7 Tdo 499/2009 — Nejvyšší soud

7 Tdo 499/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 6. 2009 Spisová značka:7 Tdo 499/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.499.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -III.ÚS 2450/09prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto7.6.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 499/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 3. června 2009 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. Š., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 23 To 714/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 211/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 6 T 211/2005, byl v bodě I. V. Š. uznán vinným pokračujícími trestnými činy poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. (zčásti ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.), poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 2002 a rovněž zčásti ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.). Podle § 182 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. a § 37a tr. zák. byl odsouzen k společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 4 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 37a tr. zák. byl současně zrušen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 2 T 348/2002, ve výroku o vině, trestu i náhradě škody. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen také trest propadnutí věci (11 různých vrtáků, baterky, vrtačky, nože, kleští, šroubováku a páru rukavic) a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené společnosti T. O. C. R., a. s. Jednání obviněného, za které byl uvedeným rozsudkem odsouzen, spočívalo celkem v 36 případech protiprávního jednání, kdy po odvrtání vložek zámků přístupových dvířek pokladen telefonních automatů, odcizil pokladničky s mincemi, čímž včetně poškození zámků způsobil škodu v celkové výši 154.922,90 Kč. V bodě II. rozsudku soudu I. stupně byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby ohledně tří dílčích útoků stejného jednání, když nebylo prokázáno, že je obviněný spáchal. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněného a také obviněný. Odvolání státní zástupkyně bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. K odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 11. 2007, sp. zn. 23 To 482/2007, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o náhradě škody (ad I.). Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak podle § 228 odst. 1 tr. ř. nově rozhodl tak, že uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené společnosti T. O. částku 138.185,50 Kč. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d), a l) tr. ř. Z podnětu tohoto dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 7 Tdo 704/2008, zrušil napadený rozsudek a Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Důvodem zrušení bylo pouze konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, bez splnění podmínek uvedených v § 263 odst. 4 tr. ř. Krajský soud v Českých Budějovicích poté věc znovu projednal ve veřejném zasedání, rozhodl rozsudkem ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 23 To 714/2008, a to shodně jako předchozím zrušeným rozsudkem, když toliko již nerozhodoval o odvolání státní zástupkyně, které bylo vzato zpět. Také toto druhé rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovolání, ve kterém uplatnil důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), c), e), g) a l) tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, namítá, že již v roce 2001 měl mít obhájce, protože jak trutnovské, tak i českobudějovické orgány byly již tehdy informovány, že se jedná o pokračující trestný čin, a tak byla naplněna podmínka nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. Celé přípravné řízení, že ale bylo vedeno bez obhájce. Řízení tak bylo vedeno v rozporu se zákonem a obviněný se v období kdy neměl obhájce v přípravném řízení doznal k trestné činnosti a byly prováděny úkony, které se staly podkladem rozhodnutí soudů, ač v dalším průběhu již trestnou činnost popíral a tuto změnu výpovědi logicky odůvodnil. Přesto soudy vycházely při rozhodování právě z jeho výpovědi v přípravném řízení a z důkazů zajištěných způsobem porušujícím zákon. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. že ve věci rozhodl vyloučený orgán, obviněný namítá, že při rozhodování o stížnosti státního zástupce při neveřejném zasedání krajského soudu dne 30. 10. 2006, kdy odvolací soud rozhodl usnesením č. j. 3 To 687/2006-609, rozhodoval JUDr. A. K., který rozhodoval ve věci v prvním stupni (původně 29 T 161/2002) a v mezidobí se stal soudcem Krajského soudu v Českých Budějovicích a členem senátu 3 To. Tato okolnost, že obviněnému nebyla v původním řízení známá, když neměl možnost zjistit složení tehdejšího senátu. Proto tato skutečnost nebyla dosud namítána. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný namítá nepřípustnost trestního stíhání, když z hlediska kriterií uvedených v § 16 odst. 1 tr. zák. není pro obviněného příznivější pozdější zákon účinný od 1. 1. 2002, když není možné povolit obnovu řízení. Podle jeho názoru měl být tedy aplikován zákon ve znění účinném do 31. 12. 2001, stejně jako u Okresního soudu v Trutnově, neboť nelze o části skutku rozhodnout podle staršího zákona a o části podle novějšího, a rozhodnutí tohoto soudu tak tvoří překážku věci rozhodnuté ohledně části pokračujícího skutku, a ohledně další části musí být trestní stíhání zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. V rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že odvolací soud se nezabýval otázkou viny, a neprovedl jím navržené důkazy. Skutková zjištění tak neodpovídají provedeným důkazům a nenaplňují všechny zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, když chybí objektivní stránka, a soud I. stupně prokazoval vinu nezákonně provedenými důkazy (prohlídka automobilu, zajišťování zámků a kasiček telefonních automatů a jejich zkoumání). Obviněný je proto toho názoru, že došlo k nesprávnému posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, a to právě v otázce viny, kterou se měl odvolací soud zabývat podrobněji, což neučinil a v tomto spatřuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak obviněný toliko uvedl, že jej uplatňuje proto, že podmínka zamítnutí řádného opravného prostředku je splněna podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 6 Tdo 1480/2003 také tehdy, když byl k odvolání obviněného zrušen odvolacím soudem napadený rozsudek soudu I. stupně pouze částečně ve výroku o náhradě škody a ve výroku o vině a v ostatních výrocích zůstal nedotčen. V závěru dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o vině, trestu a náhradě škody a výroky ad I. a II. rozsudku odvolacího soudu a buďto sám rozhodl, že se obžaloby zprošťuje, neboť není prokázáno, že spáchal daný skutek, nebo aby věc pro neodstranitelné vady vrátil do stadia přípravného řízení, resp. aby věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Z důvodu podjatosti soudů obou stupňů také navrhuje, aby věc byla v případě vrácení soudu přikázána jinému příslušnému soudu, když několik senátů rozhodlo na základě stejných důkazů rozdílně. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že ve vztahu k námitkám ohledně důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. postačí poukázat na předešlé usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 7 Tdo 851/2005, na které navazovalo další řízení před soudem I. stupně, jež vytýkanou vadu napravilo. Uvedené rozhodnutí dovolacího soudu rovněž zodpovědělo a odmítlo výhrady obviněného, že rozhodnutí před Okresním soudem v Trutnově o části skutků pokračujícího trestného činu tvoří překážku věci rozhodnuté, a že řízení o zbývající části trestného činu před Okresní