7 Tdo 671/2019 — Nejvyšší soud

7 Tdo 671/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 6. 2019 Spisová značka:7 Tdo 671/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.671.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Spolupachatelství Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 9. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 671/2019-10973 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 25. 6. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. F., nar. XY v XY, bytem XY, okres Frýdek-Místek, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2018, sp. zn. 1 To 25/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 5/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2016, č. j. 30 T 5/2009-10301, byl obviněný J. F. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v celkové výši 3 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden rok. Kromě toho bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu obviněných L. M., K. T. a N. T. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný J. F. uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že L. M. v období od 28. 2. 2006 do 4. 4. 2006 v XY, XY a jinde, jako jednatel a jediný společník obchodní společnosti R. – E., K. T. v období od 2. 4. 2006 do 21. 7. 2006, jako jednatel a jediný společník společnosti K. E. C., která vystupovala vůči společnosti R. – E., v pozici mandatáře na základě mandátní smlouvy, uzavřené mezi jmenovanými dne 2. 4. 2006 a zmocněnce podle udělení generální plné moci z nezjištěného dne a obviněný J. F. společně se samostatně stíhaným M. P., jakožto osoby dohlížející na plynulou činnost shora uvedených společností po celé vymezené období, spočívající zejména v zajišťování řádné realizace plateb do Rakouska, výběru hotovostí z příslušných bankovních účtů a oběhu účetních a průvodních dokladů pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, ačkoliv si byli vědomi povinnosti vyplývající pro společnost R. – E., ze zvláštního „Povolení k opakovanému přijímání vybraných výrobků z jiných členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně č. j. 9657/05-1301-23“ vydaného dne 17. 1. 2006 Celním ředitelstvím v Olomouci a se záměrem vyhnout se přiznání a odvedení daně a dosáhnout takto zkrácení daně ke škodě českého státu, celkem v 597 případech dovezli na území České republiky v režimu podmíněného osvobození od daně z Rakouské republiky od společnosti Manfred Mayer MMM Mineraöl Vertriebsgesellschaft GmbH, na základě smlouvy o prodeji pohonné hmoty benzín Natural a motorovou naftu, kdy se jednalo o 500 dodávek v celkovém množství 15 309 940 litrů motorové nafty a 97 dodávek v celkovém množství 3 294 077 litrů benzínu Natural, přičemž v 596 případech dopravu těchto vybraných výrobků ukončili v rozporu s § 25 a § 26 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v tehdy platném znění, tyto nedopravili oprávněnému příjemci s vědomím, že průvodní doklady jsou opatřeny otiskem padělaného razítka Celního úřadu ve Valašském Meziříčí a smyšlenými evidenčními čísly, čímž vytvořili pro odesílatele zboží zdání řádně ukončené dopravy pod kontrolou správce daně, kdy pouze v jednom případě, a to v souvislosti s dodávkou 29 168 litrů motorové nafty, započatou dne 13. 6. 2006 a přijatou dne 15. 6. 2006, předložili požadované části průvodního dokladu ADD 2006329 k řádnému zaevidování a celnímu úřadu uhradili spotřební daň ve výši 290 222 Kč, avšak s rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebních daních nepodali ve shodě se svým záměrem ve stanovených lhůtách ani později přiznání ke spotřební dani za daňový subjekt společnost R. – E., správci daně, Celnímu úřadu ve Valašském Meziříčí, za příslušná měsíční zdaňovací období březen až červenec 2006 a takto dovezené pohonné hmoty prodali do volného oběhu dalším odběratelům v České republice, čímž způsobili škodu na spotřební dani ve výši 190 046 632 Kč a rovněž nepodali v souvislosti s těmito dovozy a zdanitelnými plněními, které jsou předmětem daně podle § 2 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, v tehdy platném znění, za uvedený daňový subjekt, registrovaný jako plátce daně z přidané hodnoty, příslušná daňová přiznání za daňová období I. až III. čtvrtletí roku 2006 správci daně, Finančnímu úřadu ve Valašském Meziříčí, čímž způsobili škodu na DPH ve výši nejméně 80 040 235 Kč, takže zkrácením daňových povinností způsobili českému státu celkovou škodu ve výši nejméně 270 086 867 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného J. F. do výroku o trestu. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 7. 2018, č. j. 1 To 25/2018-10789, z podnětu odvolání státního zástupce zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného J. F. ve výroku o trestu a nově mu podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody na šest let a šest měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest v celkové výši 5 000 000 Kč a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu stanovil pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody na osmnáct měsíců. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že odvolací soud projednal jeho odvolání ve veřejném zasedání bez jeho přítomnosti, přičemž se řádně omluvil, napsal písemnou žádost, kde vysvětlil a doložil, že se nařízeného veřejného zasedání nemůže zúčastnit ze závažných zdravotních důvodů a trval na své přítomnosti u veřejného zasedání, neboť chtěl sdělit podle něj závažné skutečnosti k věci, a žádal o odročení na jiný vhodný termín. Popřel, že by se z jeho strany mělo jednat o obstrukční jednání. Postupem odvolacího soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zkráceno jeho právo na obhajobu, neboť se nemohl účinně bránit, a ač byl zastoupen advokátem, toto zastoupení nevylučuje jeho právo se osobně veřejného zasedání účastnit. Pokud odvolací soud prováděl vlastní zjištění jeho zdravotního stavu prostřednictvím Policie ČR u neznámé trafikantky, vedoucí pošty a servírky, je nepřípustné a v rozporu se zákonem postavit posouzení zdravotního stavu na těchto osobách. K posouzení zdravotního stavu může mít jedinou skutečně relevantní hodnotu znalecký posudek, ten si však soud vypracovat nenechal. Zmiňované osoby navíc ani nebyly vyslechnuty jako svědci u veřejného zasedání, a bylo tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť se nemohl účinně bránit proti tomu, co tyto osoby uvedly. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak namítl, že jeho jednání není trestným činem, neboť nevykazuje znaky jednání jako složky objektivní stránky trestného činu a rozsudek konstruuje jeho trestní odpovědnost chybně jako odpovědnost za následek a nikoliv též jako odpovědnost za jednání a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Absentuje též subjektivní stránka trestného činu. Právní závěry soudu jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Byl odsouzen pouze na základě nepřímých důkazů, přičemž jeho vina nebyla spolehlivě prokázaná a došlo k porušení zásady in dubio pro reo. V závěrečné řeči vrchní státní zástupce sám zpochybnil prokázání jeho viny. V tomto směru i výpověď obviněného K. T. vyznívá v jeho prospěch. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé, neboť jeho vina není konkretizována a není odůvodněno každé jednotlivé skutkové zjištění s uvedením konkrétního důkazu, který jej prokazuje. Následně rozebral jednotlivé důkazy a nabídl vlastní způsob jejich hodnocení. Namítl rovněž nesprávnost právního posouzení skutku a jiného hmotně právního posouzení, pokud soud prvního stupně bez dalšího namísto účastenství ve formě organizáto