7 Tdo 280/2021 — Nejvyšší soud

7 Tdo 280/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:7. 4. 2021 Spisová značka:7 Tdo 280/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.280.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 280/2021-262 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 4. 2021 o dovolání obviněného P. D., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. 7 To 369/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 34/2020 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 8. 2020, č. j. 33 T 34/2020-186, byl obviněný P. D. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Samostatnými výroky bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. 2. Uvedeného přečinu se obviněný podle zjištění soudu dopustil stručně řečeno tím, že dne 13. 8. 2019 v Praze 4 na cyklostezce označené jako „stezka pro chodce a cyklisty společná“ ve směru jízdy od XY k XY při řízení jízdního kola se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, ani svůj vlastní, a při objíždění chodců vybočil ze směru své jízdy, přejel do protisměrné části cyklostezky, kde ohrozil protijedoucí cyklistku V. Ž., nar. XY, jedoucí na jízdním kole a čelně se s ní střetl. Způsobil jí tak pohmoždění obličejové části skeletu, lehký otřes mozku a zlomeninu hrbolu kosti týlní vpravo, přičemž tato zranění ji omezovala v obvyklém způsobu života po dobu delší než šest týdnů. 3. Odvolání obviněného podané do všech výroků rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, č. j. 7 To 369/2020-221, zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve podrobně zopakoval jednotlivé výpovědi svědků a ty části odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, s nimiž nesouhlasil. Podle jeho názoru nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci a došlo k porušení zásady in dubio pro reo. Namítl, že nebyly zjištěny okolnosti, jež by mohly vyloučit podle něj zcela zásadní spoluzavinění poškozené. Má za to, že poškozená jela nepřiměřeně rychle, nevěnovala se řízení, nedívala se před sebe a nezabrzdila, i když věděla, že obviněný ji nevidí. Rovněž soudy neaplikovaly symetricky princip tzv. omezené důvěry v dopravě, jelikož jej vyhodnotily pouze ve prospěch poškozené. V závěru dodal, že existují celkem tři různé verze možného průběhu nehody, základní okolnosti tak bylo nutno objektivně ověřit empirickými prostředky – znaleckým posudkem. Návrh na jeho provedení však soudy opakovaně odmítly, o vině obviněného tak stále existují důvodné pochybnosti. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že tu část dovolání, která směřuje do oblasti hodnocení důkazů a skutkových zjištění, nelze přiřadit pod uplatněný dovolací důvod. Konstatoval, že obviněnému nic nepřekáželo v tom, aby při vynaložení běžné opatrnosti registroval v protisměru jedoucí poškozenou cyklistku. Pokud ji přehlédl, je zřejmé, že nevěnoval dostatečnou pozornost tomu, co se děje v protisměru, do kterého neopatrně vjel. To také bylo jedinou právně relevantní příčinou nehody. Sama poškozená přitom neporušila žádnou právní povinnost. Nemůže obstát námitka spoluzavinění poškozené či výtka nesprávného užití principu omezené důvěry v dopravě. Jestliže soudy nevyhověly návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem, byl takový postup správný, jelikož šlo o důkaz zcela nadbytečný, jak uvedly v odůvodnění svých rozhodnutí. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné. 7. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. 8. Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. 9. V dovolání obviněný převážně neuplatnil námitky v tom smyslu, že by soudy zjištěný skutek nenaplňoval znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Většina jeho výhrad vycházela z odlišného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn soudy, a spočívala na jeho vlastním hodnocení důkazů (tj. že poškozená měla jet příliš rychle, nesledovala provoz před sebou). Takové námitky mají skutkovou povahu a směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy, čímž se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (to platí také o odkazu na princip in dubio pro reo). Jde totiž o prezentování vlastní skutkové verze obviněného, odlišné od zjištění soudů. 10. Nalézací soud uzavřel, že poškozená spatřila obviněného na vzdálenost zhruba 10 metrů, očekávala ovšem, že se obviněný zařadí zpět do svého jízdního pruhu. Neuvěřil tvrzení obviněného, že se díval, zda v protisměrném jízdním pruhu někdo nejede, a že poškozenou neviděl pravděpodobně proto, že jela před chodci, které chtěl předjet. Soud naopak zjistil, že obviněný nevěnoval dostatečnou pozornost kontrole protisměrného jízdního pruhu, do kterého vjel. I když nalézací soud připustil, že poškozená nebrzdila a před střetem nezpevnila tělo, uzavřel, že k tomu ani neměla důvod. Odvolací soud, který se důkazní situací podrobně zabýval a rozsudek nalézacího soudu přesvědčivým způsobem argumentačně doplnil, označil skutková zjištění nalézacího soudu za správná a úplná a výpověď obviněného za nevěrohodnou a účelovou, vyvrácenou svědeckými výpověďmi poškozené a S. Ch. Tvrzení obviněného, že z mechanismu pádu poškozené a z intenzity jejího zranění je zřejmé, že musela jet nepřiměřenou rychlostí a neovládla proto řádně své kolo, považoval odvolací soud za důkazy nepodloženou spekulaci. Odvolací soud nezjistil (i s ohledem na charakter místa nehody) žádný důvod ani pro závěr, že by poškozená nesledovala, co se děje před ní. Přisvědčil i tvrzení poškozené (jejíž výpověď soudy hodnotily jako věrohodnou), že se snažila střetu vyhnout doprava, což bylo výrazně omezeno šíří jízdního pruhu a betonovou zábranou. Obviněný byl ve vyhýbání doprava zase omezen výskytem chodců. Odvolací soud také zdůraznil, že obviněný narazil do poškozené rozhodně více, než jím v odvolání tvrzených 20 – 30 cm v jejím jízdním pruhu. 11. Skutkové závěry soudů mají oporu v provedených důkazech, které soudy zhodnotily v souladu s ust. § 2 odst. 6 tr. ř., aniž by tento jejich postup vykazoval prvky libovůle. Zjištění soudů