7 Tdo 333/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 333/2025-1161 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 5. 2025 o dovolání obviněného T. P. podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, sp. zn. 8 To 171/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 123/2021 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 6. 2024, č. j. 3 T 123/2021-1017, byl obviněný T. P. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu tří let. Rovněž mu byla podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uložena povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit způsobenou škodu. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozené Z. B. na náhradu škody 38 000 Kč. 2. Podle zjištění soudu prvního stupně vyjádřených ve výroku rozsudku se obviněný uvedeného trestného činu dopustil v podstatě tím, že dne 28. 3. 2021 v Praze XY po předchozí komunikaci prostřednictvím internetové sítě vstoupil na pozvání poškozené Z. B. do jejího bytu a během předvádění domluvené erotické služby k ní přistoupil, uchopil ji levou rukou kolem krku a se slovy „kde jsou prachy, naval všechny prachy“ ji sevřenou pěstí pravé ruky uhodil do obličeje, dále pak svoji agresi vůči poškozené stupňoval škrcením levou rukou, kterou jí stále držel krk v úchopu, přičemž poškozená nemohla v důsledku škrcení mluvit, ukazovala mu jen prstem směrem ke kuchyni. Poté ji odtáhl stále s levou rukou pod jejím krkem do koupelny, kde do ní strčil jednou rukou do hrudníku tak silně, že ztratila rovnováhu, upadla na zem, následně se k poškozené sehnul, opět ji chytil stejným způsobem za krk, přidržoval poškozenou na zemi, že nemohla vstát, řval na ni, ať mu okamžitě řekne, kde má peníze, načež poškozená opět prstem ukazovala do kuchyně, v důsledku toho ji pustil, vytáhl z kapsy nůž a demonstrativně s otevřenou čepelí jej držel, načež odtáhl poškozenou do kuchyně, kde mu poškozená z obavy o život a zdraví vydala částku v celkové výši nejméně 35 000 Kč. Obviněný dále poškozené odcizil mobilní telefon v hodnotě 3 300 Kč a následně z bytu odešel. Uvedeným jednáním způsobil poškozené zranění spočívající ve vyražení jednoho zubu a viklání jednoho zubu a tržné ráně spodního rtu. 3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, č. j. 8 To 171/2024-1095, byla odvolání obviněného proti výroku vině a trestu a odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. 4. Obviněný podal proti usnesení Městského soudu v Praze dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Zopakoval dosavadní procesní vývoj ve věci a konstatoval, že odvolací soud (v pořadí druhém zrušujícím usnesení) v rozporu s trestním řádem navedl nalézací soud, jak má hodnotit důkazy a jak ve věci rozhodnout. Odvolací soud podle obviněného nepravdivě uvedl, že se jednotlivé výpovědi obviněného diametrálně liší, ačkoliv jeho obhajoba je od počátku konzistentní. Obviněný vytkl, že soud prvního stupně v rámci třetího rozhodnutí věci bez jakékoli významné změny důkazů zcela změnil názor a rezignoval na zjištění materiální pravdy, jen aby vyhověl názoru odvolacího soudu, a obviněného shledal vinným, aniž by svůj závěr dostatečně vysvětlil. Takový postup je však v rozporu se zásadami trestního řízení a bylo tím porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. 5. Obviněný nesouhlasil s hodnocením výpovědi poškozené Z. B., podle něj nešlo o svědkyni věrohodnou, její výpověď je naopak nelogická a vnitřně rozporná. Zpochybnil tvrzení svědkyně ohledně její ekonomické situace v době činu, upozornil na měnící se výpověď stran toho, jakou částku měla u sebe doma v hotovosti. Poukázal na závěry znaleckého posudku MUDr. Barbory Krupičkové, které podle něho vylučovaly tvrzení poškozené, že byla škrcena či rdoušena a vláčena po bytě. Soudy tak měly v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnout ve prospěch obviněného o zproštění obžaloby. Byť byla verze poškozené vyvrácena, zůstala součástí skutkového děje, a skutková zjištění jsou proto ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný setrval na své obhajobě, že on poškozené žádné peníze nevzal, naopak ona se snažila okrást jeho, a že pokud se u něj při zadržení našly peníze v hotovosti, jednalo se o vypůjčené peníze od svědka D. S. Závěrem obviněný namítl, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako zločin loupeže namísto správné kvalifikace jako pokusu přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku nebo přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. 6. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného nejsou opodstatněné. Šlo zde především o vyjádření nesouhlasu s tím, jak byly hodnoceny důkazy, zejména výpověď poškozené, která byla ke zjištění viny klíčová. V této věci nebylo možné najít ani dovolatelem zmiňovaný „zjevný rozpor“, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., proto nebyl naplněn. Soudy pracovaly s výpovědí poškozené jako s hlavním usvědčujícím důkazem, který však nestál osamoceně, naopak plně odpovídal i dalším ve věci provedeným důkazům i místním a časovým souvislostem skutku. Všechny důkazy ve svém souhrnu vytvořily důkazní komplex, který netrpí žádnými podstatnými rozpory a umožnil učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností. Současně usvědčující důkazy bezpečně vyvracely obhajobu obviněného. K namítanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný prakticky nenamítl, a to ani formálně, žádné vady právní kvalifikace ve smyslu dovolacího důvodu, pouze na základě vlastního hodnocení důkazů a vlastní skutkové verze označil právní kvalifikaci za vadnou. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné. 9. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný výslovně uplatnil první variantu tohoto dovolacího důvodu, tj. zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. 10. Námitka, že odvolací soud v podstatě přikázal soudu prvního stupně, jak má hodnotit důkazy a jaká skutková zjištění má ve věci učinit, neodpovídá žádnému důvodu dovolání. Nejvyšší soud se jí přesto zabýval z hlediska dodržení zásad spravedlivého procesu, avšak nemohl se s ní ztotožnit. Postup odvolacího soudu byl nejen v souladu s trestním řádem (zejména s ustanoveními § 258 a § 259 tr. ř.), ale nevybočoval ani z mezí spravedlivého procesu a nepříčil se ústavnímu pořádku České republiky. Ostatně k těmto námitkám se podrobně vyjádřil již odvolací soud zejména v odstavcích 8-10 odůvodnění napadeného usnesení. Nejvyšší soud se s tímto odůvodněním v zásadě ztotožňuje a dodává, že obviněný se mýlí, pokud namítá, že odvolací soud nesmí „zasahovat“ do hodnocení důkazů, které sám neprovedl, a k obsahu důkazů se konkrétně vyjadřovat. To je naopak jednou ze základních přezkumných povinností odvolacího soudu, která může vyústit ve zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. (blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 7 Tdo 850/2022, publikované pod č. 53/2022 Sb. rozh. tr.). 11. Je třeba připomenout, že odvolací soud například může zavázat soud prvního stupně, aby se vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, odstranil nejasnosti nebo neúplnosti svých skutkových zjištění, případně aby některé důkazy zopakoval nebo provedl další důkazy [§ 2 odst. 5, 6, § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř.]. Dostojí-li však rozhodnutí soudu prvního stupně těmto požadavkům, nemůže ho odvolací soud zrušit pouze z důvodu, aby prosadil své hodnocení takto provedených důkazů a z něho plynoucí závěry ohledně skutkových zjištění. Odvolací soud, pokud sám neprovedl potřebné dokazování, není oprávněn sám vytvářet závěry o skutkovém stavu věci a nahrazovat tak hlavní líčení. V daném případě odvola