7 Tdo 884/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 884/2025-458 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2025 o dovolání obviněného D. N. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 10 To 120/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 161/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. N. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 2 T 161/2024, byl obviněný D. N. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené M. P. a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázány se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Zmíněného přečinu se obviněný dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 3. 6. 2023 v době kolem 9:25 hodin na účelové komunikaci – cyklostezce mezi obcemi XY a XY, v katastru obce XY, okres XY, v blízkosti podjezdu dálnice D11, jako cyklista jedoucí po cyklostezce na svém jízdním kole zn. Author ve směru na XY, zleva předjížděl poškozenou, cyklistku M. P., která jela na svém jízdním kole zn. Rollingstone Finder stejným směrem. Poškozenou, která nejela při pravém okraji cyklostezky, při předjíždění ohrozil tím, že ji předjížděl s malým příčným odstupem, čímž došlo ke střetu a jejímu pádu na cyklostezku. Následkem toho poškozená utrpěla zranění podrobně popsané ve skutkové větě, které ji citelně omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu delší než 6 týdnů, jednak hospitalizací spojenou s operačním zákrokem, jednak nutným klidovým režimem bez možnosti sezení a velmi výrazným omezením pohybu a bolestivostí. 3. Toto rozhodnutí soudu prvního stupně následně napadli odvoláními obviněný a poškozené M. P. a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky. O odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 10 To 120/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obou poškozených zrušil ve výroku, jímž byly odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině a trestu nově rozhodl tak, že obviněnému uložil povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku ve výši 213 279 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 12 % ode dne 5. 6. 2025 do zaplacení, poškozené M. P. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 143 253,15 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal obě poškozené se zbytky nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného krajský soud podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce proti všem výrokům dovolání, a uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedl, že se soudy dopustily nesprávného hodnocení otázky příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem, vadně posoudily otázku zavinění a dostatečně nepřihlédly k charakteru situace, kterou poškozená sama vyvolala svým jednáním, přičemž nepostupovaly v souladu s obecnými zásadami trestního řízení ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. 5. Soudy totiž stran výroku o vině vycházely výlučně ze znaleckého posudku z oboru doprava vypracovaného znalcem Ing. Hanušem Hrabánkem, který z hlediska technického posoudil průběh nehodového děje. Obviněny však vyjádřil pochybnosti o relevantnosti podkladů pro vypracování znaleckého posudku, zejména zdůraznil, že k dopravní nehodě došlo 6. 3. 2023 a rekonstrukce proběhla dne 22. 5. 2024, přitom paměťová stopa poškozené a svědků slábne, nikdo z účastníků nezůstal na místě dopravní nehody do příjezdu policie, nebylo zaznamenáno konečné postavení jízdních kol atd. Znalec do znaleckého posudku uvedl, že podle něj existuje několik verzí nehodového děje, ale rozhodl se v posudku uvést jen verzi, kterou označil jako nejpravděpodobnější, což obviněný shledal nepřijatelným. Znalci nepřísluší, aby sám rozhodl o tom, jaká verze nehodového děje je nejpravděpodobnější, vyslovil tím pouze svůj subjektivní závěr, který nelze objektivně ověřit. Za vinu je mu přitom kladeno, že předjížděl poškozenou cyklistku s malým bočním odstupem, ač nebylo prokázáno, že by byl tento odstup nedostatečný, ani že by během předjíždění odstup zmenšil právě on. Zdůraznil, že zákon neukládá řidiči, aby zvolil při předjíždění maximální možný odstup, ale odstup bezpečný, což učinil, a naopak předjížděná cyklistka porušila jí zákonem uložené povinnosti, protože nejela při pravém okraji cyklostezky, nesledovala situaci v provozu, nereagovala na předjíždění, bezdůvodně se pohybovala směrem k levému okraji vozovky, čímž zmenšila vzájemný boční odstup cyklistů. Její jednání vedlo ke kontaktu jízdních kol. Podle obviněného je také otázkou, zda se poškozená věnovala situaci v silničním provozu, zda se nevěnovala svému příteli, který jel před ní a nevyvíjela snahu jej dojet. Zpochybnil rovněž její zkušenost, pokud neuvolnila své nohy z nášlapů a spadla. Veškeré obviněným namítané skutečnosti, které mohly vést k jinému než k jím stanovenému průběhu nehodového děje, znalec ignoroval. Obhajoba proto předložila jako důkaz odborné vyjádření Ing. Libora Kopala, který odmítl závěry znalce Ing. Hanuše Hrabánka, v důsledku čehož měl soud prvního stupně Ing. Libora Kopala předvolat a oba znalce konfrontovat. 6. V další části dovolání obviněný namítal chybné použití analogických položek ve znaleckém posudku MUDr. Olgy Škodové, na základě něhož odvolací soud přiznal poškozené náhradu nemajetkové újmy (bolestného). Znalkyně při vypracování svého znaleckého posudku nevzala v potaz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 455/2022, jež se věnuje analogické aplikaci bodového hodnocení Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (sp. zn. Cpjn 14/2014). Je nepřijatelné, aby soud přijal bez dalšího závěry znaleckého posudku MUDr. Olgy Škodové týkající se výše bolestného, jelikož znalci nepřísluší, aby sám určil jeho výši, neboť to je úkolem soudu. Znalkyně s novelizací Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy nepracovala, nezohlednila ji. Pokud by tak učinila, hodnotila by podle obviněného jednotlivé úkony jinak (např. anestezii položkou BS12 20 body, kdy podle lékařských zpráv poškozená podstoupila dva operační zákroky, tedy anestezie měla být ohodnocena 40 body a nikoliv 60 jako hodnotila znalkyně, obviněný na tomto místě namítal nesprávnost užití také dalších položek pro léčebné zákroky). Upozornil, že trestní soud má v adhezním řízení povinnost postupovat co do odůvodněnosti svého rozhodnutí se stejnou péčí jako civilní soud, který rozhoduje o náhradě škody ve věcech občanskoprávních, což v daném případě odvolací soud neučinil. Odvolací soud přejal bez dalšího závěry znaleckého posudku, ač byly chybné a sama znalkyně ve své výpovědi uvedla, že je na soudu, aby výši náhrady za bolestné stanovil. 7. Pokud pak odvolací soud stanovil, že výše spoluúčasti každého z aktérů na vzniku újmy je 50 %, je tento závěr soudu nepřezkoumatelný. Odvolací soud opominul otázku, zda i jednou z příčin vzniku škody nebyla nedostatečná technická zdatnost a dovednost poškozené, která mohla zabránit škodě tím, pokud by sundala nohy ze šlapek kola, dala nohy na zem a tím získala zpět rovnováhu. Znalec MUDr. Jiří Hladík dospěl k jednoznačnému závěru, že poškozená tímto jednoduchým úkonem mohla svému pádu zabránit. Ostatně znalec ve své výpovědi dále uvedl, že k pádu poškozené mohlo dojít i bez jakéhokoliv kontaktu s obviněným. V daném případě se nejednalo o kolizní situaci, na kterou by poškozená nebyla schopna nijak reagovat. Odvolací soud nevzal v potaz ani závěr znalce Ing. Hanuše Hrabánka, že poškozená mohla z technického hlediska střetu zabránit úhybným manévrem vpravo, čemuž jí nic nebránilo. Podle něj poškozená porušila povinnost řidiče uloženou jí ustanovením § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a to věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích, a dále povinnost z ustanovení § 4 písm. a) tohoto zákona, totiž chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní k