7 Tdo 590/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 590/2025-977 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání obviněného J. T. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 2 To 1/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 8/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. 62 T 8/2024, byl obviněný shledán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném před 1. 1. 2025, který byl slovy soudu prvního stupně dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Podle skutkového zjištění se obviněný trestného činu dopustil v podstatě tím, že někdy v letech 2015 a 2016 v přesně nezjištěném měsíci a dni v rodinném domě rodinných přátel – manželů Š., kde ten den přespal, v noci ulehl na vyvýšeném patře v obývacím pokoji ke spící nezletilé poškozené AAAAA (pseudonym), jejíž nízký věk znal a který byl nadto zcela zřejmý. Obviněný následně poškozenou pro svoje sexuální uspokojení probudil, zakryl jí peřinou hlavu, rukou jí přikryl ústa, aby nekřičela, chytil ji kolem pasu a bokem se k ní tiskl. Tomu se poškozená vzpouzela pokusem o vykroucení se a kopáním nohama, a proto ji obviněný svou rukou znehybnil tak, že jí stiskl zápěstí obou rukou, a poté ruce poškozené v tomto úchopu držel u jejího hrudníku. Poškozená přestala klást odpor pro bezvýchodnost situace a přála si, aby obviněný svého jednání rychle zanechal, načež si obviněný svlékl kalhoty, stáhl pyžamové kalhoty poškozené, a pak se poškozené, která ležela na boku a byla zády k němu, pokoušel svůj ztopořený penis zasunout do vagíny. V přesně nezjištěném momentu poškozená nohy pokrčila, potom se obviněnému podařilo penis natlačit poškozené nejméně do oblasti zevního genitálu – vulvy, kde s ním po přesně nezjištěnou dobu pohyboval obdobně jako při souloži, avšak penis nezasunul hlouběji do vagíny. I tak ovšem nezletilé poškozené působil v místě styku vulvy s jeho penisem bolest. Poté obviněný tohoto jednání zanechal a poškozená usnula. 3. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně uložil obviněnému trest odnětí svobody ve výměře 6 let, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou. Společně s tím soud uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč, se zbytkem uplatněného nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Obviněný i státní zástupce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolali (státní zástupce v neprospěch obviněného). Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 2 To 1/2025, bylo zčásti vyhověno odvolání obviněného v té části, která se týkala výroku o náhradě nemajetkové újmy, a soud po částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. postupem podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč; se zbytkem nároku odkázal poškozenou opět na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalších částech zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně nedotčeno. Odvolání státního zástupce soud podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Obsah dovolání a vyjádření k nim 5. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 6. Obviněný namítl, že se skutku, který mu je kladen za vinu, nedopustil, a že jeho popis nemá oporu v provedeném dokazování. Odkázal na zhruba desetiletý odstup výpovědí poškozené od tvrzeného skutku, což by mělo snižovat věrohodnost její výpovědi. K ní měla navíc poškozenou zmanipulovat její matka, která má s obviněným špatný vztah; obviněný upozornil na to, že matka poškozené se na ni dopustila trestného činu obchodování s lidmi, a tedy by byla charakterově schopna přinutit ji ke křivému obvinění. Původcem falešného obvinění však měla být sama poškozená, která si měla pohlavní styk s obviněným vymyslet, aby zmírnila rozhořčení matky nad jejím pohlavním stykem s jistým J. Š. v jejích 13 letech; podle obviněného jde o běžný psychologický úkaz u adolescentních dívek, které chtějí předchozí ztrátou panenství omluvit pozdější (ale stále na poměry společnosti brzký) pohlavní styk. Toto falešné obvinění si pak poškozená vsugerovala, a matka ji následně měla donutit k nařčení obviněného před orgány činnými v trestním řízení. Připomněl, že podle výpovědi rodičů poškozené si tito v době, kdy se měl skutek stát, nebo bezprostředně poté ničeho nevšimli, ani její sourozenci v tomto směru ničeho neuvedli v neprospěch obviněného. 7. Dále namítl, že poškozené byly kladeny sugestivní a kapciózní otázky, a že do jejích odpovědí, jak byly reflektovány v příslušeném protokolu o procesním úkonu, byly zahrnuty i domněnky policejní komisařky. Odkázal také na rozpory mezi výpovědí poškozené v rámci hlavního líčení a v rámci přípravného řízení, což se nesprávně odrazilo v popisu skutkového děje. Kvůli uvedeným námitkám obviněný žádal, aby byl před odvolacím soudem přehrán zvukový záznam úkonu o výpovědi z přípravného řízení a zvukový záznam z hlavního líčení, čemuž však nebylo vyhověno. Připojil, že uvedené vady jsou o to závažnější za situace, ve které je výpověď poškozené jediným důkazem ve věci. 8. Také odkázal na znalecké posudky týkající se jeho osoby a na to, že i podle jejich obsahu se s věkem snižuje pravděpodobnost jeho závadného chování. 9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil druhostupňové i prvostupňové rozhodnutí, aniž by současně naznačil další postup. 10. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem dovolání neztotožnila. Měla za to, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích provedl bezvadné a komplexní dokazování, k čemuž poukázala na věrohodnou výpověď poškozené a znalecké posudky. Nesouhlasila s tím, že by poškozené byly kladeny sugestivní a kapciózní otázky. Jednání obviněného tak bylo plně prokázáno a právní kvalifikace je zcela přiléhavá. 11. V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné. 12. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito. III. Důvodnost dovolání 13. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl, při vázanosti předloženými námitkami, k následujícím závěrům. 14. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 15. Tento důvod se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily. Druhou alternativu zmíněného dovolacího důvodu tvoří případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí alternativu pak tvoří takzvané opomenuté důkazy, tedy případy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. 16. Pod uplatněný dovolací důvod byla podřaditelná (1) námitka zjevných rozporů ve výpovědi poškozené, resp. jejich výpovědí jednak z přípravného řízení a jednak z řízení před soudem, a tedy rozporu mezi důkazem plynoucím z těchto výpovědí a skutkovým zjištěním, (2) námitka nezákonnosti důkazu plynoucího z výpovědi poškozené z důvodu zavádějící povahy kladených otázek a (3) námitka opomenutého důkazu záznamem výpovědi poškozené z přípravného řízení a hlavního líčení. Tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné. 17. K první námitce Nejvyšší soud nejdříve v obecném smyslu uvá