7 Tdo 190/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 190/2025-3398 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 4. 2025 o dovolání obviněné D. F. podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2024, sp. zn. 11 To 247/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 67/2019 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné D. F. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2024, č. j. 6 T 67/2019-3267, byla obviněná D. F. uznána vinnou přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a odsouzena podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst.1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok a tři měsíce s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozenému M. O. nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená AAAAA (pseudonym) s nárokem na náhradu nemajetkové újmy a s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle zjištění Okresního soudu v Hradci Králové obviněná spáchala - přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku skutkem, který spočíval v podstatě v tom, že v době od 19. 1. 2015 do 5. 1. 2018 podrobovala svou nezletilou dceru AAAAA, po návštěvách u otce M. O. nadměrným a stresujícím lékařským vyšetřením, takže docházelo k tomu, že dcera spojovala návštěvy u otce s negativně vnímaným zásahem do své osobní sféry v podobě vyšetření u lékařů, dále obviněná projevovala před dcerou své negativní emoce k otci a citově ji tak ovlivňovala v otcův neprospěch, což mohlo vést k zásadnímu trvalému poškození vztahu dcery k otci, a obviněná tím porušila své povinnosti spočívající v řádné péči o nezletilou dceru, zejména o její zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a v její ochraně stanovené v § 858 občanského zákoníku, - přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku skutkem, který spočíval v podstatě v tom, že obviněná před policejním orgánem Policie České republiky – Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, dne 21. 3. 2017 při podání vysvětlení podle § 61 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a ve dnech 9. 6. 2017 a 6. 11. 2017 při podání vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř. uvedla, že jí nezletilá dcera AAAAA sdělovala, že otec M. O. ji v době styku v rámci her posazuje genitálem ke svému obličeji, líže jí ručičky, dává jí francouzské polibky, tahá ji za bradavky, osahává a štípe ji na genitálu, zasouvá jí ruce pod spodní kalhotky, strká jí prsty do zadečku, v její přítomnosti masturbuje a močí, a dále popsala, v jak špatném psychickém stavu a traumatizovaná se dcera vrací od otce, přestože věděla, že sdělované skutečnosti nejsou reálnými prožitky nezletilé dcery. 3. Odvolání, která podaly obviněná proti všem výrokům a poškozená AAAAA, zastoupená opatrovníkem, proti výroku, jímž byla s nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2024, č. j. 11 To 247/2024-3363, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. 4. Citovanými rozhodnutími soudy ve věci znovu rozhodly poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 5. 2021, č. j. 7 Tdo 388/2021-2388, zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 11 To 242/2020, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 6 T 67/2019, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Obviněná podala dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2024, č. j. 11 To 247/2024-3363. Výrok, jímž bylo zamítnuto její odvolání, napadla s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Proti výroku o vině přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku namítla, že skutková zjištění soudů ohledně následků, které nezletilá dcera mohla utrpět, mají pouze spekulativní povahu a nejsou založena na důkazech. V této spojitosti zpochybnila znalecký posudek PhDr. Terezy Sejkorové Benešové, na jehož podkladě soudy založily své závěry. Vyjádřila nesouhlas s tímto znaleckým posudkem a uvedla, že znalkyně nikdy nepracovala jako klinický psycholog s dětmi. Poukázala na zjištění soudů, že nezletilá dcera měla pozitivní vztah k otci, a z toho vyvozovala, že posuzované jednání, pro které byla odsouzena, nemělo takový stupeň závažnosti, aby bylo způsobilé ohrozit výchovu nezletilé dcery. Zdůraznila, že lékařská vyšetření nezletilé dcery byla důvodná vzhledem k tomu, v jakém stavu se vracela od otce. Jako neúplnost dokazování vytkla, že soudy se ani nepokusily o zjištění názoru nezletilé dcery na skutečnosti, které byly obviněné kladeny za vinu, že nebyl opatřen znalecký posudek k osobě otce a že soudy ponechaly bez povšimnutí chování otce. Uvedla, že soudy pominuly důkazy svědčící v její prospěch a nevyvodily z nich žádné relevantní závěry. Ve vztahu k právnímu posouzení skutku kvalifikovaného jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku namítla, že skutek – jak je popsán ve výroku o vině – není způsobilý naplnit zákonné znaky uvedeného trestného činu. Zvláště pak poukázala na nejasnost zjištění, podle nichž před nezletilou dcerou projevovala negativní emoce k otci. Uvedla, že její jednání nemohlo vést a nevedlo k žádnému narušení morálky nezletilé dcery a že nebylo v žádném rozporu s rodičovskou odpovědností, byť bylo projevem její hyperprotektivity. V tomto kontextu vytkla nesprávnost závěru, že jednala v úmyslu ohrozit výchovu nezletilé dcery. Celkově označila záležitost za civilní spor mezi rodiči ohledně výchovy nezletilé dcery a výrok o vině trestným činem ohrožování výchovy dítěte za porušení zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Proti výroku o vině přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku vznesla výhrady v tom smyslu, že pouze reprodukovala to, co jí sdělila nezletilá dcera, že jejím úmyslem nebylo přivodit trestní stíhání otce nezletilé dcery a narušit jeho rodinné vztahy a že nebylo prokázáno, že by jí nezletilá dcera nesdělila to, co obviněná následně uvedla před policejním orgánem. Jinak k věci uvedla, že po zrušení předcházejících rozhodnutí Nejvyšším soudem mělo být celé hlavní líčení opakováno vzhledem k tomu, že nové hlavní líčení se konalo s odstupem tří let od zrušení předcházejících rozhodnutí. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že dovolání je založeno na opakování námitek, se kterými se soudy náležitě vypořádaly. Vyjádřil souhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy právně posoudily zjištěný skutkový stav. Vyložil, že nebyla porušena zásada in dubio pro reo, jejíž porušení ostatně není obsahem žádného z dovolacích důvodů, pokud nenaplňuje zjevný rozpor ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k trestnému činu ohrožování výchovy dítěte konstatoval, že ustanovením § 201 tr. zákoníku je chráněna mimo jiné i dovednost dítěte vytvářet kvalitní rodinné vztahy, která se v dospělosti může projevit jako um naprosto zásadní. Uvedl, že v tomto směru jednání obviněné ohrožovalo výchovu nezletilé dcery a že z hlediska subjektivní stránky činu bylo úmyslné. Nesouhlasil s tím, že by byla porušena zásada subsidiarity trestní represe, a zdůraznil, že posuzovaný případ nevykazuje žádné mimořádné okolnosti oproti běžně se vyskytujícím případům trestného činu ohrožování výchovy dítěte. Jedná se o snahu zneužít malé dítě a orgány činné v trestním řízení ve sporu o výchovu dítěte. Navíc to byla právě obviněná, kdo přenesl původně rodinný spor do roviny trestní. K námitkám týkajícím se opakování hlavního líčení státní zástupce uvedl, že by to podstatně a neúměrně prodloužilo délku trestního řízení. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu připomněl, že námitka není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů, nicméně lze se jí zabývat jen z hlediska dodržení práva na spravedlivý proces. Podstatou pravidla uvedeného v § 219 odst. 3 věta druhá tr. ř. (nutnost konat hlavní líčení znovu po uplynutí delší doby od jeho odročení při absenci souhlasu stran s přečtením protokolu) je, že dopadá na situace, kdy půjde o tak výrazný časový předěl, že to bude z hlediska dodržení zásady bezprostř