7 Tdo 279/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 279/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:7 Tdo 279/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.279.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vražda předem uvážená Zvlášť surový nebo trýznivý způsob Pohnutka trestného činu Dovolání Dotčené předpisy:§ 140 odst. 2, 3 písm. i,j) předpisu č. 40/2009 Sb. § 265i odst. 1 písm. f) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:29. 5. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.07.2025III.ÚS 2059/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost13. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 279/2025-1144 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 4. 2025 o dovolání obviněného A. M. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. 8 To 52/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 1/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného A. M. odmítá. Odůvodnění: Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2024, č. j. 48 T 1/2024-819, byl obviněný A. M. uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. i), j) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na neurčito a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci – 1 ks nože zn. Glock a 1 ks černého plastové pouzdra na tento nůž. Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 9 391 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od dne 4. 4. 2024 do zaplacení a na náhradu nemajetkové újmy podle § 2959 o. z. zaplatit poškozené N. M. 500 000 Kč, poškozené V. M. 150 000 Kč a poškozené A. M. 200 000 Kč, všem s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od dne 4. 4. 2024 do zaplacení. Poslední tři jmenované poškozené byly podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytky uplatněných nároků odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu vraždy dopustil tím, že dne 30. 6. 2023 v době od 21:59 do 22:02 hodin v chodbě za vstupními dveřmi bytového domu v Praze XY v ulici XY v úmyslu usmrtit poškozeného V. M., nar. XY, po předchozím uvážení a ze zavrženíhodné pohnutky, která vyvěrala z nezpracovaného vnitřního konfliktu obviněného ohledně okolností kolem rozvodu manželství s A. M. a jejího nového partnerského vztahu s poškozeným, kdy hlavními motivačními emocemi obviněného byly žárlivost, vztek a snaha vykonat zásadní pomstu, poškozeného zvlášť surovým a trýznivým způsobem bez předchozí výstrahy, zákeřně, opakovaně v krátkém sledu za sebou, napadl nožem zn. Glock o celkové délce 290 mm, délce čepele 165 mm a hmotnosti cca 200 g, přičemž útok vedl střední a velkou silou do oblastí, kde jsou uloženy životně důležité orgány, a celkem poškozenému způsobil 3 bodné rány hlavy, 11 bodných ran na přední a levé straně trupu, z nichž 5 proniklo do hrudní dutiny s bodným poraněním obou plic a levé komory srdeční a 2 pronikly do břišní dutiny s průbodem a řezným poraněním jater, dále 2 bodné rány na pravém rameni, 1 bodnou ránu pod levým kolenem a 1 průbod zadní strany levé paže, a dále obviněný (zřejmě v závěru útoku) odříznul poškozenému zevní genitál (pyj i šourek s varlaty). Příčinou smrti poškozeného bylo vykrvácení při bodných ranách hrudníku s bodným poraněním srdce a plic, tato zranění byla smrtící pro všeobecnou povahu a vedla během několika málo minut k jeho smrti. Řezná rána a průbod levé paže svědčily o obraně poškozeného – snaze odvrátit útok, resp. o vědomí poškozeného, které bylo zachováno po dobu několika málo desítek sekund, než došlo k zasažení srdce, přičemž po tuto dobu poškozený důvodně cítil bolest a uvědomoval si bezvýchodnost své situace s neodvratným koncem a všechna způsobená zranění navíc vykazovala vitální funkci – vznikla za života poškozeného. 3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2024, č. j. 8 To 52/2024-998, byla odvolání obviněného (směřované do výroku o vině a trestu) a tří poškozených proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítl, že právní závěry, podle kterých naplnil skutkovou podstatu zločinu vraždy s rozmyslem, jsou v rozporu se skutkovými zjištěními soudů, jelikož prakticky žádný z provedených důkazů se nevztahoval k průběhu události odehrávající se za vstupními dveřmi bytového domu. Trval na své výpovědi, že mezi ním a poškozeným nejdříve došlo ke rvačce a až v jejím průběhu došlo k použití nože, který u sebe nosil z důvodné obavy o své bezpečí. Nesouhlasil s hodnocením výpovědi svědka O. R. (který seděl na balkóně domu a slyšel výkřik a bouchnutí dveří) a s poukazem na zásadu in dubio pro reo uzavřel, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena. Dále zpochybnil subjektivní stránku zločinu vraždy, konkrétně že by jednal s rozmyslem a naplnil tak kvalifikační znak podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku. Své jednání neplánoval, na místo se dostavil pouze za účelem zjistit místo pobytu své dcery, nepřijel tam s úmyslem spáchat vraždu. K jeho jednání došlo až v kontextu vzájemné bitky a okamžitého reflexivního a impulsivního popudu. Dále namítl, že nebyly naplněny znaky usmrcení zvlášť surovým a trýznivým způsobem. Znalkyně MUDr. Markéta Kulvajtová uvedla, že nebylo možné určit konkrétní pořadí ran, přičemž rána vedená do oblasti srdce přivodila smrt během jednotek sekund. S ohledem na vyplavený adrenalin nemusel poškozený zranění vůbec vnímat. Celý konflikt se odehrál v řádu několika desítek vteřin, maximálně několika minut, s ohledem na to nelze způsob jeho jednání označit za zvlášť surový a trýznivý. Nelze dovodit ani existenci „zvlášť zavrženíhodné pohnutky“. Jednání obviněného mělo podklad v dlouhodobě stresové situaci vyplývající z meziosobních vztahů (rozporů s jeho bývalou ženou), což potvrdili i znalci se závěrem, že jeho schopnost ovládání byla snížena na polovinu z důvodu dlouhodobého městnavého afektu. Odpovídající kvalifikací je zločin vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku. S poukazem na dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř. uzavřel, že byť byla jeho „příčetnost snížena na polovinu“ z důvodů projevů tzv. dlouhodobého městnavého afektu, soudy k této okolnosti při ukládání druhu a výměry trestu podle § 40 odst. 1. tr. zákoníku nepřihlédly. Stejně tak pominuly skutečnost, že v závěrečné řeči projevil lítost nad následky svého jednání. 5. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou nižších soudů i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Městskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nalézací soud své závěry o skutkovém ději opřel o řadu nepřímých důkazů, jež ve svém souhrnu dostatečně prokazovaly skutkový děj tak, jak je popsán ve výrokové části rozsudku. Ve věci proto nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se státní zástupkyně neztotožnila s námitkou, že obviněný nejednal po předchozím uvážení ve smyslu § 140 odst. 2 tr. zákoníku, a zdůraznila, že naplnění tohoto znaku naopak nasvědčuje řada prokázaných okolností, které blíže rozvedla. Pokud obviněný zpochybňoval způsob spáchání činu zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, [§ 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku], vyjádřila státní zástupkyně názor, že nebylo možné prokázat intenzitu utrpení poškozeného (byť zřejmě byla velmi vysoká vzhledem k vysokému počtu bodných ran). Uvedla, že proto „není zde případné uplatnění trýznivého způsobu vraždy“. Nicméně na základě prokázaného provedení skutku se jednalo zejména o zvláště surový až brutální způsob provedení činu spjatý se znetvořením těla poškozeného odříznutím vnějšího genitálu. Na této právní kvalifikaci nemůže nic změnit to, že poškozený byl (při odřezávání genitálu) zřejmě v bezvědomí. Podle státní zástupkyně byl naplněn i znak spáchán