7 Tdo 629/2012 — Nejvyšší soud

7 Tdo 629/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 6. 2012 Spisová značka:7 Tdo 629/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.629.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Násilí proti úřední osobě Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 8. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 629/2012-43 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. 6. 2012 dovolání obviněného J. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 5 To 436/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 11/2011 a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. l tr. ř. se z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 5 To 436/2011, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 1 T 11/2011. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 8 p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 1 T 11/2011, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. l tr. zákoníku a odsouzen podle § 325 odst. l tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět měsíců s tím, že podle § 81 odst. l tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. l tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba na jeden rok. Výrokem podle § 229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8 v podstatě v tom, že obviněný dne 28. 5. 2010 kolem 15,20 hodin v P. – K. v ulici K. s. před domem č. .. vstoupil do situace, kdy hlídka Městské policie Praha složená ze strážníků Víta Nováka, Stanislava Zity a Stanislava Pustky řešila přestupek na úseku silniční dopravy s řidičem vozidla R. B. a osádkou vozidla, kterou tvořili K. B., J. R. a B. B., začal na strážníky křičet a slovně je urážet, neuposlechl výzvy strážníků k prokázání totožnosti, k odstoupení a k opuštění místa, udeřil Víta Nováka do předpažené pravé ruky a poté i do obličeje a tím mu způsobil bolestivost v oblasti pravé tváře a mírný otok pravé tváře s hematomem. Odvolání obviněného a odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného, obě podaná proti výroku o vině a trestu, byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 5 To 436/2011, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Obviněný podal prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Napadl výrok o zamítnutí svého odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. b), g), 1) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř. obviněný zahrnul námitky týkající se postupu předsedy senátu Městského soudu v Praze, který podle něho nezdvořile vstoupil do jeho závěrečné řeči při veřejném zasedání, znemožnil mu ji dokončit a tím dal najevo podjatost. Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný spojil s námitkou, že jeho jednání nenaplnilo znaky přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. l tr. zákoníku. V této souvislosti zdůraznil, že spouštěcím mechanismem konfliktu bylo nevhodné chování strážníků nejdříve k osádce kontrolovaného vozidla a pak i k němu. Vyjádřil názor, že poškozený nepožíval ochrany úřední osoby, a to vzhledem k zásadě, že zvláštní ochrana prostředky trestního práva se neposkytuje tam, kde úřední osoba svou pravomoc zneužila nebo překročila. Jinak namítl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, a vadné hodnocení důkazů ze strany soudů. Ve spojitosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil námitky poukazující na různá procesní pochybení, zejména na nesoulad mezi odůvodněním písemného rozsudku oproti tomu, jak byl odůvodněn při vyhlášení. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a zprostil ho obžaloby nebo postoupil věc správnímu orgánu k projednání přestupku, případně aby po zrušení rozhodnutí obou soudů přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil k dovolání obviněného tak, že je označil za zjevně neopodstatněné, a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítnuto. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné, byť nikoli v celém rozsahu. K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř. Podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Námitky týkající se podjatosti předsedy senátu Městského soudu v Praze nejsou dovolacím důvodem právě proto, že nebyly uplatněny před rozhodnutím Městského soudu v Praze. Pokud byla namítaná podjatost předsedy senátu Městského soudu v Praze spatřována v tom, jak zasáhl do závěrečné řeči obviněného při veřejném zasedání, pak je třeba konstatovat, že po obviněném vystoupila ještě státní zástupkyně a obhájce a že teprve pak se senát Městského soudu v Praze odebral k závěrečné poradě, po které bylo vyhlášeno napadené usnesení. Obviněný tedy měl reálnou možnost namítnout podjatost předsedy senátu Městského soudu v Praze před tím, než bylo tímto soudem rozhodnuto. Tím, že tak neučinil, se zbavil možnosti namítat podjatost předsedy senátu Městského soudu v Praze jako dovolací důvod. Z hlediska ustanovení § 265b odst. l písm. b) tr. ř. nebyla namítaná podjatost dovolacím důvodem a proto se jí Nejvyšší soud dále nezabýval. K důvodům dovolání podle § 265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě vymezené tak, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolacími důvody podle § 265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. jsou pouze námitky, v nichž se tvrdí, že bylo vadně aplikováno hmotné právo, tj. trestní zákon, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Jedná se totiž o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Mimo rámec dovolacích důvodů jsou námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů, a proti způsobu, jímž soudy hodnotily důkazy, stejně jako námitky týkající se dodržení procesních předpisů. Nejvyšší soud se proto nezabýval skutkovými a procesními námitkami obviněného a zaměřil se jen na námitky, které svým obsahem odpovídají dovolacím důvodům. V tomto ohledu jsou relevantní námitky vycházející z toho, že poškozený nepožíval ochrany úřední osoby. Přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. l tr. zákoníku se dopustí ten, kdo užije násilí a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo b) pro výkon pravomoci úřední osoby. Ve výroku o vině je uvedeno, že obviněný „užil násilí pro výkon pravomoci úřední osoby“, takže obviněný byl uznán vinným podle § 325 odst. l písm. b) tr. zákoníku, i když Obvodní soud pro Prahu 8 neúplně uvedl jen ustanovení § 325 odst. l tr. zákoníku. Strážník Městské policie Praha je úřední osobou podle § 127 odst. l písm. e) tr. zákoníku. Zároveň však je významné i ustanovení § 127 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož k trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností. Zvláštní ochranu podle jednotlivých ustanovení trestního zákona, v daném případě podle § 325 odst. l tr. zákoníku, má úřední osoba zásadně pouze potud, pokud postupuje v rámci své pravomoci a odpovědnosti. Objektem trestného činu totiž je zájem na nerušeném výkonu pravomoci, čímž se ovšem zásadně míní jen její řádný výkon. S principy, na nichž je založen demokratický právní stát, je neslučitelné, aby ochrana prostředky trestního práva byla chráněna úřední osoba při postupu, ke kterému vůbec není oprá