7 Tdo 743/2022 — Nejvyšší soud

7 Tdo 743/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 8. 2022 Spisová značka:7 Tdo 743/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.743.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Křivé obvinění Zavinění Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 345 odst. 2,3 písm. e) tr. zákoníku § 15 odst. 1,2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 11. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3376/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 743/2022-388 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 o dovolání obviněného P. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 8 To 248/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 50/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 13. 7. 2021, č. j. 19 T 50/2021-272, byl obviněný P. V. uznán vinným přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Uvedeného deliktu se měl obviněný dopustit tím, že 1) nejprve dne 13. 3. 2020 v době od 9:14 hod. do 10:30 hod. ve Věznici VS ČR XY při podání vysvětlení podle § 10 odst. 1 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, po poučení o povinnosti vypovídat pravdu a upozornění na trestní odpovědnost za uvedení vědomě nepravdivých údajů – křivé obvinění podle § 345 tr. zákoníku, nepravdivě vypověděl, že dne 10. 3. 2020 po příjezdu do Věznice XY v kulturní místnosti ho dozorce s přezdívkou „Blonďák“, je to vrchní inspektor, fyzicky napadl tak, že mu dal dvě nebo tři facky na tváře, strhl ho na zem směrem ke stolu, přiklekl si k němu a chystal se k dalšímu útoku, pak oba vstali, následně jej opět fyzicky napadl, přičemž mu dal dvě nebo tři facky a strhl ho na zem, řekl mu „já tě klidně zabiju“, při odchodu z kulturní místnosti ho „Blonďák“ nakopl zezadu jednou do hýždí, měl zvenku na horním rtu pod nosem modřinu a z vnitřní strany toho rtu to tam měl rozbitý, prokousaný, 2) následně dne 6. 5. 2020 v době od 11:45 hod. do 14:50 hod. ve Věznici VS ČR XY, při podání vysvětlení podle § 30 odst. 1 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, po poučení o povinnosti vypovídat pravdu a upozornění na trestní odpovědnost za uvedení vědomě nepravdivých údajů – křivé obvinění podle § 345 tr. zákoníku, úmyslně nepravdivě mj. vypověděl, že dne 10. 3. 2020 dorazil v rámci eskorty z Věznice XY, v kulturní místnosti na oddílu F ho dozorce, který vykonává funkci inspektora dozorčí služby, udeřil celkem třikrát až čtyřikrát do tváře a do hlavy otevřenými dlaněmi, tj. svou levou i pravou rukou, po těchto úderech upadl na zem, poté vstal, následně ho dozorce zase udeřil dvěma až čtyřmi fackami otevřenou dlaní do hlavy, do oblasti tváří a spánku a strhnul ho na zem, při odchodu z místnosti jej dozorce velmi silně nohou nakopl do jeho zadku, měl boule na hlavě v oblasti obou spánků a zhmožděniny. 3. Zmíněný rozsudek napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu ho Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. 8 To 248/2021-336, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 rok a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. 4. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Uvedl, že Nejvyšší soud může přistoupit k přezkumu skutkových zjištění, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi těmito zjištěními a provedenými důkazy. Skutek je popisován tak, že měl záměr přivodit trestní stíhání poškozeného J. K., přičemž vylíčil skutečnosti, které měl ve své paměťové stopě. Není však zřejmé, z čeho soudy dříve činné ve věci dovodily, že se jím tvrzené jednání nemohlo stát. Konstatovaly sice, že ve věci byla slyšena řada svědků, avšak nezaobíraly se otázkou, že jeho verze mohla být pravdivá, z provedených výslechů nijak nevyplývá, že by si ji měl vymyslet. Kromě poškozeného nebyl napadení nikdo přítomen, místo nebylo vybaveno kamerovým systémem. Navíc poškozený je osobou, která má dlouhodobě problémy s řadou odsouzených. Obviněný své vysvětlení podal v dobré víře, přičemž mu nelze klást k tíži, že Generální inspekce bezpečnostních sborů neučinila v podstatě žádné prověřování, resp. neshromáždila dostatečné důkazy, aby jej prokázala, např. v podobě prostorových odposlechů. K tomu poukázal na články z médií, v nichž bylo informováno o obžalování jiných dozorců z jiných věznic za obdobné útoky proti vězňům. Bez povšimnutí pak zůstal jeho návrh na doplnění dokazování o znalecký posudek týkající se poškozeného a jeho psychických rysů. U přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku pak musí být zkoumána subjektivní stránka, a to úmysl přímý ve vztahu ke lživému obvinění, a další specifický úmysl přivodit trestní stíhání. S ohledem na místo, kde se trestná činnost měla stát, bylo namístě jeho oznámení věnovat patřičnou pečlivost. Zásadním důkazem působícím v jeho neprospěch byla tvrzení osob, které měly evidentní zájem na výsledku řízení, tudíž bylo povinností soudů se s takovým stavem vypořádat, přičemž v situaci tvrzení proti tvrzení jsou soudy povinny posuzovat věrohodnost výpovědí zvlášť pečlivě, za přísného respektování zásady presumpce neviny. 5. Dále obviněný uvedl, že mu uložený trest vybočuje z rozhodovací praxe, neboť potrestání prvotrestané osoby pro takovou trestnou činnost nepodmíněným trestem odnětí svobody se vymyká rozumné logice. Pokud se jakákoli osoba cítí být poškozena jednáním jiného, postrádá smysl, aby byla sankcionována za své oznámení. 6. V rámci doplnění dovolání obviněný sdělil, že se dozvěděl od osob vykonávajících trest odnětí svobody a zaměstnanců věznice, že s poškozeným J. K. byl ukončen pracovní poměr u Vězeňské služby ČR pro porušení povinností při výkonu služby, což by mohlo mít dopad na posouzení jeho věrohodnosti, a požadoval od Nejvyššího soudu prověření této informace. 7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni i předcházející rozsudek Okresního soudu v Sokolově zrušil a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně učinil návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání nejprve uvedl, že obviněný citoval znění uplatněných dovolacích důvodů dílem před novelou, účinnou od 1. 1. 2022, dílem po její účinnosti. Jeho námitky, v nichž nesouhlasil s hodnocením důkazů a s učiněnými skutkovými zjištěními, odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v nich opakoval svou obhajobu, s níž se již vypořádaly soudy činné dříve ve věci. S jejich závěry se státní zástupce ztotožnil a dodal, že zásadní námitkou obviněného bylo, že jeho výpověď byla pravdivá, přičemž napadení nebyl nikdo přítomen. Takové tvrzení ovšem neodpovídá obsahu spisu, podle něhož mělo k napadení podle oznámení obviněného dojít za přítomnosti poškozeného a šesti svědků, kterými byli tři příslušníci Vězeňské služby ČR, civilní zaměstnanec a dva odsouzení, přičemž všichni byli vyslechnuti a shodně potvrdili, že k žádnému napadení obviněného nedošlo. Zjevný rozpor učiněných zjištění s obsahem provedených důkazů tedy nenastal. 9. Pokud pak obviněný napadl výrok o trestu, nebyl přesný smysl jeho argumentace zřejmý, nicméně podle rozhodnutí publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. ji nebylo možné v dovolání uplatnit, resp. bylo by tak možné jen ve výjimečném případě nespravedlnosti, která nenastala. 10. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).