7 Tdo 382/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 382/2025-343 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 6. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. J. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 7 To 46/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 11/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 1. 2024, č. j. 3 T 11/2023-289, byl obviněný uznán vinným v bodě I. přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodě II. přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl podle § 353 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu v celkové výši 90 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na osmnáct měsíců a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci. 2. Uvedených přečinů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil ve stručnosti tím, že I. v době kolem 00:00 hod. dne 1. 5. 2022 na silnici XY v blízkosti domu čp. XY v obci XY, okres XY, bez předchozího varování poškozenému D. Z. se střelnou zbraní v ruce namířenou proti němu vyhrožoval slovy: „Kam to chceš poslat, kam to chceš našít?” a opakovaně vystřelil varovnými výstřely mimo postavení poškozeného z pistole ČZ vzor 75, ráže 9 mm Luger, když svědkyně L. L. poté obviněného strhla na zem, avšak ten se zvedl, a opět několikrát vystřelil mimo postavení poškozeného, čímž u něj vzbudil strach, že ho kulka zasáhne, a proto poškozený utekl do přilehlého pole, odkud zavolal na linku 158, II. v době od 23:30 hod. dne 30. 4. 2022 do 00:30 hod. dne 1. 5. 2022 nejméně na pozemních komunikacích mezi obcemi XY, okres XY, a XY, okres XY, řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní motorové vozidlo, přičemž toxikologickým zkoumáním rozboru odebrané krve v 03:45 hod. dne 1. 5. 2022, bylo zjištěno, že koncentrace etanolu v jeho krvi byla 0,79 g/kg a zpětným výpočtem z této hodnoty bylo zjištěno, že hladina alkoholu v krvi dne 30. 4. 2022 ve 23:00 hod. byla nejméně 1,36 g/kg a dne 1. 5. 2022 v 01:00 hod. nejméně 1,12 g/kg. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 5. 9. 2024, č. j. 7 To 46/2024-321, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. S odkazem na zásady presumpce neviny, in dubio pro reo a práva na spravedlivý proces zopakoval, že neřídil motorové vozidlo pod vlivem návykové látky, a toto ani nebylo prokázáno. Nebyl zadržen policejní hlídkou při řízení motorového vozidla a test na přítomnost alkoholu nebyl proveden bezprostředně po zastavení vozidla, nýbrž až dvě hodiny poté. Nemohlo být prokázáno, zda alkohol v jeho těle stoupal nebo klesal. Zpochybnil i znalecký posudek, který je jediným důkazem o jeho vině, když byl vypracován bez jeho výslechu a bez ověření si rozhodných skutečností. Nebylo vůbec zkoumáno, zda se skutečně nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo. Rovněž nebylo prokázáno ani skutečné množství alkoholu, který vypil ten den po svém příjezdu domů. Vyjádření znalkyně Ing. Ivany Vohnické je vnitřně rozporné. S poukazem na zásadu presumpce neviny vytknul soudu, že u obou skutků vycházel z výpovědí svědků, kteří však danému činu nebyli přítomni. 5. Odvolací soud se dostatečně nevěnoval přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, zabýval se nepodstatnými skutečnostmi, a naopak neřešil, zda v bodě I. skutečně došlo k nebezpečnému vyhrožování či nikoliv. V té souvislosti popřel i to, že by poškozený mohl slyšet, jak mu vyhrožuje. Zdůraznil, že byl oprávněn držet zbraň a ani nestřílel přímo na poškozeného, takže ho nijak neohrožoval. Zpochybnil i věrohodnost poškozeného s poukazem na jejich předchozí špatné vztahy, přičemž jeho tvrzení nebyla ničím dalším potvrzena. Poškozený navíc mohl být i pod vlivem alkoholu. Jediným důkazem, který by naplnění znaků nebezpečného vyhrožování potvrzoval, je právě výpověď poškozeného, avšak jeho stav tísně nebyl nijak prokázán. Ačkoli soud prvního stupně poukázal na předchozí incidenty, které nesouvisely s nyní projednávanou věcí, ani z nich dostatečně nevyplývá, že by byl schopen použít zbraň vůči poškozenému, resp. že by si poškozený toto mohl myslet. Kromě toho soud prvního stupně u skutku v bodě I. řádně neodůvodnil své úvahy, když ani z výpovědí svědků není zřejmé, že by se skutek stal tak, jak jej popsal poškozený, resp. že by mu jakkoli vyhrožoval, příp. že by mohl v poškozeném vzbudit důvodnou obavu. 6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a uvedl, že obviněný nevznesl námitky, které by mohly naplnit dovolací důvod podle písmene h), neboť námitky proti právnímu posouzení věci obviněný uplatnil toliko s poukazem na svůj alternativní náhled na skutková zjištění. Co se týče dovolacího důvodu podle písmene g), státní zástupce má za to, že námitky obviněného nepřesahují meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení ze strany soudů nižších stupňů. Neshledal přitom žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu. V případě skutku v bodě I. zdůraznil, že ke střelbě došlo, přičemž tato opakovaná střelba v blízkosti poškozeného mohla vyvolat důvodnou obavu o život a zdraví, a to i s ohledem na předchozí chování a projevy obviněného vůči poškozenému a jeho přítelkyni. Navíc obviněný střílel i poté, co ho jeho dcera strhla na zem a poukázal i na útěk poškozeného a následné oznámení incidentu na tísňovou linku. Taktéž doplnil, že obviněný neměl důvod se obávat o život a zdraví své dcery, která sama před obviněným poškozeného bránila. Ke skutku v bodě II. nepřisvědčil tvrzení obviněného, že by bylo nezbytné opatřit znalecký posudek k posouzení stavu vylučujícímu způsobilost k řízení motorového vozidla, když zjištěná hladina alkoholu u obviněného překročila hranici, od které ani nadprůměrně disponovaný jedinec není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo. Ke zjištění hladiny alkoholu v krvi a posouzení možných variant jeho konzumace obviněným byly ve věci vypracovány tři znalecké posudky. Tyto posudky přitom vyvrátily obhajobu obviněného týkající se konzumace alkoholu až po příjezdu domů. Zároveň poukázal na to, že v souladu s judikaturou soudy obou stupňů hodnotily proces utváření znaleckých posudků, včetně spolehlivosti metod a způsobů vyvozování závěrů z nich. 8. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. IV. Důvodnost dovolání 10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem konkrétních důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění. 11. Námitky, kterými obviněný polemizuje s rozsahem dokazování, s hodnocením důkazů soudem prvního stupně, zpochybňuje skutková zjištění a nastiňuje svoji