7 Tdo 408/2016 – Nejvyšší soud

7 Tdo 408/2016-22 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 4. 2016 dovolání obviněného A. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 6 To 490/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 227/2014 a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 6 To 490/2015, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 6 T 227/2014, ohledně obviněného A. K. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení a zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc obviněného A. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 6 T 227/2014, byli uznáni vinnými obviněný J. N. přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a obviněný A. K. pomocí k přečinu zpronevěry podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Odsouzeni byli podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku každý z obviněných k trestu odnětí svobody na dvě léta s tím, že u obviněného J. N. byl výkon trestu podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři léta a obviněnému bylo podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem, a u obviněného A. K. byl trest uložen nepodmíněně a obviněný byl pro jeho výkon podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obvinění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozené obchodní společnosti Personální agentura, s.r.o., Praha 10, Počernická 168, částku 190 000 Kč, a výrokem podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Skutek spočíval podle výroku o vině v tom, že v přesně nezjištěné době od 25. 3. do 8. 4. 2014 v blízkosti obce Ř., okr. P., obviněný J. N. bez vědomí a souhlasu obchodní společnosti Personální agentura, s.r.o., jako vlastníka vozidla zn. Ford Transit registrační značky …, na kterém měl zajistit opravu a které měl vrátit, toto vozidlo prodal za částku 30 000 Kč nezjištěné osobě, kterou pro tento účel zajistil obviněný A. K., přičemž o výtěžek prodeje se rozdělili, oba takto jednali přesto, že jim bylo známo, že skutečný vlastník o prodeji vozidla není informován a nedal k němu souhlas, a tím způsobili obchodní společnosti Personální agentura, s.r.o., škodu ve výši 190 000 Kč. Ohledně obviněného J. N. nabyl rozsudek právní moci v řízení před Okresním soudem v Ústí nad Labem jako soudem prvního stupně. Odvolání, které podal obviněný A. K. proti jeho se týkajícímu výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 6 To 490/2015, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný A. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), e), g) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatnil námitky odvíjející se od okolnosti, že v hlavním líčení nebyl přítomen výslechu obviněného J. N. a nemohl mu proto klást otázky. Tím bylo podle jeho názoru porušeno jeho právo na spravedlivý proces. S dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spojil námitky proti tomu, že ve věci se konalo zkrácené přípravné řízení, aniž pro takový postup byly splněny zákonné podmínky. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnul námitky v tom smyslu, že skutek byl u něho nesprávně posouzen jako pomoc k přečinu zpronevěry podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a že toto právní posouzení bylo vyloučeno vzhledem k tomu, že jeho jednání spadalo do stádia, kdy trestný čin zpronevěry již byl jednáním obviněného J. N. dokonán. Obviněný A. K. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem nové projednání a rozhodnutí věci, případně aby zrušil rozhodnutí obou soudů a vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označila dovolání za důvodné v části namítající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedla, že v době jednání obviněného A. K. byl přečin zpronevěry, spáchaný obviněným J. N., dokonán. Vyjádřila názor, že za tohoto stavu nebylo možné posoudit jednání obviněného A. G. jako pomoc k přečinu zpronevěry a že přicházelo v úvahu posoudit je jako přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. S ohledem na obsah vyjádření státní zástupkyně, které se v podstatném směru ztotožňovalo s dovoláním, nepokládal Nejvyšší soud za nutné předkládat vyjádření obviněnému, resp. obhájci k případné replice. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení v části týkající se obviněného A. K. a shledal, že dovolání je důvodné, pokud se opírá o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Hlavní líčení, v němž byl vyslechnut obviněný J. N., se konalo dne 3. 6. 2015 za přítomnosti obviněného A. K. V průběhu hlavního líčení učinil Okresní soud v Ústí nad Labem podle § 208 tr. ř. opatření, které vedlo k tomu, že obviněný A. K. nebyl přítomen v jednací síni po dobu výslechu obviněného J. N., přičemž poté byl dalšímu průběhu hlavního líčení opět přítomen a byl seznámen s obsahem výpovědi obviněného J. N. Na rozpory ve výpovědích obou obviněných reagoval Okresní soud v Ústí nad Labem tím, že mezi nimi provedl konfrontaci (§ 104a tr. ř.). V rámci tohoto postupu bylo obviněnému A. K. umožněno, aby se vyjádřil k tvrzením obviněného J. N. a aby mu kladl otázky. Nepřítomnost obviněného A. K. té části hlavního líčení, kdy byl vyslýchán obviněný J. N., neměla žádný vliv na kontradiktornost dokazování a nijak neovlivnila celkový charakter řízení z hlediska zásad spravedlivého procesu. Žádné ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebylo postupem Okresního soudu v Ústí nad Labem porušeno. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 odst. 1 tr. ř. znamená, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Důvody nepřípustnosti trestního stíhání jsou taxativně uvedeny v ustanoveních § 11 odst. 1 písm. a) až k), odst. 2 písm. a), b) tr. ř., § 11a písm. a), b) tr. ř. Mezi důvody nepřípustnosti trestního stíhání není uvedeno konání zkráceného přípravného řízení bez splnění zákonných podmínek. Koncepce zkráceného přípravného řízení (§ 179a odst. 1 tr. ř. a násl.) je založena na tom, že na něj navazuje návrh na potrestání, který podává státní zástupce, že doručením návrhu na potrestání soudu se zahajuje trestní stíhání (§ 314b odst. 1 tr. ř.) a že hlavní líčení koná samosoudce ve zjednodušeném řízení (§ 314d odst. 2 tr. ř.). Předpokladem konání hlavního líčení ve zjednodušeném řízení je to, že zkrácené přípravné řízení bylo provedeno v souladu s ustanovením § 179a odst. 1 tr. ř. To znamená, že podmínky uvedené v § 179a odst. 1 tr. ř. jsou zároveň podmínkami pro konání hlavního líčení ve zjednodušeném řízení. Nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 179a odst. 1 tr. ř. pro konání zjednodušeného řízení, je to důvodem k tomu, aby samosoudce podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl návrh na potrestání. Pokud samosoudce pravomocně odmítne návrh na potrestání, věc se podle § 314c odst. 6 tr. ř. vrací do přípravného řízení a státní zástupce nařídí konat vyšetřování. To se pak koná na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. Z citovaných ustanovení jasně vyplývá, že případná nezákonnost zkráceného přípravného řízení, pro jehož konání nebyly podmínky uvedené v § 179a odst. 1 tr. ř., nemůže být považována za důvod nepřípustnosti trestního stíhání. Trestní stíhání obviněného nebylo podle zákona nepřípustné. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné