7 Tdo 342/2024 — Nejvyšší soud

7 Tdo 342/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 5. 2024 Spisová značka:7 Tdo 342/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.342.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. h, m) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 342/2024-311 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 5. 2024 o dovolání obviněného O. M., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2024, sp. zn. 3 To 382/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 121/2023 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. M. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 11. 2023, č. j. 10 T 121/2023-224, byl obviněný O. M. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 146 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět roků a deset měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. 2. Odvolání obviněného podané proti výroku o trestu bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2024, č. j. 3 To 382/2023-264, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 3. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Vytkl, že soudy nedostatečně zhodnotily polehčující okolnosti, jeho osobní poměry a prohlášení viny a nevyužily možnosti uložit trest odnětí svobody s použitím ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, resp. § 58 odst. 2 tr. zákoníku pod dolní hranicí sazby. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. 4. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání poukázala na to, že uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem, a navrhla, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. 5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 6. Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Je to mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí pouze formálně odkázat na zákonný dovolací důvod, ale je nutné, aby tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly konkrétní uplatněné námitky. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 8. Tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu, a to ani námitky, jimiž se dovolatel dožaduje fakultativního mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby, v dané věci podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, resp. podle § 58 odst. 2 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, publikované pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.). To platí, třebaže otázka přiměřenosti trestu jinak je záležitostí aplikace hmotného práva. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát a musí být zrušen v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Logicky to vyplývá ze vzájemného vztahu obou uvedených ustanovení. V § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je upraven obecný hmotně právní dovolací důvod, zatímco v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. jde o zvláštní hmotně právní dovolací důvod stanovený ve vztahu k výroku o uložení trestu. Poměr obecného a zvláštního mezi oběma ustanoveními má ten důsledek, že z důvodu porušení hmotného práva je možné napadat samotný výrok o uložení trestu zásadně jen s použitím zvláštního ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Pokud by se připustilo, že nepřiměřenost uloženého trestu je „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (tj. jiným, než je právní posouzení skutku), bylo by ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nadbytečné, bezpředmětné, nefunkční a nedávalo by žádný smysl, protože uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy nutně bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 9. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno k tomu, aby Nejvyšší soud korigoval pravomocný výrok o uložení trestu z důvodu jeho případné nepřiměřenosti. Ostatně žádný mimořádný opravný prostředek nelze podat z důvodu nepřiměřenosti uloženého trestu. Stížnost pro porušení zákona (§ 266 odst. 2 tr. ř.) a návrh na povolení obnovy řízení (§ 278 odst. 1 tr. ř.) lze podat proti výroku o trestu pouze tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Zákonné podmínky stížnosti pro porušení zákona a obnovy řízení vyjádřené dikcí „ve zřejmém nepoměru“, resp. „ve zřejmém rozporu“, znamenají, že se vyžaduje podstatně vyšší míra rozporu mezi uloženým trestem a zákonnými hledisky rozhodnými pro jeho uložení, a to taková míra, která zjevně převyšuje pouhou nepřiměřenost jako důvod pro zrušení rozsudku odvolacím soudem podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. Dovoláním je možno výrok o trestu napadat jen z důvodu nejzávažnějších porušení zákona, jimiž jsou právě uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. 10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože trest odnětí svobody na pět roků a deset měsíců mu byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v § 175 odst. 2 tr. zákoníku v rozpětí od dvou do osmi let. 11. Z podnětu dovolání, jímž je namítána nepřiměřenost uloženého trestu, Nejvyšší soud do výroku o trestu zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže uložený trest je v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že to zároveň představuje porušení ústavního principu proporcionality trestní represe, který je jedním ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), resp. porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku (čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). O nic takového se v posuzované věci nejedná a obviněný to v dovolání ani nenamítal. 12. Nejzávažnější trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným a na který zákon stanoví sazbu odnětí svobody od dvou let do osmi let, je zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Karviné spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 14. 6. 2023 poté, co z otevřeného nákladního prostoru dodávkového automobilu, z něhož bylo vykládáno zboží, odcizil vodní meloun, s nímž se dal na útěk, byl pronásledován poškozeným L. W., a když ho poškozený dostihl, obviněný odhodil meloun na zem, vytáhl z kapsy kalhot odlamovací nůž, který sevřel v pravé ruce se slovy „pojď“, a se záměrem odradit poškozeného od dalšího pronásledování a zadržení ho na vzdálenost asi jednoho metru ohrožoval nožem tak, že rukou s nožem proti němu máchal a přibližoval se k