7 Tdo 291/2024 – Nejvyšší soud

7 Tdo 291/2024-4233 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2024 o dovolání obviněného JUDr. Josefa Jugy, trvale bytem Bratřejov 124, Bratřejov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 5 To 388/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 3 T 203/2016, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušují rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 3 T 203/2016, a to ve výroku o povinnosti obviněného podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozenému družstvu Jednota, spotřební družstvo v Hodoníně, na náhradu škody částku 4 329 109,71 Kč a ve výroku, kterým bylo poškozené družstvo Jednota, spotřební družstvo v Hodoníně, podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáno se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a dále usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 5 To 388/2021, a to v části, jíž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného proti výrokům o náhradě škody. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným užitím ustanovení § 265 tr. ř. se družstvo Jednota, spotřební družstvo v Hodoníně, s celým uplatněným nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 3 T 203/2016, byl obviněný JUDr. Josef Juga uznán vinným ze spáchání dvou zločinů zpronevěry, a to podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), d) tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem I.) a podle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem II.). 2. Uvedených trestných činů se obviněný dopustil v podstatě a zkráceně následujícím způsobem. 3. Podle skutkového zjištění popsaného pod bodem I. skutkové věty si obviněný v době od 10. 3. 2004 do 27. 10. 2011 v XY ponechával pro vlastní potřebu finanční prostředky, které mu byly svěřeny jako advokátovi právně zastupujícímu družstvo Jednota, spotřební družstvo v Novém Jičíně (nyní Jednota, spotřební družstvo v Hodoníně) (dále jako „poškozená“), podle smlouvy o poskytování právních služeb. Tyto finanční prostředky mu byly připsány na bankovní účet, případně poskytnuty v hotovosti a představovaly plnění vymožená od dlužníků poškozené. Namísto toho, aby tyto prostředky obviněný poukázal na účet poškozené nebo hotovostně vložil do její pokladny, vymožená plnění si ponechával pro vlastní potřebu, přičemž jako advokát jednal jednak v rozporu s uzavřenou smlouvou, jednak v rozporu s § 16 a § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), které advokátovi stanoví povinnost chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, jednat čestně a svědomitě a dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Tohoto jednání se dopouštěl průběžnými útoky blíže specifikovanými ve skutkové větě, a způsobil tím poškozené škodu v celkové výši nejméně 4 225 109,71 Kč. 4. Podle skutkového zjištění popsaného pod bodem II. skutkové věty si obviněný v době od přesně nezjištěného dne v září 2012 do 21. 3. 2013 v XY ponechával pro vlastní potřebu finanční prostředky, které mu byly svěřeny jako advokátovi právně zastupujícímu poškozenou podle smlouvy o poskytování právních služeb. Tyto finanční prostředky mu byly připsány na bankovní účet, případně poskytnuty v hotovosti a představovaly plnění vymožená od dlužníků poškozené. Namísto toho, aby tyto prostředky obviněný poukázal na účet poškozené nebo hotovostně vložil do její pokladny, vymožená plnění si ponechával pro vlastní potřebu, přičemž jako advokát jednal jednak v rozporu s uzavřenou smlouvou, jednak v rozporu s § 16 a § 17 zákona o advokacii, které advokátovi stanoví povinnost chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, jednat čestně a svědomitě a dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Tohoto jednání se dopouštěl útoky blíže specifikovanými ve skutkové větě, čímž způsobil poškozené škodu ve výši 104 000 Kč. 5. Za tyto trestné činy soud prvního stupně obviněného odsoudil k podmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 2 roky a 6 měsíců se stanovením zkušební doby v trvání 5 let. Dále mu soud uložil peněžitý trest ve výměře 325 denních sazeb o výši 1 600 Kč, tedy celkem 520 000 Kč, a trest propadnutí náhradní hodnoty, a to částky (budoucí výplaty) konkrétně specifikované ve výrokové části citovaného rozsudku. Vedle toho mu soud uložil povinnost zaplatit náhradu škody poškozené ve výši 4 329 109,71 Kč; se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud obviněnému uložil rovněž povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil zmíněnou škodu, kterou svými trestnými činy způsobil. 6. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 5 To 388/2021, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o odsouzení k peněžitému trestu ve výši (celkem) 520 000 Kč. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. 7. Obviněný podal proti rozhodnutí soudu druhého stupně dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací usnesením ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 7 Tdo 1206/2022, shledal dovolací argumentaci důvodnou v části, která se týkala výroku o náhradě škody, tento výrok proto zrušil a odkázal poškozenou s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. 8. Proti dovolacímu rozhodnutí podali obviněný i poškozená ústavní stížnost. Ústavní soud usnesením ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 1746/23, ústavní stížnost obviněného odmítl, naopak ústavní stížnost poškozené Ústavní soud shledal důvodnou, a nálezem ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2124/23, zrušil dovolací rozhodnutí Nejvyššího soudu. II. Úvod k obsahu rozhodnutí a řízení podle § 314h tr. ř. 9. Nejvyšší soud po doručení kasačního nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2124/23, pokračuje v tom stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného rozhodnutí, přitom je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Ústavní soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní soud nařídil (§ 314h tr. ř.). To především znamená, že Nejvyšší soud znovu projedná dovolání obviněného v této věci s přihlédnutí k závěrům shora citovaného rozhodnutí Ústavního soudu koncentrovaných zejména do bodů 33. a násl. týkajících se přezkumu výroku o náhradě škody. 10. Již zde ovšem Nejvyšší soud vysvětluje, že obsah tohoto rozhodnutí bude především rozsahem uzpůsobený specifické procesní situaci. Ta spočívá v tom, že Ústavní soud shora cit. nálezem zrušil předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu pro nesouladný názor s jeho (zejména procesním) postupem při přezkumu výroku o náhradě škody, ovšem přitom Ústavní soud usnesením ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 1746/23, potvrdil argumentaci Nejvyššího soudu v této věci ve vztahu k dovolacím námitkám obviněného, směřujícím proti podjatosti soudce okresního soudu a proti výroku o vině a trestu (včetně délky trestního řízení). V rozsahu, v jakém se Ústavní soud ztotožnil s argumentací Nejvyššího soudu, nebude v následující části odůvodnění nyní činěného rozhodnutí tuto argumentaci Nejvyšší soud nadbytečně duplikovat a v zásadě odkáže na Ústavním soudem aprobovanou argumentaci ve svém předcházejícím zrušeném a veřejně dostupném rozhodnutí (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 7 Tdo 804/2013). Totéž pak platí pro shrnutí námitek obviněného v části III. tohoto rozhodnutí potud, pokud směřovaly do zmíněných Ústavním soudem aprobovaných oblastí dovolacího přezkumu, a v této míře i shrnutí repliky státního zástupce, případně poškozené. III. Obsah dovolání a vyjádření k němu 11. Proti rozhodnutí odvolacího soudu, resp. proti té jeho části, v níž bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. a) Zkrácené shrnutí námitek, jejichž vypořádání bylo aprobované Ústavním soudem 12. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný uvedl, že ve věci rozhodující předseda senátu soudu prvního stupně JUDr. Jiří Hanzelka měl být z projednávání věci vyloučen pro podjatost. Zejména tvrdil, že soudce nerespektoval pokyny odvolacího soudu, snažil se obviněného osočovat, upozornil obviněného na možné vazební řešení věci, byť k tomu nebyl zákonný důvod, nedodržel zákonnou lhůtu ve smyslu § 198 odst. 1 tr. ř. k předvolání k hlavnímu líčení, navíc soudce napadal vyzvednutí obviněnému zasílaných zásilek, vyzýval obviněného k volbě obhájce a další (např. vyjádření v bodě 72. prvostupňového rozhodnutí). Obviněný dále obsáhle odkazoval na judikaturu Ústavního soudu týkající se této problematiky a uzavřel,