7 Tdo 528/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 528/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 7. 2025 Spisová značka:7 Tdo 528/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.528.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení trestní odpovědnosti Pokračování v trestném činu Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 předpisu č. 40/2009 Sb. § 116 předpisu č. 40/2009 Sb. § 34 odst. 1 písm. d,4 písm. a) předpisu č. 40/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:9. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.09.2025III.ÚS 2860/25 Jan Svatoň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost8. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 528/2025-845 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného Erika Tábora, bytem Bohutín 38, okres Příbram, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 9 To 272/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 T 110/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Erika Tábora odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 10. 2024, č. j. 15 T 110/2024-748, byl obviněný Erik Tábor uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 20 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 36 měsíců a obviněnému bylo podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit České republice zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj škodu ve výši 822 939 Kč. 2. Jako přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Příbrami skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v postavení jediného jednatele společnosti Premium CARS Leasing, s. r. o., se sídlem v Příbrami, nám. T. G. Masaryka 3, - zkrátil daň z příjmů právnických osob o částku nejméně 262 580 Kč tím, že nepodal přiznání k dani z příjmů plynoucích z činnosti společnosti za zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, ačkoli společnost vykonávala ekonomickou činnost a měla zdanitelné příjmy, a nereagoval ani na výzvu finančního úřadu k podání daňového přiznání (bod I výroku o vině), - zkrátil daň z přidané hodnoty tím, že nezanesl do účetnictví a výnosů společnosti a do příslušných evidencí zdanitelná plnění specifikovaná ve výroku o vině a neoprávněně uplatňoval vyšší nárok na odpočet daně, přičemž za zdaňovací období duben až červen 2017, červenec 2017 až březen 2018 a květen – červen 2018 podal v 16 případech přiznání k dani, ve kterých deklaroval nižší daňovou povinnost, než ve skutečnosti byla, a takto zkrátil daň o částku 560 359 Kč (body II/a-m výroku o vině). 3. Ke zkrácení daně z přidané hodnoty (bod II výroku o vině) je třeba poznamenat, že v bodě II/ch je nepřesně uvedeno zkrácení o částku 38 923 Kč, ačkoli správně jde o částku 38 926 Kč. Souhrn zkrácení obou daní o částku 822 939 Kč je ve výroku o vině uveden správně bez ohledu na zmíněnou nepřesnost v bodě II/ch. Souhrn zkrácení obou daní uvedený ve výroku o vině totiž odpovídá tomu, že v bodě II/ch činilo zkrácení daně z přidané hodnoty částku 38 926 Kč. 4. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2025, č. j. 9 To 272/2024-788, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 5. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Proti skutkovým zjištěním uvedeným ve výroku o vině namítl, že shromážděné důkazy nepostačují k prokázání jeho viny, že soudy hodnotily tyto důkazy ryze v jeho neprospěch, zejména pokud považovaly za věrohodné svědecké výpovědi účetních, které zpracovávaly a odesílaly daňová přiznání, a že účetním předával podklady pro účetnictví s důvěrou v řádné zpracování daňových přiznání. Další námitky zaměřil proti tomu, že výše škody byla zjištěna znaleckým posudkem na podkladě údajů finančního úřadu, který výši daní stanovil podle pomůcek či jiných alternativních způsobů. Vytkl, že nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění důkazů o tři šanony dokladů, které znalci předala jedna z účetních a ke kterým znalec nepřihlížel. V návaznosti na to uvedl, že tyto doklady nejsou součástí spisu, takže nelze ověřit úplnost a správnost znaleckého posudku, který označil za „neúčinný“ důkaz. Dodal, že vzhledem k chybějícím dokladům nelze ověřit ani věrohodnost svědecké výpovědi účetní, která je předala. Zmínil i to, že orgány činné v trestním řízení neobstaraly „některé důkazy“, a jako příklad uvedl informace o spolupráci jeho obchodní společnosti s „dalšími dodavateli“, konkrétně se společností HILDIAS Consulting, s. r. o. Ve vztahu k právnímu posouzení obviněný namítl nedostatek úmyslného zavinění. Ten vyvozoval z toho, že jednal v důvěře v odbornou způsobilost účetních, a z toho, že účetní obsluhovaly datovou schránku společnosti, do které byly doručovány písemnosti od finančního úřadu, o kterých nevěděl. Nesprávnost právního posouzení věci jako trestného činu spatřoval také v tom, že soudy vyvodily jeho trestní odpovědnost z pouhého faktu, že byl jednatelem. Zdůraznil, že zjištěná výsledná částka 822 939 Kč nevyjadřuje zkrácení daní vzhledem ke způsobu jejího stanovení podle pomůcek. Uvedl, že trestní odpovědnost za zkrácení daně z přidané hodnoty byla promlčena. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že skutková zjištění uvedená ve výroku o vině logicky vyplývají z provedených důkazů, že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není žádný zjevný rozpor, že důkaz znaleckým posudkem není zatížen žádnou vadou, která by vylučovala jeho použití, a že důkazy, jejichž neprovedení obviněný vytýkal, nejsou podstatné. Státní zástupce souhlasil s právním posouzením skutku. Poukázal na to, že soudy nevyvodily trestní odpovědnost obviněného jen z jeho postavení jednatele a že při stanovení výše škody vycházely z reálných důkazů a z pomůcek. K namítanému promlčení trestní odpovědnosti uvedl, že odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který ale obviněný neuplatnil. Dodal, že zkrácení obou daní mělo povahu jednoho pokračujícího trestného činu a že z hlediska konce doby jeho páchání trestní odpovědnost obviněného nebyla promlčena. Státní zástupce označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 7. Obviněný se v replice na vyjádření státního zástupce znovu vyjádřil k hodnocení důkazů, zejména výpovědí svědkyň J. E. a P. P., z nichž vyzdvihl některé skutečnosti, a opětovně polemizoval se závěry soudů. Znovu poukázal i na údajně nedostatečná zjištění k výši škody a na údajnou „nepřípustnost trestní odpovědnosti“. Setrval na podaném dovolání i na návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu. 8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 9. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 10. Obviněný nenamítal, které skutkové zjištění soudů by mělo být ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a v čem konkrétně by měl takový rozpor spočívat. Uplatněnými námitkami v podstatě jen vyjádřil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a proti tomu postavil své vlastní hodnocení, z něhož pak vyvozoval své vlastní skutkové závěry. Takto koncipované námi