7 Tdo 168/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 168/2025-555 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání obviněného S. P. podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 5 To 151/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 4 T 33/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. P. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 T 33/2023-477, byl obviněný S. P. uznán vinným přečinem maření spravedlnosti podle § 347a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 180 denních sazeb po 550 Kč, tedy v celkové výměře 99 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že uložený peněžitý trest bude uhrazen v přiměřených deseti měsíčních splátkách ve výši nejméně 9 900 Kč s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný S. P. dopustil v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době do 20. 9. 2021 zmocnil advokátku JUDr. Alenu Zahradníčkovou, se sídlem advokátní kanceláře Praha 9, Ocelářská 1354/35, při jednání v její kanceláři, k zastupování ve věci vymožení dlužné částky ve výši 270 000 Kč, přičemž jí předložil, v úmyslu aby byla užita jako pravá pro účely zahájení řízení před soudem, smlouvu o zápůjčce na částku 300 000 Kč, údajně uzavřenou mezi ním a poškozeným P. Č., která byla datována 25. 4. 2018 a podepsána parafou obviněného a parafou napodobující podpis P. Č., což bylo zjištěno znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, přestože si byl vědom skutečnosti, že takovou smlouvu s ním poškozený P. Č. neuzavřel a že mu částku ve výši 300 000 Kč nezapůjčil, a na základě předložené smlouvy JUDr. Alena Zahradníčková zaslala poškozenému P. Č. předžalobní výzvu s tím, aby dlužnou částku uhradil do dne 6. 10. 2021 s upozorněním, že je jinak zmocněna dlužnou částku vymáhat soudní cestou. 3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 5 To 151/2024-509, bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které (na výzvu soudu prvního stupně k opravě a doplnění dovolání) opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř. 5. Předně v rámci odůvodnění podaného dovolání citoval z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. II. ÚS 264/09, podle něhož se může doručení rozhodnutí v neúplné podobě promítnout do práva účastníka na spravedlivý proces. V tomto směru obecně akcentoval nutnost případného řádného doručení kompletního stejnopisu rozhodnutí se všemi důsledky z toho plynoucími, včetně nového počátku běhu lhůty k podání opravného prostředku. Pochybení soudu prvního stupně spatřoval v podstatných procesních vadách daných doručením neúplného stejnopisu usnesení odvolacího soudu, který „neobsahuje toliko kvalifikovaný elektronický podpis toho, kdo usnesení vyhotovil“. Na doručeném elektronickém vyhotovení usnesení se nachází pouze vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti, což nenaplňuje definici elektronického podpisu osoby ve smyslu § 21b odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb. S ohledem na závěry shora uvedeného nálezu též zdůrazňoval, že jsou nepřijatelné úvahy v tom smyslu, že je třeba rozlišovat, jaká část textu chybí a v závislosti na tom dále postupovat, neboť významná je každá část rozhodnutí. Teprve od doručení kompletního stejnopisu usnesení obhájci může začít běžet lhůta k podání dovolání. Neuznání nového běhu dovolací lhůty je v rozporu s ústavně zaručeným právem obviněného na spravedlivý proces, konkrétně s právem domoci se ochrany svých práv u soudu, garantovaným čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 6. Dále namítal, že soud prvního stupně pochybil, když zamítl návrh na doplnění dokazování dalším znaleckým posudkem. V řízení byl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví Mgr. Heleny Hornychové, jenž obviněný zpochybnil svými námitkami. Dále soud provedl výslech Mgr. Heleny Hornychové, avšak z odpovědí znalkyně na kladené otázky nelze usuzovat, že je její posudek věcně správný. Námitky obviněného byly opominuty, přitom se jedná o odborné skutečnosti, ke kterým nemá soud potřebné znalosti, a bylo namístě přibrat dalšího znalce. Nesouhlasil tudíž s vysloveným hodnocením soudů obou stupňů o nadbytečnosti revizního znaleckého posudku. Odvolací soud pak postupoval v rozporu s § 109 tr. ř., kdy v řízení vyšly najevo pochybnosti stran znaleckého posudku, jež však nebyly napraveny ani výslechem znalkyně. Postupem soudů obou stupňů mělo dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces „v rozsahu provedeném nedostatečném dokazování“. Napadené usnesení nebylo podle obviněného ani v tomto rozsahu dostatečně odůvodněné. 7. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený „rozsudek“ zrušil a vrátil věc nižším soudům k dalšímu projednání. Rovněž učinil návrh na odklad výkonu uloženého trestu. In eventum učinil návrh na řádné doručení „rozsudku“ soudu druhého stupně obhájci obviněného, neboť byl přesvědčen, že jeho obhájci doposud nebylo doručeno usnesení soudu druhého stupně obsahující zákonné náležitosti. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že k uplatněným důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř. obviněný nevznesl žádné námitky, tudíž se jimi nemohl zabývat. Stran námitek, jež je možné podřadit pod upotřebený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce konstatoval, že mu formálně odpovídají ty námitky obviněného, jimiž nesouhlasil s postupem soudů činných dříve ve věci, pokud zamítly jeho návrh na doplnění dokazování dalším znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Nicméně podle jeho přesvědčení bylo možné na podkladě znaleckého posudku z oboru písmoznalectví ve spojení s výslechem znalkyně Mgr. Heleny Hornychové při hlavním líčení a dalšími opatřenými, provedenými a hodnocenými důkazními prostředky dospět k jednoznačnému závěru o padělání podpisu svědka P. Č. na smlouvě o zápůjčce. V tomto kontextu nebyl-li opatřen a proveden další znalecký posudek, nejde o opomenutý důkaz. Nadto soudy obou stupňů uvedly, z jakých důvodů byl zamítnut návrh obviněného na doplnění dokazování. Pro úplnost pak uvedl, že ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění samo o sobě nezakládá porušení práva obviněného na spravedlivý proces. V této trestní věci podle státního zástupce rozsah dokazování umožňoval soudům učinit úplná a správná skutková zjištění a nedošlo k tomu, že by soudy nedůvodně neprovedly navrhovaný podstatný důkaz. 9. Za zcela mimo důvody dovolání obsažené v § 265b tr. ř. označil námitky obviněného proti neúplnosti opisu usnesení odvolacího soudu z důvodu údajně chybějícího kvalifikovaného elektronického podpisu osoby, která předmětný opis vyhotovila. Toliko uvedl, že usnesení odvolacího soudu obsahovalo všechny zákonné náležitosti podle § 134 tr. ř. 10. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání 12. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. 13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 14. Obviněný v rámci svého dovolání také uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž předpokládá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 15. Nutno úvodem akcentovat, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele