7 Tdo 669/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 669/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 8. 2025 Spisová značka:7 Tdo 669/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.669.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 tr. zákoníku § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 669/2025-299 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2025 o dovolání obviněného P. Č. podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 8 To 76/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 3/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Č. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 2. 2025, č. j. 1 T 3/2025-225, byl obviněný P. Č. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy v trvání pěti roků. 2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 5. 11. 2024 okolo 15:55 hod., v Praze XY, XY ostrov, na cyklostezce XY, v blízkosti SVO XY přistoupil k poškozené N. D., která byla na procházce se svým synem a dcerou uloženou v kočárku, tak že si stoupl před kočárek, čímž jí bránil v chůzi, křičel na ni vulgární nadávky s tím, že jí rozmlátí kočárek a domáhal se přivolání policie, neboť mu měl být odcizen batoh, což poškozená neučinila, s kočárkem popojela, avšak obviněný ji dostihl, tělem jí zatarasil cestu, a pod pohrůžkou rozmlácení kočárku na poškozené požadoval vydání finančních prostředků, a takovéhoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 7 T 110/2021, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal dne 16. 10. 2020. 3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 4. 2025, č. j. 8 To 76/2025-270, zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného P. Č., podané proti výrokům o vině i o trestu napadeného rozsudku. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. Č. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť vyslovil názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly provedeny důkazy další, a současně napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Obviněný nejprve vytkl soudům nesprávné hodnocení provedených důkazů, neboť vyjádřil přesvědčení, že tyto nemohou postačovat k závěru o jeho vině a soudy je hodnotily tendenčně v jeho neprospěch. Popřel, že by v průběhu řízení vedl rozhovor se znalkyní a dovolával se dalších důkazů, které by mohly vyvrátit závěry soudů, především prohlášení organizace K srdci klíč a informací o vlastním chování po činu. Zdůraznil, že podle jeho mínění nevytvářejí provedené důkazy ucelený řetězec, jenž by neskýtal prostor pro důvodnou pochybnost o vině obviněného. Dokazování před soudem prvního stupně označil též za nedostatečné a namítl, že v řízení nemohl být proveden důkaz, který navrhoval, protože jej nemohl včas založit. Své jednání, jímž se měl dopustit výše specifikovaného skutku, přitom vysvětlil jako nekontrolované v důsledku vlivu různých faktorů, přičemž odmítl vlastní loupežné záměry a vážnost pronesených výhrůžek. Kritizoval rovněž hodnocení vlastní osoby ze strany soudů, nepovažujíce se za osobu násilnou a nesnášenlivou. V neposlední řadě zpochybnil, že by skutečně zapomněl batoh na místě vysazení z vozidla, jak tvrdili policisté a poukázal na neúspěšnou snahu tento nalézt s pomocí pilota dronu. 6. Dále dovolatel namítal chybné právní posouzení předmětného skutku a ostatních souvisejících okolností, a to s poukazem na rozpor mezi tím, co chtěl a jak jeho jednání působilo zejména na poškozenou. Domáhal se totiž pouze vydání vlastních věcí ze zmíněného batohu, byť poškozená tento požadavek interpretovala odlišně. Z uvedeného obviněný dovodil absenci subjektivní stránky trestného činu v podobě úmyslu ve vztahu k trestnému činu loupeže. Poukázal taktéž na fakt, že před výše popsaným skutkem i v jeho rámci se domáhal především vydání svého batohu a předmětů v něm uschovaných, dále pak přivolání policie. Akcentoval, že od počátku neměl v úmyslu své hrozby naplnit. Vyslovil též úvahu, že by se v jeho věci mohlo jednat o skutkový omyl negativní. Uznal přitom nevhodnost a společenskou škodlivost svého skutku a ztotožnil se i s jeho právní kvalifikací podle § 358 tr. zákoníku, avšak odmítl, že by se takto dopustil trestného činu loupeže. 7. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu, o jehož rozhodnutí se jednalo, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že dovolání obviněného fakticky kopíruje jeho námitky vznesené v předchozích fázích řízení, s nimiž se soudy obou stupňů správně a úplně vypořádaly. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upozornil, že tento obviněný uplatnil toliko formálně, neboť reálně nekoncipoval žádnou námitku, kterou by bylo možno podřadit pod vzpomínaný důvod dovolání. Naopak výhrady v této části mimořádného opravného prostředku zachycené se s oním dovolacím důvodem zcela rozcházejí. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadil státní zástupce výhrady směřující k absenci subjektivní stránky trestného činu loupeže a navrhující užití ustanovení o skutkovém omylu negativním, avšak nevyhodnotil je za opodstatněné. Zavrhl konstrukci o skutkovém omylu dovolatele, neboť obviněný si musel být vědom skutečnosti, že poškozená jeho batohem nedisponuje, stejně jako musel být obeznámen s přítomností dítěte v kočárku, jemuž by při realizaci vznesené výhrůžky bezesporu hrozilo zranění, přičemž poukázal na příčetnost obviněného v době činu, s důrazem na plně zachovalou rozpoznávací složku. Připomněl, že v inkriminovaný moment, kdy dovolatel vymáhal po poškozené vydání finančních prostředků, nepožadoval ani přivolání policie ani případné vydání vlastního batohu. Pro úplnost pak doplnil, že dovolatel měl správně uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., leč konstatoval praktickou nevýznamnost tohoto opomenutí. 9. Na závěr svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání 11. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Slouží tedy především k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž představuje předmět trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 13. Obviněný v podaném dovolání brojil proti způsobu hodnocení důkazů ze strany soudů nižších stupňů, které považoval za tendenční a nedostatečné k bezpečnému prokázání jeho viny. Poukazoval na