7 Tdo 576/2018 — Nejvyšší soud

7 Tdo 576/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 5. 2018 Spisová značka:7 Tdo 576/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.576.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ne bis in idem Nepřípustnost trestního stíhání Přestupek Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. k) tr. ř. čl. 4 odst. 1 předpisu č. 209/1992Sb. § 76 odst. 1 písm. f) předpisu č. 200/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 8. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 576/2018-29 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 5. 2018 o dovolání obviněné L. G., podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 4 To 272/2017, ve věci Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 11 T 28/2016 takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 4 To 272/2017, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 11 T 28/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Prostějově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 11 T 28/2016, byla obviněná L. G. uznána vinnou pod body 1) a 2) přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 3) přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku, za něž jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 200 Kč, tj. v celkové výši 20 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku [ad 1), 2) výroku o vině] se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustila v podstatě tím, že v úmyslu lživě obvinit ze spáchání trestného činu a přivodit trestní stíhání učinila písemná podání dne 25. 1. 2013 Krajskému státnímu zastupitelství v Brně a dne 26. 11. 2013 Policii České republiky – Krajskému ředitelství policie Olomouckého kraje, v nichž mimo jiné uvedla, že je soustavně pronásledována sousedy z místa jejího trvalého bydliště, vyjmenovanými ve výroku o vině, kteří jsou součástí tzv. prostějovské mafie a kteří jí nezákonně odposlouchávají telefonní hovory, sledují e-mailovou korespondenci, obsah došlé pošty a vyhrožují újmou na zdraví, a proto žádá prošetření trestné činnosti těchto osob, následně svoje tvrzení zopakovala v prosinci 2013 v dalším písemném podání Policii České republiky – Krajskému ředitelství policie Olomouckého kraje, tato podání byla postoupena příslušným policejním orgánům k šetření, jehož součástí bylo i podání vysvětlení osobami v podáních uvedenými, přičemž výsledkem šetření bylo zjištění, že oznámené skutečnosti se nestaly, o čemž byla obviněná vždy písemně vyrozuměna, přesto však oznámení podávala opětovně. Přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku [ad 3) výroku o vině] se obviněná podle zjištění okresního soudu dopustila tím, že shodné skutečnosti o pronásledování sousedy z místa bydliště opakovaně uváděla v průběhu let 2012-2013 před členy výboru vlastníků bytových jednotek ve svém bydlišti. Odvolání obviněné bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 4 To 272/2017. Týmž rozsudkem byl k odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o trestu tak, že obviněné po zrušení výroku o trestu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná dovolání opřené o důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. namítla, že pro jednání uvedené pod bodem 1) výroku o vině bylo vedeno přestupkové řízení pro přestupek ublížení na cti, přičemž šlo o totožný skutek. Podle dovolatelky došlo k porušení zásady ne bis in idem a je namístě aplikace čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, protože skutek projednávaný v přestupkovém řízení a skutek popsaný pod bodem 1) napadeného rozsudku jsou skutky totožné a trestní stíhání bylo tudíž nepřípustné. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje námitka obviněné, že soudy opomenuly hodnotit její jednání z hlediska společenské škodlivosti, když jednání původně kvalifikované jako přestupek bylo následně, aniž by došlo k jakékoli změně, posouzeno jako trestný čin, přičemž nebylo zdůvodněno, proč toto jednání bylo posouzeno jako více škodlivé a proč nepostačovalo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Především však obviněná vytkla, že se soudy dostatečně nezabývaly subjektivní stránkou činu, když úmysl se musí vztahovat právě na okolnost, že jde o obvinění lživé. Opomenuly okolnosti, za kterých byla oznámení pod body 1) a 2) výroku o vině učiněna. V této souvislosti poukázala na svědecky podpořené vstupy do e-mailové komunikace a narušování telefonických hovorů a na výpovědi svých rodinných příslušníků, které soudy nehodnotily. Zdůraznila, že ustanovení § 345 tr. zákoníku se nevztahuje na situace, kdy je oznamovatel přesvědčen, že jednání popsané v trestním oznámení se stalo. Soudy měly hodnotit ve vzájemném kontextu závěry znaleckého posudku a její jednání s tím, že roli hraje přesvědčení oznamovatele odvozené i z jeho zážitků, rodinného zázemí a osobnosti. Odůvodnění napadeného rozhodnutí označila za příliš obecné, a to i ve vztahu k jejím námitkám, takže odvolací soud nesplnil řádně svoji přezkumnou povinnost a postupoval v rozporu se zásadami spravedlivého procesu. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná vytkla, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoli v řízení, které takovému rozhodnutí předcházelo, byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že přestupkové řízení bylo zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990, o přestupcích, pro zánik odpovědnosti za přestupek, neboť uplynula lhůta jednoho roku od spáchání přestupku, v níž bylo podle § 20 citovaného zákona nutno přestupky projednat. Takové rozhodnutí nezaložilo překážku věci rozhodnuté ve smyslu čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě a není důvodem nepřípustnosti trestního stíhání z důvodu porušení zásady ne bis in idem, přičemž je nerozhodné, jak přesně byl v přestupkovém řízení skutek vymezen. Námitky vztahující se k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označil zčásti za skutkové a procesní povahy, případně napadající odůvodnění rozhodnutí. Za podřaditelné pod uvedený dovolací důvod označil námitky týkající se subjektivní stránky činu. Připomněl, že z hlediska subjektivní stránky zákon u trestného činu podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku a stejně tak podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k lživému obvinění předpokládá úmysl přímý, když pachatel si musí být nepravdivosti obvinění vědom, a proto chce jiného křivě obvinit. Rozvedl, že soudy existenci přímého úmyslu obviněné ve vztahu k nepravdivosti tvrzených obvinění nezjistily, přičemž soudy konstatovaný úmysl nepřímý ve vztahu k uvedené okolnosti nepostačuje. Skutečnost, že dovolatelka věděla o odložení svých dřívějších oznámení orgány Policie ČR, protože jí uváděné skutečnosti nebyly prokázány, ještě nevylučuje, že mohla být – byť nekriticky – subjektivně přesvědčena o pravdivosti svých tvrzení. Za situace, kdy soudy nedospěly k závěru o existenci přímého úmyslu na straně obviněné ve vztahu k nepravdivosti jejích tvrzení, nelze učinit závěr o tom, že by byly naplněny všechny znaky trestných činů křivého obvinění podle § 345 odst. 1 a § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Státní zástupce dodal, že duševní stav obviněné mohl mít vliv na její – byť scestné – subjektivní přesvědčení o pravdivosti jejích tvrzení, přičemž takovémuto přesvědčení nasvědčuje i fakt, že obviněná zasílala orgánům činným v trestním řízení i další podání obdobného charakteru, podle kterých měli být s „prostějovským gangem“ spojeni i policisté a státní zástupci (pro zasílání těchto podání ovšem dovolatelka trestně stíhána nebyla). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy státní zástupce považuje za uplatněný důvodně a v tomto rozsahu i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v B