7 Tdo 679/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 679/2025-647 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2025 o dovolání obviněného T. H. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2025, sp. zn. 6 To 16/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 8/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. H. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 48 T 8/2024, byl obviněný shledán vinným ze spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se měl obviněný dopustit v podstatě tím, že dne 13. 3. 2024 okolo 20:00 hodin v prvním nadzemním podlaží obytné části vinného sklepa ev. č. XY, nacházejícího se v katastru obce XY, v části nazývané XY, po předchozí slovní rozepři se slovy „zabiju tě“ fyzicky napadl na své posteli pololežícího poškozeného J. K. Několikrát ho rukou udeřil do oblasti hlavy, načež uchopil šroubovák z ocelové kulatiny o průměru 5 mm, délce rukojeti 9 cm a pracovní kovové části 13 cm zakončený plochým hrotem, který byl zabodnutý u postele v polystyrénovém dílci, a tímto šroubovákem opakovaně zaútočil na poškozeného. Toho šroubovákem nejprve bodl do levé části čela, poté při vysoké dopadové intenzitě do levé zadní strany krku, poté při maximálně střední dopadové intenzitě do horní třetiny levé paže, a konečně do levého stehna, načež se poškozenému podařilo vysmeknout z držení obviněného a vytrhnout mu šroubovák z ruky. V jeho snaze utéct ven mu však obviněný zabránil tím, že ho chytil a tlačil mu prsty rukou do očí a následně poškozeného vystrčil ven. Popsaným jednáním tak obviněný poškozenému přes jeho aktivní obranu způsobil bodnou ránu krku s bodným kanálem směřujícím od levé zadní strany krku doprava dopředu dolů a ve své koncové části pronikajícím do průdušnice, povrchovou bodnou ránu levé paže lokalizovanou na zevní straně horní třetiny paže a povrchovou bodnou ránu levého stehna lokalizovanou na rozhraní horní a střední třetiny levého stehna, zhmoždění obličeje a četné oděrky a hematomy těla, kterážto zranění poškozeného si vyžádala lékařské ošetření a následnou hospitalizaci v nemocnici. S ohledem na intenzitu a způsob útoku vedeného popsaným nástrojem i proti krku poškozeného, tedy místu, kde se nachází životně důležité orgány (zejména velké cévy krku a průdušnice), muselo být obviněnému zřejmé, že poškozenému hrozí v důsledku jeho útoku vznik bezprostředně život ohrožujícího poranění zejména v podobě krvácení z velkých cév krku, vzduchové embolie či dušení vdechnutou krví, kdy by v řádu desítek minut až hodin hrozil rozvoj život ohrožujícího stavu v podobě dušení útlakem dýchacích cest narůstající hromaděním vzduchu. K takovému fatálnímu následku u poškozeného však nedošlo, a to jen díky včasnému poskytnutí vysoce specializované lékařské péče. 2. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 a půl roku, k jehož výkonu ho zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Společně s tím soud uložil obviněnému protialkoholní ochranné léčení v ústavní formě a trest propadnutí věci, jehož předmětem byl kapesní nůž blíže popsaný ve výroku o trestu prvostupňového rozhodnutí (a související se sbíhající se trestnou činností), a rovněž povinnost náhrady škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 70 617 Kč. S ohledem na uložení souhrnného trestu soud zrušil výrok o trestu týkající se sbíhající se trestné činnosti, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí se obviněný i státní zástupce odvolali. Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 17. 4. 2025, sp. zn. 6 To 16/2025, obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Obsah dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. V rovině skutkového zjištění obviněný namítl, že soud prvního stupně zcela oslyšel část výpovědi svědka L. P., ve které měl uvést, že to byl poškozený, kdo udeřil jako první. Jde o zásadní rozpor v postupu soudu prvního stupně, který přitom identifikoval i odvolací soud. Ten nicméně tento rozpor bagatelizoval. Obviněný zejména nesouhlasil s tím, že by mělo jít o vadu natolik nezávažnou, že by šlo vyloučit její dopad na celkové rozhodnutí soudu. 6. V rovině hmotněprávní, resp. v rovině právní kvalifikace skutku obviněný namítl, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako pokus trestného činu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku, a to proto, že nejednal v úmyslu poškozeného usmrtit, ani s takovou eventualitou nebyl srozuměn, a také proto, že zranění, které způsobil, neodpovídalo ani těžkému ublížení na zdraví. Pokud se tak měl něčeho dopustit, pak spíše přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. 7. Obviněný rovněž uvedl námitky v rovině trestu. Ačkoli v úvodu této argumentace sám upozornil, že tyto námitky nejsou formálně podřaditelné pod žádný z uplatněných dovolacích důvodů, uvedl, že jemu uložený trest neodpovídá závažnosti a povaze trestného činu, a rovněž není přiměřený, resp. proporcionální. 8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně, a aby prvostupňovému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření s tvrzeními obviněného neztotožnil. Prvně uvedl, že v části, která souvisí se skutkovým zjištěním, není argumentace obviněného podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný pouze upozorňuje na rozpor mezi výpovědí svědka z přípravného řízení a z řízení před soudem, čímž se snaží snížit jeho důvěryhodnost. S touto námitkou se navíc vypořádal už odvolací soud. K hmotněprávní části argumentace státní zástupce odkázal na odůvodnění soudů v předchozím řízení a připomněl závažnost útoku obviněného, ze kterého je zjevné, že obviněný musel být přinejmenším srozuměn s nebezpečím, které tento útok vytváří pro život poškozeného. Státní zástupce připojil, zjevně k námitce směřující do objektivní stránky skutkové podstaty, že fatálnímu následku zabránila jen specializovaná pomoc lékařů. K námitce nepřiměřenosti trestu zdůraznil, že tato stojí zcela mimo rámec jakéhokoli dovolacího důvodu, přičemž uložený trest není ani z ústavního pohledu jakkoli excesivní. 10. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. 11. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito. III. Důvodnost dovolání 12. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. i) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, resp. k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, na kterou také výslovně odkázal obviněný v dovolání, je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily. 14. Pod uplatněný důvod nebyla podřaditelná žádná dovolací námitka. 15. K námitce obviněného týkající se rozporu mezi výpovědí L. P. a skutkovým zjištěním, které nereflektovalo poznatek o prvotním úderu ze strany poškozeného vyplývající z této výpovědi, Nejvyšší soud vysvětluje, že aby byla tato námitka podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, musel by se tvrzený rozpor týkat skutkové okolnosti určující pro naplnění znaků trestného činu, jak vyžaduje výše zmíněné ustanovení [viz § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Nejeví se přitom, a obviněný tímto směrem ani nijak neargumentuje, že by případné zjištění o tom, že poškozený jako první při vzniklém konfliktu (slovní rozepři) učini