7 Tdo 578/2021 – Nejvyšší soud

7 Tdo 578/2021-1900 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2021 o dovolání obviněného J. P., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 9 To 125/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 99/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2020, č. j. 4 T 99/2019-1012, byl obviněný uznán vinným přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku, přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 2 a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu pobytu na území okresu Plzeň-město na dobu 5 let. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených přečinů jednáním spočívajícím v tom, že: 1) ačkoliv věděl, že se jeho sdělení nezakládají na pravdě, uvedl v rámci trestního oznámení, které sepsal dne 20. 7. 2018 a které bylo stejného dne prostřednictvím datové zprávy doručeno na Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Městské ředitelství policie Plzeň, Územní odbor vnější služby Obvodní oddělení Plzeň-střed, se sídlem Plzeň, Anglické nábřeží 7, dále v dalším písemném oznámení, které sepsal dne 21. 7. 2018 a které bylo dne 23. 7. 2018 prostřednictvím datové zprávy doručeno stejnému policejnímu orgánu, a následně v rámci trestního oznámení, které sepsal dne 23. 7. 2018 a které bylo dne 25. 7. 2018 doručeno pracovišti Generální inspekce bezpečnostních sborů na adresu Husova 2727/10, Plzeň, že byl policisty R. A. a M. V., kteří jsou služebně zařazeni u Obvodního oddělení policie XY, dne 20. 7. 2018 při převozu služebním vozidlem od budovy pobočky Equa bank na adrese Plzeň, XY, kde se dne 20. 7. 2018 dopustil přestupkového jednání, slovně urážen a bylo mu vyhrožováno slovy „no počkej na baráku“, a dále, že byl v budově služebny Obvodního oddělení XY uvedenými policisty v kanceláři sražen k zemi na kolena a následně opakovaně fyzicky napaden údery do hlavy a obličeje, to vše při úkonech, které s ním uvedení policisté prováděli dne 20. 7. 2018 nejméně v době od 12.41 hod. do 15.55 hod. z důvodu jeho nevhodného chování v budově citované banky, což bylo šetřeno ve věci sp. zn. KRPP-108042/PŘ-2018-030517, přičemž na základě citovaných podání obviněného J. P. byly policejním orgánem Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení prověřování a dokumentace, pracoviště Plzeň, pod sp. zn. GI-2888/TČ-2018-842040 dne 27. 8. 2018 podle § 158 odst. 3 trestního řádu zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu mučení a jiné nelidské a kruté zacházení podle § 149 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měli vůči obviněnému dopustit mimo jiné i uvedení policisté R. A. a M. V., kteří byli v souvislosti s podáním obviněného prověřováni, v rámci podání vysvětlení, realizovaného v průběhu vedeného prověřování s obviněným v budově citovaného útvaru na adrese XY, dne 24. 9. 2018 v době od 16.03 hod. do 16.38 hod., po řádném poučení, ve kterém byl kromě jiného upozorněn také na trestní odpovědnost za uvedení vědomě nepravdivých údajů ve smyslu § 345 trestního zákoníku, do protokolu mimo jiné uvedl, že hlídka policistů se dopustila jednání, jak popsal ve svých písemných oznámeních obviněný, celá věc byla ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů dne 25. 10. 2018 podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena, a to s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by se jmenovaní policisté dopustili vůči obviněnému trestného činu či jiného protiprávního jednání, 2) v Plzni dne 30. 9. 2019 v době kolem 14.15 hod., v sídle úřadu práce na adrese XY, v prvním nadzemním podlaží, v kanceláři poškozené E. P., která s obviněným jednala jako vedoucí oddělení hmotné nouze v rámci plnění svých služebních povinností jako úřední osoba ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, poté, co se se jmenovanou dostal do slovního sporu ve věci proplácení mimořádné okamžité pomoci na úhradu svého ubytování, neboť neakceptoval její vysvětlení o nemožnosti výplaty sociální dávky předem, jí řekl, že si to „odnese ona i její rodina“, což v poškozené vzhledem k dřívějším zkušenostem s agresivním jednáním obviněného vzbudilo obavy, že by v důsledku dalšího agresivního jednání ze strany obviněného mohla být způsobena újma na zdraví nejen jí, ale i jejím rodinným příslušníkům, 3) v Plzni dne 30. 9. 2019 v době kolem 14.15 hod., v sídle úřadu práce na adrese XY, v prvním nadzemním podlaží, v prostoru vchodu do kanceláře poškozené E. P., poté, co se na místo dostavili dva zaměstnanci bezpečnostní agentury provádějící ostrahu daného objektu J. R. a R. T. a zaměstnanec úřadu práce J. H. a obviněného upozornili, že jeho jednání s úřednicí je již skončeno a vyzvali jej, aby předmětnou kancelář opustil, na což obviněný reagoval prudkým zabouchnutím dveří, v důsledku čehož musel J. R. stojící mezi zárubněmi uskočit zpět do chodby, poté, co J. R. znovu otevřel dveře do kanceláře a vyzval obviněného k opuštění prostor kanceláře, obviněný směrem k J. R. stojícímu v prostoru dveří a R. T. stojícímu za ním hlasitě přednesl, že je zabije a poté z místa sám odešel. 3. Zmíněný rozsudek následně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 8. 2020, č. j. 9 To 125/2020-1555, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod bodem 2) a ve výroku o uložených trestech. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak bylo znovu rozhodnuto tak, že podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. za použití § 222 odst. 2 tr. ř. byl skutek popsaný pod bodem 2) postoupen k vyřízení Magistrátu města Plzně. Za jednání popsaná v bodech 1) a 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, která zůstala nedotčena, byl obviněný odsouzen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl současně podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu pobytu na území okresu Plzeň-město na dobu 5 let. 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný v celém jeho rozsahu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že podal námitku podjatosti ve vztahu ke členům senátu odvolacího soudu, o které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 8. 2020, č. j. 9 To 125/2020-1470, rozhodnuto tak, že tito členové vyloučeni z projednávání úkonů trestního řízení nejsou. Zmíněné usnesení napadl stížností, přičemž krajský soud věc projednal a rozhodl, ačkoliv o jeho stížnosti nebylo rozhodnuto. Vrchní soud v Praze pak stížností napadené rozhodnutí jako vadné zrušil a znovu rozhodl tak, že tito soudci nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v dané věci. Krajský soud tedy nebyl oprávněn o odvolání rozhodovat, neboť nebylo k okamžiku vydání rozsudku platně rozhodnuto o námitce podjatosti vznesené ze strany obviněného. Z tohoto důvodu ve věci rozhodl nepříslušný soudní senát a rozsudek soudu druhého stupně je vadný a neobstojí. 5. Dále obviněný uplatnil jako samostatnou námitku porušení práva na spravedlivý proces, které mělo spočívat v nedostatečném posouzení, zda se v době svého jednání nacházel v příčetném stavu. Soud prvního stupně použil jako listinný důkaz k posouzení duševního stavu pouze znalecký posudek ze staršího trestního řízení bez vztahu k této věci. Soud tak postupoval v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 3 Tdo 643/2013, neboť v nyní posuzované věci lze shledat jasné pochyby o jeho duševním stavu a měl být zpracován znalecký posudek aktuální. Soud prvního stupně sice hodnotil jeho predispozice k páchání trestné činnosti, ovšem zjištění takových skutečností je otázkou odbornou, která nepřísluší soudu bez přizvání odborníků. 6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl naplněn, jelikož skutek popsaný v bodu 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, kvalifikovaný jako křivé obvinění, se nestal a tak popsané jednání ani nebylo oběma soudy správně právně kvalifikováno. Soudy se podrobně nezabývaly okolnostmi, které dovedly obviněného do budovy policejní služebny. Byl poškozen na svých právech jak postupem pobočky banky Equa bank, a. s., tak postupem samotné Policie České republiky. Soudy se ve smyslu § 184 tr. ř. nezabývaly objasněním okolností vedoucích ke spáchání trestné činnosti. Podrobně se zaobíral tím, proč jeho napadení ze strany policistů