7 Tdo 1618/2017 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1618/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 8. 2018 Spisová značka:7 Tdo 1618/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1618.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Amnestie Souhrnný trest Dotčené předpisy:§ 35 odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 10. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1618/2017-45 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 8. 2018 o dovolání obviněného J. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 9 To 71/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 16/2011, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 44 T 16/2011, byl obviněný J. M., společně se spoluobviněnými R. M. a G. S., uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. (trestní zákon, účinný do 31. 12. 2009, dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustil jednáním uvedeným ve výroku o vině tohoto rozsudku a které (stručně uvedeno) spočívalo v tom, že dne 25. 2. 2009 v P. se společně s dosud neustanoveným mužem prokázal poškozenému V. P. jako příslušník PČR, průkazem typově odpovídajícím služebnímu průkazu příslušníka PČR, vyzval ho k následování pod záminkou převozu k výslechu u státního zástupce v P., poté co nasedli do osobního motorového vozidla dalšího spoluobviněného, příslušníka PČR R. M. a odjeli asi 1 km za obec Ch., nastoupili do vozidla obvinění R. M., G. S. a odděleně stíhaný A. A., přejeli k lesnímu porostu, kde poškozeného fyzicky napadli opakovanými údery pěstí do obličeje, kopy do hlavy a dále jej pod pohrůžkou dalšího násilí vůči němu i jeho dceři nutili podepsat směnku na částku 2 000 000 Kč ohledně úhrady dluhu vůči firmě Tokara, s. r. o., a do jednoho měsíce uhradit splátku 400 000 Kč na tento dluh. Za tento trestný čin byl obviněný J. M. soudem prvního stupně odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu ohledně spoluobviněných R. M., R. M.a G. S. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění R. M., R. M., G. S. a státní zástupce pouze proti výroku o trestu v neprospěch těchto obviněných a také v neprospěch obviněného J. M. Pokud jde o odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného J. M., z jeho podnětu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 9 To 71/2015, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu ohledně tohoto obviněného a nově rozhodl tak, že mu podle § 235 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem, a to s ohledem na sbíhající se trestnou činnost za níž byl obviněný odsouzen rozsudky uvedenými ve výroku o nově uloženém souhrnném trestu, jejichž výroky o trestu byly současně podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušeny. Nově bylo odvolacím soudem po zrušení rozsudku soudu prvního stupně rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného R. M., ohledně obviněných R. M. a G. S. byla věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrácena obvodnímu soudu k novému rozhodnutí a odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných R. M. a G. S. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. II Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. M. dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí dne 22. 12. 2017 a ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a byl mu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Obviněný předně obsáhle namítá formální nedostatky napadeného rozsudku, který považuje za zmatečný a nepřezkoumatelný. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě uložit mu souhrnný trest, namítá, že na něj dopadá amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, ale v napadeném rozsudku absentuje jakákoliv právní argumentace k charakteru a principům této amnestie a obsahu jejího čl. III, přičemž není ani zřejmé, jak se odvolací soud vypořádal s ustanovením § 139 odst. 1 tr. ř. (pozn. právní moc a vykonatelnost rozsudku). Pokud ohledně obviněných R. M. a G. S., kteří byli jeho spolupachateli, byla věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrácena obvodnímu soudu k novému rozhodnutí, vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval aplikací ustanovení § 261 tr. ř., když má za to, že důvody rozhodnutí, které vedly k rozhodnutí v jejich prospěch, prospívají i jemu, přičemž současně vyslovuje pochybnosti, zda je rozhodnutí skutečně ve prospěch obou uvedených spoluobviněných. Dále obviněný uvedl, že vzhledem k jeho účasti na amnestii je souhrnný trest uložením takového druhu, který zákon nepřipouští. Odvolací soud, že zaměňuje výraz odsouzení s podmínkou a prominutí s podmínkou podle čl. III odst. 1 amnestie (pozn. rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii ze dne 1. 1. 2013, dále jen „amnestie“), ale toto ustanovení amnestie není rozhodnutím o podmíněném odložení výkonu trestu odnětí svobody. Ve vztahu k amnestii existuje pravomocný odsuzující rozsudek, který ale nemůže být vykonán a stal by se vykonatelným pouze, pokud by se ve stanovené pětileté lhůtě dopustil dalšího trestného činu. Jiný důvod prolomení vykonatelnosti pravomocného rozsudku, na nějž se vztahuje amnestie, podle obviněného není. Ustanovení § 139 odst. 1 tr. ř. vymezuje možnost stanovit, že pravomocný rozsudek není vykonatelný a prominutí nevykonaného trestu s podmínkou znamená, že je odložena vykonatelnost pravomocných rozhodnutí za podmínek stanovených zákonem – amnestií. Odvolací soud však toto porušil, označil předmětné rozsudky za vykonatelné a uložil mu souhrnný trest, jehož součástí jsou i tresty které mu byly prominuty. Postup odvolacího soudu považuje proto obviněný za nesmyslný a doložil to úvahou o jeho procesních důsledcích, že pokud by ve lhůtě od 28. 1. 2013 do 28. 1. 2018 nespáchal žádný trestný čin, dojde podle odvolacího soudu k reálnému prominutí trestů nevykonaných k datu 28. 1. 2013 a tak se uložený souhrnný trest stane nezákonným, ale v této době již bude vykonán. Nezbylo by podle obviněného, než podat návrh na obnovu řízení, v rámci něhož by nepochybně byla konstatována nezákonnost uloženého trestu a byla by mu poskytnuta finanční satisfakce. Z těchto důvodů obviněný J. M.navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něj zrušil výrok o trestu napadeného rozsudku a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že pokud jde o námitky jen proti důvodům rozhodnutí, kdy vytýká formální nedostatky a nedostatek řádného odůvodnění, v této části je dovolání nepřípustné. Námitky ohledně nesplnění podmínek pro uložení souhrnného trestu pak považuje za ryze formální, když obviněný nekonkretizuje, v čem měly tyto nesplněné podmínky spočívat. Podmínky pro uložení souhrnného trestu ale v daném případě vyplývají z rejstříku trestů, také ze shrnutí trestní minulosti obviněného v rozsudku soudu prvního stupně a uvedený postup je akceptovatelný. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. III Nejvyšší soud jako soud dovolací předně zjistil, že dovolání je přípustné z hlediska § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje základní náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotnéh