7 Tdo 630/2005 — Nejvyšší soud

7 Tdo 630/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 6. 2005 Spisová značka:7 Tdo 630/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.630.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Vyloučení orgánů činných v trestním řízení Odposlech a záznam telekomunikačního provozu Dotčené předpisy:§ 30 odst. 1 tr. ř. § 30 odst. 2 tr. ř. § 88 odst. 1 tr. ř. § 88 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 630/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 6. 2005 dovolání obviněného V. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 6 To 685/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 7/2003 a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. G. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 7. 2003, sp. zn. 2 T 7/2003, byl obviněný V. G. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zák. (bod 1 výroku). Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že v době nejméně od 15. 7. 2001 do 20. 3. 2002 v K., okres B., a jinde opakovaně varem získával přesně nezjištěné množství pervitinu, který jednak sám konzumoval, jednak zdarma či za úplatu poskytl: J. U. ve dvou dávkách nejméně 300 mg, T. S. opakovaně nejméně 10 dávek, P. S. nejméně ve dvou případech 2 dávky, R. Š. nejméně 5 dávek, R. S. nejméně 10 dávek za úplatu nejméně 3.000,- Kč, Z. S. nejméně 6 dávek, S. G. nejméně 3 dávky, D. F. nejméně 2 dávky, J. J. a P. P. nejméně 1 dávku v ceně 500,- Kč, R. O. nejméně 10 dávek v ceně nejméně 1.000,- Kč, L. H. nejméně 5 dávek po 100 mg za 500,- Kč, G. O. nejméně 1 dávku, přičemž byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 1. 1998, č. j. 3 T 256/97-831, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 1998, sp. zn. 4 To 163/98, odsouzen mimo jiné pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, z něhož byl propuštěn dne 1. 6. 2000 se stanovením zkušební doby v trvání tří roků a šesti měsíců. Obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 6 To 685/2003, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Dovolání opřel o stěžejní námitku, podle níž v jeho trestní věci rozhodoval vyloučený soudce, neboť předseda senátu Mgr. V. Č., který po podání obžaloby věc projednal a rozhodl o vině a trestu, vydával ve stejné trestní věci v přípravném řízení příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu včetně jeho prodloužení podle § 88 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolatel v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 7 T 45/2003, publikované ve sbírce Orac – trestním sešitu č. 12/2003, v němž je uvedeno, že současné znění § 30 odst. 2 tr. ř. je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle dovolatele skutečnost, že soudce před rozhodnutím o vydání příkazu k odposlechu dostává podklady pro posouzení návrhu, seznamuje se se skutečnostmi, které následně vedou ke sdělení obvinění a podání obžaloby, zpochybňuje jeho nestrannost a vylučuje jej ve smyslu § 30 odst. 2 tr. ř. z projednávání věci v otázce viny a trestu po podání obžaloby. Dovolatel má za to, že rozhodování soudce o nařízení odposlechu je v podstatě zásahem do lidských práv na obdobné úrovni jako při rozhodování soudu o uvalení vazby. V posuzované věci tak podle přesvědčení obviněného došlo k porušení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, konkrétně jeho práva na spravedlivý proces, neboť podle obviněného ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí krajského i okresního soudu zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Bruntále, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve vyjádření vyslovuje souhlas se závěrem krajského soudu v tom směru, že ust. § 30 odst. 2 tr. ř. taxativně vymezuje, ve kterých případech je soudce vyloučen po podání obžaloby z vykonávaní úkonů trestního řízení, přičemž rozhodnutí podle § 88a odst. 1 tr. ř. zde uvedeno není (zde došlo v textu vyjádření patrně omylem k záměně ust. § 88 odst. 1 a § 88a odst. 1 tr. ř.). Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. G. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Důvody pro vyloučení soudce jsou uvedeny v ust. § 30 tr. ř. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnost, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činném v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Podle § 30 odst. 2 tr. ř. je soudce dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na níž byla podána obžaloba. Ust. § 30 odst. 3 tr. ř. pak upravuje případy vyloučení soudce soudu vyššího stupně, který se v předmětné věci zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně a naopak. Na tomto místě je nutné připomenout, že o námitce podjatosti uplatněné obviněným V. G. v rámci jeho odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě ve svém usnesení ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 6 To 685/2003, tak, že není důvodná, tj. že Mgr. V. Č. nebyl vyloučen z vykonávaní úkonů trestního řízení v předmětné věci. Lze proto konstatovat, že dovolatel splnil podmínku namítnutí vyloučení orgánu činného v trestném řízení do doby stanovené v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Ve vztahu k námitkám obviněného je aktuální ta část čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikována pod č. 209/1992 Sb. – dále jen „Úmluva“), podle které má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Čl. 39 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (publikována pod č. 2/1993 Sb. dále jen „Listina“), na který dovolatel poukazuje, stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Při hodnocení námitky obviněného považuje Nejvyšší soud za nezbytné zdůraznit smysl institutu vyloučení orgánů činných v trestním řízení. Zákonodárce v ust. § 30 tr. ř. definuje případy, kdy lze na podkladě určitých skutečností uvedených v zákoně důvodně předpokládat vznik pochybností o nestrannosti orgánů činných v trestním řízení, takže v zájmu upevnění důvěry účastníků řízení i veřejnosti v objektivitu a nestrannost řízení jsou takové osoby z dalšího vykonávání úkonů v tomto trestním řízení vyloučeny. Ust. § 30 odst. 2, věta druhá tr. ř. vztahuje možnost vyloučení na soudce, který rozhodoval v přípravném řízení v následujících případech: nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o