány nebyly a z jejich kopií toto zjistit nelze, a že s ohledem na to, že šeky nebyly vyplněné a podepsané, šlo v podstatě o bezcenný a tudíž nikoli cenný papír ve smyslu § 143 tr. zák. V závěru svého dovolání obviněný G. navrhl, aby napadený rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu nalézacího byl v celém rozsahu zrušen a aby dovolací soud poté ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby. Obviněný dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon uloženého trestu odnětí svobody. Obviněný M. V. podal své dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a napadl jím rozsudek soudu druhého stupně jak ve výroku o vině, tak ve výroku o trestu. Protože je podle obviněného zřejmé, že cestovní šeky, které měly být padělány, jsou zásadním důkazem ve věci, bylo nezbytné tento nezastupitelný důkaz provést a nebylo možné se spokojit se čtením zpráv pracovníků kriminální policie, že tito viděli údajné šeky na ambasádě USA a byli přítomni jejich údajnému kopírování; za uvedené důkazní situace je závěr o tom, zda 45 ks šeků, které nebyly zkoumány na pravost, jsou falešné či nikoli, pouhou spekulací a nikoli skutkovým zjištěním. S ohledem na závěr soudu, že šeky obsahují magnetické číslo, ze kterého bylo seznáno, že jde o padělky, bylo podle obviněného žádoucí, aby se k pravosti šeků vyjádřil i jejich údajný výstavce, tedy banka S. Ltd. V této souvislosti obviněný poukázal na to, že se uvedená banka vyjadřovala jen k předloženým xerokopiím šeků, a proto bylo vyloučeno, aby z těchto xerokopií rozpoznala magnetický kód šeku. Obviněný V. dále ve svém mimořádném opravném prostředku napadl správnost právního hodnocení soudu prvního stupně tím, že cestovní šek, kromě tiskopisné části, musí být vyplněn předepsanými údaji a podepsán jednak kupujícím před úředníkem výstavce, který šek prodává, a jednak před úředníkem banky, která má šek proplatit, a to osobou, která šek předkládá; s ohledem na skutečnost, že 45 kusů zadržených šeků nebylo ani vyplněno, ani podepsáno u výstavce a před zástupcem proplácející banky, šlo o bezcenné papíry, a to bez ohledu na to, byli-li tiskopisy šeků pravé či falešné, a tedy nikoli o cenné papíry ve smyslu ustanovení § 143 tr. zák. V této souvislosti obviněný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu publikovaný pod č. Rt 21/2001, podle něhož za padělek je možno chápat jen listinu, která obsahuje zdánlivě správné údaje, které jsou nutné a způsobilé k uskutečnění platebního styku. Obviněný V. je dále toho názoru, že skutek byl manipulován státním orgánem, když je možno ze svědeckých výpovědí zjistit, že celá kauza byla dlouhodobě sledována a když nebylo objasněno, jak se šeky dostaly do oběhu a zda již v tomto okamžiku nešlo o uměle vyvolanou akci. Protože k nabídce na \"odkoupení\" šeků došlo na schůzce obviněného s Ing. Ú. a \"P.\", kteří byli agenty P.ČR, resp. \"P.\" (svědek K.) byl kmenovým pracovníkem kriminální služby P.ČR, předstíraný zájem obou agentů o koupi šeků byl zcela jistě řízenou provokací. V této souvislosti obviněný poukázal na nález Ústavního soudu, podle něhož \"zásah státu do skutkového děje, který tvoří trestný čin, je nepřípustný\". Obviněný je toho názoru, že k zásahu státu do skutkového děje došlo i v posuzovaném případě, a proto podle něj není možné v předmětném skutku shledat znaky trestného činu. Z důvodů uvedených ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný V. navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek soudu druhého stupně zrušil ve výroku o jeho vině a trestu a aby poté ve věci rozhodl tak, že jej zprošťuje obžaloby. Obviněný dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon uloženého trestu odnětí svobody. V podání doručeném soudu prvního stupně dne 15. 6. 2004 obviněný V. vyjádřil svůj souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovoláním uvedl, že námitky obviněných M. V. a M. G. uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou ve své podstatě totožné a spatřují naplnění uvedeného důvodu dovolání jednak v přesvědčení, že v posuzované věci došlo k nepřípustnému zásahu státu do skutkového děje, tedy k vyprovokování obviněných, které vylučuje naplnění jednoho ze základních znaků skutkové podstaty trestného činu, a to subjektivní stránky, a jednak v tom, že předmětné šeky není možné považovat za padělky, protože nebyly vyplněny a podepsány u výstavce a před zástupcem proplácející banky. Tuto argumentaci, kterou byl nastolen problém správného či naopak nesprávného právního posouzení skutku, státní zástupce shledal neopodstatněnou, přičemž svůj závěr o neopodstatněnosti námitek obviněných opřel o to, že ze skutkových zjištění vyplývá, že obvinění byli ještě před setkáním s osobami jednajícími v zájmu P.ČR rozhodnuti trestný čin spáchat a že P.ČR vstoupila do kontaktu s obviněnými až poté, kdy zjistila, že obviněný V. disponuje falešnými cestovními šeky, a kdy někteří z obviněných (mezi nimi i obviněný G.) již zákonem požadované znaky posuzovaných trestných činů naplnili. Pokud j