7 Tdo 773/2019 — Nejvyšší soud

7 Tdo 773/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 8. 2019 Spisová značka:7 Tdo 773/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.773.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omyl právní Úmysl Zavinění Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 19 odst. 1 tr. zákoníku § 19 odst. 2 tr. zákoníku § 329 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:3. 11. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.12.2019; 11.12.2019I.ÚS 3951/19 II.ÚS 3965/19 prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc. ; JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D. odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost; odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost28. 1. 2020; 19. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 773/2019-8658 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2019 o dovoláních, která podali obvinění K. T., N. R. (dříve G. A.), L. H., A. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 6 To 108/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 35/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných N. R., L. H. a A. V. odmítají. Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného K. T. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 6. 2017, č. j. 1 T 35/2015-7853, byl obviněný K. T. pod bodem II. výroku o vině uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Pod tímto bodem výroku o vině byly uznány vinnými rovněž obviněné G. A. (nyní N. R.), L. H. a A. V., a to přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (tj. návodu). Obviněný K. T. byl dále pod bodem III. výroku o vině uznán vinným přečinem napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 tr. zákoníku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu celkem 10 obviněných. 2. Za tyto přečiny byl obviněnému K. T. uložen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, obviněné G. A. a L. H. byly podle § 230 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzeny k peněžitému trestu v celkové výši 20 000 Kč vyměřenému jako 200 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 100 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 100 dnů a A. V. byla podle týchž ustanovení tr. zákoníku odsouzena k peněžitému trestu v celkové výši 30 000 Kč vyměřenému jako 100 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 300 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 150 dnů. 3. Z podnětu odvolání mj. výše uvedených obviněných směřovaných jak proti výroku o vině, tak i proti uloženým trestům, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 6. 2018, č. j. 6 To 108/2018-8363, výrokem I. podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně mj. ohledně obviněného K. T. ve výroku o vině pod body II. a III. a v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud rozhodl znovu, přičemž výrok o vině i trestu zůstal ohledně obviněného K. T. v podstatě stejný jako v rozsudku soudu prvního stupně, došlo pouze k menším změnám ve znění tzv. skutkové věty. Odvolací soud dále rozhodl výrokem II. podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání mj. obviněných G. A., L. H. a A. V. 4. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněné G. A., L. H. a A. V. dopustily návodu k přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací v podstatě tím, že v úmyslu získat a následně využít data z informačního systému (dále jen „IS“) Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), ve vztahu k řízením o udělení pobytových oprávnění na území České republiky, respektive Evropské unie, konkrétním žadatelům – osobám cizí státní příslušnosti, ačkoli k tomu nebyly oprávněny, G. A. nejméně v době od 7. 5. 2013 do 18. 9. 2013, L. H. nejméně v době od 25. 6. 2013 do 21. 11. 2013 a A. V. nejméně v době od 19. 10. 2013 do 13. 6. 2014, v Praze opakovaně zadávaly L. V. objednávky na zjištění informací z IS OAMP, přičemž věděly, že tuto činnost pod řízením L. V. realizuje další osoba zaměstnaná na OAMP, bez jejíž aktivní účasti by nebylo možné požadované informace získat, neboť ta vstupuje do IS OAMP a neoprávněnými lustracemi získané informace předává L. V., který vyřízenou objednávku následně předá za úplatu obviněným, přičemž si byly vědomy toho, že tato dělba činností s L. V. jim umožní uspokojovat poptávku na jejich osoby navázaných objednatelů po informacích z IS OAMP. 5. Podle skutkové věty výroku o vině pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu, která mj. ve vztahu k obviněnému K. T. doznala menších změn, se obviněný K. T. dopustil přečinu zneužití pravomoci úřední osoby spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací v podstatě tím, že jako vrchní inspektor Obvodního ředitelství policie XY, Odbor obecné kriminality, přistoupil na to, že jako policista s přístupem do IS Policie České republiky (dále jen „PČR“) bude zneužívat pravomoc úřední osoby a podle pokynů L. V. provádět lustrace osob v IS PČR (ke specifikaci jednotlivých IS PČR viz skutková věta výroku o vině), aniž to souviselo s plněním jeho služebních a pracovních povinností, a že tyto informace bude předávat k další distribuci za úplatu minimálně ve prospěch L. V., přičemž věděl, že jako úřední osoba vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonům č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a že jedná v rozporu se závaznými pokyny policejního prezidenta č. 215/2008 z 31. 12. 2008 a č. 168/2009 z 31. 12. 2009, takže v době od 18. 2. 2013 do 16. 6. 2014 vždy po žádosti L. V. provedl mj. neoprávněně lustraci a následně mu sdělil její výsledky, přičemž obviněný jako úřední osoba přistupoval k IS PČR a neoprávněně užíval data zde uložená předávajíc je L. V. k další distribuci za úplatu, a to celkem ve 13 případech. 6. Dále se podle výroku o vině pod bodem III. rozsudku odvolacího soudu dopustil uvedeného přečinu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky (spáchaného ve spolupachatelství) v podstatě tím, že ve vzájemné dohodě, součinnosti a dělbě úkolů s dalšími třemi osobami v úmyslu obejít zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, v úmyslu získat majetkový nebo jiný prospěch v době od konce října 2013 do nejméně 23. 6. 2014 v Praze i jinde pomáhali k neoprávněnému pobytu na území České republiky osobě s ukrajinskou státní příslušností, která podala na OAMP žádost o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU z důvodu sloučení s občanem EU J. K., občanem ČR, jako svým druhem, přičemž všichni (včetně obviněného K. T.) věděli, že čestné prohlášení o jejich vztahu druh-družka, jakož i všechny další skutečnosti dokládající jejich vztah, nejsou pravdivé, přičemž jednali způsobem přesně specifikovaným ve skutkové větě výroku o vině. 7. Obvinění K. T., N. R. (dříve G. A.), L. H. a A. V. podali proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, přičemž obviněný K. T. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ostatní tři obviněné dovolání shodně opřely o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. 8. Obviněný K. T. nejprve v obecné rovině odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu týkající se tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzení věci. Namítl nezákonnost celého přípravného řízení, neboť vyšetřování konal policejní orgán, který k tomu nebyl příslušný. Ve vztahu k této námitce poukázal na § 161 odst. 3 tr. ř. s tím, že vyšetřování měla konat Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen „GIBS“), přičemž podle jeho názoru jí tato výlučná příslušnost nemohla být odňata ani opatřením státního zástupce. Tato neodstranitelná procesní vada tak má za následek nepoužitelnost v této fázi opatřených důkazů. Dále uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, soud se náležitě nevypořádal s jeho obhajobou a s odvolacími námitkami. Namítl, že ve vztahu ke skutkům pod body 4, 129, 261 a 267 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nebylo vůbec prokázáno, že by obviněný výsledky neoprávněných