7 Tdo 465/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 465/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 6. 2025 Spisová značka:7 Tdo 465/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.465.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Krajní nouze Dotčené předpisy:§ 28 předpisu č. 40/2009 Sb. § 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:24. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2572/25 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 465/2025-381 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. G., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 11 To 23/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 102/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. G. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 11. 2024, č. j. 2 T 102/2023-311, byl obviněný A. G. uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 24 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců. 2. Jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Praha-východ spočíval v podstatě v tom, že dne 18. 12. 2022 v době od 17:40 hodin do 17:48 hodin v XY, okres Praha-XY, v ulici XY poblíž objektu č. p. XY, kde ze zaparkovaného osobního vozidla zn. SEAT Ibiza J. D., P. S. a J. V. vypustili tzv. římskou světlici, obviněný vyjížděl v automobilu z areálu společnosti XY, s. r. o., otočil se k jejich vozidlu, rozsvítil na jejich vozidlo dálková světla, částečně vystoupil, zůstal za otevřenými předními dveřmi na straně řidiče, vytáhl nezjištěnou krátkou střelnou zbraň, křičel na ně, ať okamžitě vystoupí z auta s rukama nad hlavou, nebo je všechny postřílí, zároveň mířil na J. D., načež poškození ze strachu vystoupili a drželi ruce nad hlavou, a poté obviněný, který neustále mířil na J. D., řekl, ať se seberou a vypadnou, nebo začne střílet, takže poškození ze strachu uposlechli, nastoupili zpět do vozidla a odjeli, sledováni obviněným, který za nimi jel nejméně k obchodnímu domu XY. 3. Odvolání obviněného podané proti všem výrokům bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, č. j. 11 To 23/2025-350, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Z obsahového kontextu dovolání je patrno, že obviněný nesouhlasil se zjištěním, podle kterého vytáhl střelnou zbraň a mířil na poškozené, resp. na poškozeného J. D. V tomto ohledu projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily svědecké výpovědi poškozených, označil tyto výpovědi za nevěrohodné a vytkl, že soudy nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování výslechem svědkyně K. G. a znaleckým posudkem znalce z oboru kriminalistiky se specializací na střelné zbraně. Vyjádřil názor, že poškození nemohli předmět v jeho ruce vidět a že podle vlastních výpovědí pouze slyšeli „jakýsi zvuk“. Zjištění, které soudy ohledně střelné zbraně vyvodily ze svědeckých výpovědí poškozených, označil za porušení zásady in dubio pro reo. K právnímu posouzení skutku uvedl, že byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, neboť z jeho strany šlo o krajní nouzi. Uvedl, že odvracel nebezpečí, které vyplývalo z jednání poškozených a které záleželo v možném vzniku požáru vozidla poškozených a okolních objektů. K tomu dodal, že případné vybočení z mezí krajní nouze soudy nevzaly v úvahu při ukládání trestu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Praha-východ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že námitky obviněného proti skutkovým zjištěním, jak jsou koncipovány v dovolání, nezakládají dovolací důvod. K námitkám týkajícím se krajní nouze státní zástupce zaujal názor, že vůbec nepřicházejí v úvahu, protože ze zjištění soudů nevyplývá žádné nebezpečí, které by bylo třeba odvracet. Námitky vztahující se k uloženému trestu státní zástupce komentoval tak, že nejsou dovolacím důvodem. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. 6. Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce na dovolání setrval a zdůraznil, že státní zástupce ve vyjádření neuvedl žádné přesvědčivé argumenty. Obviněný znovu rozvedl svůj pohled na hodnocení důkazů s tím, že svědci nemohli vidět střelnou zbraň v jeho rukou a rozcházejí se v tom, kdy slyšeli zvuk natažení závěru zbraně. Vyjádřil se také k obranné pozici jednoho z poškozených zachycené na kamerovém záznamu. Znovu odůvodnil i svůj názor, že byly splněny podmínky nutné obrany. 7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 8. Soudy ve věci rozhodovaly znovu poté, co jejich dřívější rozhodnutí byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. 7 Tdo 596/2024-253. Důvodem zrušení bylo nesprávné právní posouzení skutku též jako přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto vadu soudy při novém projednání a rozhodnutí věci odstranily. 9. Je tudíž namístě předeslat, že s většinou námitek dovolatele se Nejvyšší soud již vypořádal ve svém předchozím rozhodnutí v této věci, kde v odst. 8 odůvodnění uvedl, že rozhodným skutkovým zjištěním, které je určující z hlediska zákonného znaku spáchání činu „se zbraní“ ve smyslu § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je zjištění, podle kterého obviněný při činu vytáhl krátkou střelnou zbraň a mířil s ní na poškozené, konkrétně na poškozeného J. D. V odst. 9 pak vyložil, že toto zjištění není v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V odst. 10 odůvodnil, že pokud nebylo vyhověno návrhu obviněného na svědecký výslech jeho manželky, nedošlo tím k opomenutí důkazu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odst. 14 vyložil, že nemohou obstát námitky obviněného ohledně krajní nouze. 10. Nyní projednávané opětovné dovolání obviněného je tudíž v převážné míře dovoláním proti argumentům Nejvyššího soudu a polemikou s nimi. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle § 265n tr. ř. není proti rozhodnutí o dovolání opravný prostředek přípustný (s výjimkou obnovy řízení). Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné znovu se k námitkám dovolatele vyjádřit. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 12. Z těch rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, obviněný napadal zjištění, podle kterého při činu vytáhl krátkou střelnou zbraň a mířil s ní na poškozené, resp. na jednoho z nich. Námitky obviněného ovšem nebyly koncipovány způsobem, z něhož by vyplývalo, že namítá zjevný rozpor uvedeného zjištění s obsahem provedených důkazů. Obviněný neuvedl, s kterými důkazy by mělo být zmíněné zjištění ve zjevném rozporu a v čem konkrétně by měl tento rozpor spočívat. Obviněný pouze označil důkazy, na kterých soudy založily své zjištění, za nevěrohodné a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, postavil jinou verzi hodnocení důkazů. Námitky obviněného se tak míjejí s dovolacím důvodem, pokud jím je zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. 13. Důkazním podkladem zjištění, že šlo o krátkou střelnou zbraň, byly svědecké výpovědi poškozených, které soudy hodnotily v souladu s jejich obsahem. Předmět v ruce obviněného poškození vnímali jako střelnou zbraň podle toho, co viděli, a také podle toho, co slyšeli a co odpovídalo úkonu označovanému za tzv. natažení zbraně. Soudy s odkazem na p