7 Tdo 1469/2019 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1469/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 12. 2019 Spisová značka:7 Tdo 1469/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1469.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožování výchovy dítěte Přestupek Týrání svěřené osoby Dotčené předpisy:§ 201 tr. zákoníku § 198 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 3. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1469/2019-1355 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 12. 2019 o dovolání obviněné G. W., nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 9 To 44/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 68/2018 takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 9 To 44/2019, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 10. 2018, sp. zn. 52 T 68/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Dosavadní průběh řízení Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 26. 10. 2018, č. j. 52 T 68/2018-1164, byla obviněná G. W. uznána vinnou zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku a úmyslným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a odsouzena k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku jí bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradila „škodu, kterou trestnými činy způsobila“. Podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo obviněné uloženo ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou, propojené s psychoterapií. Dále jí bylo uloženo nahradit poškozené nezl. AAAAA (pseudonym) „škodu“ ve výši 50 000 Kč. Poškozená AAAAA se zbytkem svého nároku a poškozená BBBBB (pseudonym) s celým svým nárokem na náhradu škody byly odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně vyjádřených ve výroku rozsudku dopustila obviněná tím, že od přesně nezjištěné doby, nejméně však od roku 2013 do 18. 8 2017, v Praze, zejména v místě svého trvalého bydliště, se vzrůstající intenzitou psychicky týrala své nezletilé dcery AAAAA, nar. XY, a BBBBB, nar. XY, za účelem dosažení vlastních zájmů v osobních sporech s otcem nezletilých M. W. a vybudování nezdravé závislosti nezletilých na ní, a to tak, že dcery k sobě nadměrně a nezdravě poutala, úmyslně s nimi manipulovala, podsouvala jim svůj nenávistný postoj vůči otci, zatahovala je do jejich konfliktu, nutila je lhát, což se následně odrazilo na kvalitě, intenzitě a vřelosti vztahu nezletilých k otci. Nezletilé jej odmítaly, nechtěly s ním trávit čas, vyjadřovaly k němu negativní postoje. V případě nezletilé AAAAA obviněná záměrně zkreslovala údaje o jejím zdravotním stavu, nutila ji, aby vědomě vytvářela příznaky enurézy, či aby předstírala či zveličovala jiné somatické obtíže, vystavovala ji bezdůvodným návštěvám a vyšetřením v různých zdravotnických zařízeních, také ji omezovala v jejím životě tím, že ji vystavovala naprosto nepotřebným opatřením, např. nočnímu buzení, v důsledku čehož nezl. AAAAA řádně neplnila povinnou školní docházku, neboť v 1. pololetí školního roku 2015/2016 ze 403 hodin 316 zameškala. Tím došlo k narušení vztahu s vrstevníky, neboť se nemohla s nimi účastnit žádných aktivit. Toto chování obviněné obě nezletilé významně poškodilo a narušilo jejich zdravý vývoj, neboť deformuje vývoj jejich osobnosti a vnímání morálních hodnot. Obviněná jedná zcela v rozporu s jejich zájmy a zdravým psychickým a somatickým vývojem a podmínky, kterým jsou obě nezletilé vystaveny, jeví některé známky syndromu CAN. K odvolání obviněné (kterým napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. 9 To 44/2019-1276, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o náhradě škody a nově byly obě nezletilé se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozených byla zamítnuta. Dovolání a vyjádření k němu Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná dovolání, kterým je napadla v rozsahu nezrušené části rozsudku soudu prvního stupně. Odkázala přitom na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedla, že nesprávnost právního posouzení se týká znaků obou skutkových podstat trestných činů, kterými byla uznána vinnou. Soudy se nedržely ani zásady subsidiarity trestní represe a navíc je ve věci dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením. Obviněná zdůraznila, že nenaplnila znaky týrání ve smyslu § 198 tr. zákoníku, jak je vykládá judikatura, a uvedla příklady jednání, které jako týrání svěřené osoby popisuje komentářová literatura. Ty podle ní v žádném případě nelze porovnávat s jejím mateřským chováním, kterým projevovala přirozený zájem o zdravotní stav a vývoj dcer. K tomu odkázala na některé důkazy – názory psychologů, psychiatra a ošetřující lékařky. Soudy přitom nezkoumaly jednání otce, který zdravotní stav dcer bagatelizoval, s obviněnou nekomunikoval, separoval ji od finančních prostředků a užíval drogy. Psychický stav dětí neovlivňovala pouze matka, ale přirozeně také otec. Soudy nereflektovaly ani zjištění týkající se napadení obviněné otcem nezletilých v jejich přítomnosti nebo incident týkající se nezl. AAAAA, při němž utrpěla zranění hrudního obratle, v důsledku něhož se obviněná přirozeně obávala nechat dcery s otcem samotné. K přečinu ohrožování výchovy dítěte obviněná uvedla, že v případě nezletilé AAAAA nešlo o záškoláctví, nezletilá měla individuální studijní plán, veškerou látku s ní vždy doplnila, doučovala se s ní doma a věnovala náležitou péči přípravě na přezkoušení. Její školní prospěch byl vždy výborný. I vyšetření v Thomayerově nemocnici potvrdilo školní motivovanost a řádné návyky nezletilé. Ozdravné pobyty nezletilé nebyly rozhodnutím obviněné, ale byly ordinovány lékaři. Také noční buzení bylo doporučeno urologem. O nezletilé BBBBB se soudy prakticky nezmiňují, pouze mechanicky dovozují, že se jednání obviněné týkalo i jí. Toto však není dostačující k závěru o naplnění znaku spáchání činu nejméně na dvou osobách podle § 198 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. V případě AAAAA se soudy nezabývaly tím, zda předmětný následek nebyl způsoben jinými příčinami, jako poruchou štítné žlázy, k níž se váží kromě fyzických potíží i duševní a hormonální problémy, prostředím školy nebo cystou v zadní části levého čelního laloku, která u ní byla nalezena podle zprávy J. a mohla by vysvětlovat nerovnoměrný vývoj její osobnosti. Dále obviněná poukázala na zásadu subsidiarity trestní represe s tím, že jde o civilní spor. Trestní oznámení ze strany otce nezletilých je třeba vnímat jako součást boje o svěření dcer do péče. K důkazní situaci poznamenala, že soudy neprovedly výslechy obou nezletilých či alespoň starší AAAAA. K důkazům předkládaným obhajobou nepřihlížely s odůvodněním, že znalecké posudky byly zpracovány podle zadání obviněné. S ohledem na rozpory mezi závěry znalců však měly alespoň nařídit zpracování revizního znaleckého posudku k osobnosti obviněné. Posudek měl být zpracován také na osobnost otce nezletilých, neboť i jeho jednání se odráží na jejich duševním stavu. Důkaz měl být proveden také spisem orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který obsahuje záznam výpovědi nezletilé AAAAA ze dne 12. 11. 2015, kde popisovala fungování rodiny a chování otce k ní. Existence Münchhausenova syndromu by proxy byla konstatována jako domněnka K. Následně s ní bylo znalci pracováno jako s potvrzenou diagnózou, aniž by v tomto směru byla obviněná vyšetřena. Výpovědi řady svědků vyznívající v neprospěch obviněné jsou tendenční z důvodu příbuzenského vztahu k otci. Z ničeho také neplyne, že k jednání kvalifikovanému jako týrání nezletilých mělo docházet již od roku 2013. Soudy se podle obviněné dostatečně nezabývaly ani použitelností záznamů telefonických hovorů mezi obviněnou a nezletilými jako důkazních prostředků, a to s ohledem na právo na soukromí ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Otec nezletilých hovory nahrával preven