7 Tdo 374/2018 — Nejvyšší soud

7 Tdo 374/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 4. 2018 Spisová značka:7 Tdo 374/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.374.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obrazový záznam Vysvětlení Zvukový záznam Dotčené předpisy:§ 158 odst. 3 písm. f) tr. ř. § 158 odst. 3 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:25. 6. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 374/2018-37 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 4. 2018 o dovolání obviněného M. Č., podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 61 To 271/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 63/2016 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Č. odmítá. O d ů v o d n ě n í Obviněný M. Č. podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 61 To 271/2017, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání (a rovněž odvolání poškozeného) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 44 T 63/2016. Rozsudkem byl uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za tento zločin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti roků a s uložením přiměřené povinnosti nahradit ve zkušební době škodu, kterou trestným činem způsobil. Dalším výrokem bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody. Jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění nalézacího soudu, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, spočíval v podstatě v tom, že obviněný po předchozí domluvě s odděleně stíhaným L. N. v úmyslu vylákat finanční plnění formou úvěru a tento nesplatit opakovaně telefonicky hovořil (v časech ve výroku rozsudku přesně uvedených) se zmocněncem společnosti Asis Team, s. r. o., se sídlem Praha 1, Kaprova 42, T. B., přičemž se vydával za J. N. a dojednával poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 2 500 000 Kč, který pak byl poskytnut na základě smlouvy uzavřené dne 15. 1. 2015 L. N., který na jednání obviněného navázal, čímž způsobili společnosti Asis Team, s. r. o., škodu ve výši 2 250 000 Kč. Dovolání obviněný podal proti napadenému usnesení v celém rozsahu a odkázal na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy vyšly de facto pouze z výsledků znaleckého zkoumání záznamů údajných telefonických hovorů svědka T. B. s obviněným, a to i přes to, že materiál použitý k jeho vypracování byl podle obviněného získán v rozporu s právními předpisy. Zkoumaný materiál je záznamem soukromého telefonického hovoru, který byl pořízen soukromou osobou bez souhlasu nahrávané osoby. Srovnávací materiál byl pořízen při podání vysvětlení obviněného v této věci, o čemž obviněný nebyl informován a nedal k tomu souhlas. Dovozuje, že podle § 62 zákona o Policii České republiky je pořizování záznamů obecně přípustné, avšak pouze za předpokladu, že dosud známé skutečnosti nepostačují k zahájení úkonů trestního řízení. Jestliže však už byly úkony trestního řízení zahájeny, byl policejní orgán povinen postupovat podle § 158d odst. 2 tr. ř. a k pořízení záznamu, který hodlal použít jako srovnávací materiál pro znalecký posudek, měl opatřit souhlas státního zástupce. To však neučinil, pročež záznam nemohl sloužit jako důkaz, respektive jako podklad pro pořízení důkazu, tj. znaleckého posudku Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D., znalce z oboru kriminalistiky, odvětví fonoskopie. Obviněný zpochybnil i další usvědčující důkazy, zejména výpověď svědkyně Z. B. a vysvětlení A. R., které poznaly obviněného na nahrávce jako osobu, která se při telefonickém rozhovoru s T. B. vydávala za J. N. Obdobně vyjádřil nesouhlas i s obsahem výpovědi svědka T. B., který jej poznal jako osobu, se kterou telefonicky hovořil a která se vydávala za J. N. Poukázal na jím shledaný rozpor ve výpovědi svědků M. V., J. N. a J. N. ohledně otázky, zda si obviněný na schůzce opisoval osobní údaje z občanského průkazu J. N. Vyjádřil názor, že nebyla prokázána spojitost jeho osoby s L. N., podle rozsudku spolupachatelem činu, ani se společností DART 41 Group, s. r. o. (které byly převedeny podvodně získané peníze), či její bývalou jednatelkou, svědkyní H. D. (která peníze neprodleně vybrala a vyvedla neznámo kam). Uvedené výhrady obviněný podrobně rozvedl s tím, že byly porušeny zásada presumpce neviny a jeho právo na spravedlivý proces. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že předmětné námitky nelze přiřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani ve spojení s dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože nesměřují proti právnímu posouzení skutku ani jinému hmotně právnímu posouzení. Vyjádřil názor, že obviněný v dovolání v podstatě pouze zopakoval výhrady, které uplatnil již v předchozích fázích trestního řízení a s nimiž se soudy dostatečným způsobem vypořádaly. Státní zástupce neshledal takové vady v hodnocení důkazů či skutkových zjištěních, které by odůvodňovaly zásah Nejvyššího soudu. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že zmíněné audionahrávky byly použity v souladu se zákonem. Dovolání obviněného navrhl odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§ 265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Především Nejvyšší soud připomíná, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem. Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, proč by skutek popsaný v rozsudku soudu prvního stupně nevykazoval znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Dovolání založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, založenou na tvrzení, že se popsaného skutku nedopustil a nebyl tím, kdo dojednával úvěr (přičemž se odmítl vyjádřit k podstatným skutečnostem, zejména zda telefonicky hovořil s T. B., zda používal příslušné telefonní číslo apod.). Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde je