7 Tdo 309/2022 — Nejvyšší soud

7 Tdo 309/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 10. 2022 Spisová značka:7 Tdo 309/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.309.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční řízení Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1 tr. ř. § 356 odst. 1 předpisu č. 182/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:3. 1. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 115/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 309/2022-1809 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph. D., o dovolání obviněného R. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 4 To 292/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 112/2019, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 4 To 292/2021, a to ve výroku I., jímž byl zrušen rozsudek soudu I. stupně ve výroku, kterým byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, a kterým byl podle § 228 odst. 1 tr. ř. přiznán poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro Plzeňský kraj nárok na náhradu škody a jímž byl tento poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že se odvolání poškozené České republiky – Finančního úřadu pro Plzeňský kraj podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2021, č. j. 2 T 112/2019-1722, byl obviněný uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, účinného od 1. 10. 2020, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních dávek po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. potom bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody tak, že poškozený Finanční úřad pro Plzeňský kraj byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněné právnické osoby společnosti F. 2. Zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že v době od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 v Českých Budějovicích jako předseda představenstva společnosti F., s předmětem podnikání „zemědělská výroba se zaměřením na rostlinnou výrobu, živočišnou výrobu zahrnující chov hospodářských a jiných zvířat či živočichů za účelem získávání a výroby živočišných produktů, úpravu, zpracování a prodej vlastní produkce zemědělské výroby“, „zemědělská výroba, včetně hospodaření na vodních plochách“, „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“ a „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, registrované u správce daně Finanční úřad pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště České Budějovice, jako čtvrtletní plátce daně z přidané hodnoty od 27. 6. 2012, se zištným záměrem dosáhnout snížení daňové povinnosti na úkor České republiky, a to u daně z přidané hodnoty, zahrnoval do nákladů v účetnictví společnosti fiktivní listiny označené jako faktury, přičemž za 1. čtvrtletí roku 2013 v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty, které bylo podáno správci daně Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Českých Budějovicích, dne 29. 4. 2013, celkem v šesti případech uváděl listiny označené jako faktury uplatněné prostřednictvím účetní společnosti H. od obchodní společnosti P. T., aniž by se tyto reálně zakládaly na pravdě, přičemž jako osoba odpovědná za řádné vedení účetnictví a samostatně jednající za představenstvo společnosti přenechal na základě ovládací smlouvy společnosti H. H., obchodní vedení včetně vedení účetnictví, následně aniž by vykonával jakoukoliv kontrolu hospodaření společnosti, vedení účetnictví a jeho výstupů poté, co byl seznámen s výsledky daňové povinnosti k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí roku 2013, sestavené na základě skutečných zdanitelných plnění přijatých a uskutečněných daňovým subjektem společností F., v příslušném zdaňovacím období a současně s doklady a tabulkami s výslednou daňovou povinností sestavenou na základě smyšlených obchodních případů, zadal podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 2013, v němž oproti daňové povinnosti z uskutečněných zdanitelných plnění ve výši 1 916 816 Kč nepravdivě uplatnil odpočet daně ve výši 1 769 246 Kč a vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 147 570 Kč, která byla skutečně zaplacena ke dni 25. 4. 2013, ačkoli ve skutečnosti měl odpočet daně činit pouze částku 525 877 Kč a výsledná daňová povinnost částku 1 390 939 Kč, čímž Českou republiku zastoupenou Finančním úřadem pro Plzeňský kraj, zkrátil na dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 2013 o částku 1 243 369 Kč. 3. Rozsudek nalézacího soudu napadl odvoláním jednak obviněný R. S. ve všech výrocích, jednak poškozená Česká republika – Finanční úřad pro Plzeňský kraj v adhezním výroku. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2021, č. j. 4 To 292/2021-1770, byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výroku, jímž byl Finanční úřad pro Plzeňský kraj podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, a bylo znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozené České republiky – Finančního úřadu pro Plzeňský kraj podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. tak, že obviněný je povinen zaplatit na náhradě škody poškozené škodu ve výši 1 243 369 Kč včetně specifikovaných úroků z prodlení, se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obviněného R. S. bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný R. S. prostřednictvím obhájce dovolání, a to do výroku o náhradě škody, kterým byl zavázán povinností zaplatit na náhradě škody poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro Plzeňský kraj škodu ve výši 1 243 369 Kč včetně specifikovaných úroků z prodlení. Dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť dle jeho názoru rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení majícím význam pro rozhodnutí ve věci. 5. Obviněný především poukázal na průběh insolvenčního řízení vedeného proti jeho osobě. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 2015, č. j. KSHK 41 INS 7823/-A-/celk.5, byl zjištěn jeho úpadek jako dlužníka, přičemž insolvenční řízení bylo k návrhu věřitele zahájeno již ke dni 21. 3. 2014 prvním zveřejněním insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku. Zároveň byla věřitelům obviněného poskytnuta lhůta k tomu, aby se do 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku do insolvenčního řízení se svými pohledávkami přihlásili, avšak Česká republika – Finanční úřad pro Plzeňský kraj svoji pohledávku do insolvenčního řízení vůbec nepřihlásila, přestože škoda jí způsobená vznikla již v dubnu roku 2013, kdy bylo podáno daňové přiznání společnosti F., s fiktivními fakturami. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2016, č. j. KSHK 41 INS 7823/2014-B-12/celk.2, pak došlo k povolení reorganizace obviněného jako dlužníka a výše uvedená pohledávka nebyla zahrnuta v reorganizačním plánu obviněného, neboť nebyla řádně a včas přihlášena. Dovolatel namítal, že podle § 356 odst. 1 IZ, platí, že není-li zákonem nebo reorganizačním plánem stanoveno jinak, zanikají účinností tohoto plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi, a to i v případě, že svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásili. V této souvislosti poukázal na komentářovou literaturu, ve které je rovněž uvedeno, že závazky věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili vůbec, včas nebo řádně, zaniknou účinností reorganizačního plánu bez náhrady. Dále uvedl, že podle § 352 IZ je reorgan