7 Tdo 891/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 891/2025-179 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání obviněného M. B., stíhaného jako uprchlého podle § 302 a násl. tr. ř., podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. 8 To 185/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 T 121/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 T 121/2024-110, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že ačkoliv byl rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 30. 9. 2021, č. j. 6 To 224/2021-466, odsouzen za přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přičemž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu s ohledem na trest uložený obviněnému Obvodním soudem pro Prahu 5 trestním příkazem ze dne 20. 1. 2017, č. j. 30 T 2/2017-79, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2017, změněný usnesením téhož soudu ze dne 23. 8. 2021, č. j. 30 T 2/2017-406, na nepodmíněný trest odnětí svobody, který obviněný vykonal dne 29. 4. 2022, tak s úmyslem se obohatit vylákal v období od 19. 3. 2023 do 26. 4. 2023, pod smyšlenou legendou sjednání koupě motorového vozidla v Německu, z poškozené P. N. postupně finanční prostředky ve výši 3 306 EUR, odpovídající při kurzu ČNB ze dne 27. 4. 2023 částce 77 691 Kč, které poškozená poukázala sedmi platbami ze svého bankovního účtu na účet obviněného u společnosti Revolut, žádné vozidlo však poškozené nedodal, a finanční prostředky použil pro vlastní potřebu. 3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2025, č. j. 8 To 185/2025-142, bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k nim 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný (v postavení uprchlého) prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí se zakládá na nesprávně zjištěném a vyhodnoceném skutkovém stavu a na nesprávném právním posouzení věci. 5. Nesouhlasil se závěry soudů obou stupňů, že se dopustil trestného činu, který je mu kladen za vinu. Vyslovil své přesvědčení, že z provedeného dokazování nebyl zjištěn jednoznačný závěr, že by měl úmysl dopustit se takového jednání, a to od počátku jednání s poškozenou P. N. V tomto ohledu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 6 Tdo 568/2015, podle něhož v případě trestného činu podvodu je po subjektivní stránce třeba úmyslného zavinění právě od počátku jednání vůči poškozenému. V případě obviněného však existuje několik skutečností svědčících o tom, že se u něj nejednalo o úmysl od počátku jednání. Zejména zmínil, že to nebyl on sám, kdo poškozenou kontaktoval a nabízel jí své služby, nýbrž byl osloven svědkem M. B. a byl o tuto službu požádán. Soudy obou stupňů se nezabývaly okolností, že primární aktivita nevzešla ze strany obviněného, ale od poškozené. Dále dovolatel poškozené zasílal videa a fotografie vybraných vozidel; vyvíjel tedy konkrétní činnost, na které se domluvili, později sdělil, že vozidlo vybral, ale následně se stalo předmětem reklamačního řízení pro zjištěnou vadu. V průběhu řízení nebylo vyvráceno, že by tato jeho tvrzení nemohla být pravdivá. Z nastolených skutečností tedy podle jeho názoru vyplývá, že existuje důvodná pochybnost o tom, zda měl skutečně úmysl dopustit se vůči poškozené podvodu a zda jej měl od počátku. Za těchto okolností je třeba aplikovat zásadu in dubio pro reo a v pochybnostech rozhodnout ve prospěch obviněného. 6. Další okruh svých dovolacích námitek směřoval k porušení zásady subsidiarity trestní represe, neboť poškozená neuplatnila vůbec žádné možnosti občanskoprávního vymáhání, ačkoli se fakticky jedná o občanskoprávní spor. V tomto ohledu citoval vybrané pasáže nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3470/22. Z předmětného rozhodnutí podle něj vyplývá, že je pro danou věc podstatné, jakou míru obezřetnosti poškozená vynaložila k tomu, aby k nastalé situaci nedošlo. Pokud míra obezřetnosti na straně poškozené nebyla dostatečná, uplatní se zásada subsidiarity trestní represe a nejedná se o jednání, které by mělo být postihováno prostředky trestního práva. V projednávaném případě došlo konkrétně k tomu, že si poškozená domluvila koupi vozidla v zahraničí s osobou, o níž věděla, že byla ve výkonu trestu odnětí svobody, a zároveň věděla o tom, že tato transakce má být zařízena osobou, se kterou si její známý domluvil způsob tohoto „podnikání“ rovněž ve výkonu trestu. Následně poškozená takto zaslala do zahraničí sedm plateb, a to osobě, kterou nikdy předtím neviděla, bez jakékoli smlouvy či bližších ujištění o serióznosti věci. Dovolatel měl proto za to, že na straně poškozené nedošlo k dostatečně obezřetnému jednání, neboť její počínání nelze vnímat jako standardní nerizikové pořízení vozidla. Poškozená nepochybně nečinila celou transakci bezdůvodně, kdy jejím cílem bylo získat vozidlo za výhodnou cenu, což však bylo vykoupeno riziky, jež měla sama zvážit. Vyslovil proto své přesvědčení, že v právních závěrech se tato situace shoduje se závěry Ústavního soudu a jedná se o občanskoprávní záležitost mezi obviněným a poškozenou, která neměla být předmětem trestního stíhání. 7. Závěrem proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek (pozn. zřejmě usnesení) odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně a zastavil řízení, případně aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že ve věci nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudy obou stupňů postupovaly podle § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., přičemž odkázal na jejich dostatečná skutková zjištění. Ve vztahu k dále uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konstatoval, že obsahově relevantní námitky lze spatřovat v namítané absenci subjektivní stránky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Obviněný však převážně rozporuje učiněná skutková zjištění a z větší části se jedná o totožné námitky, které již uplatnil, přičemž soudy se s nimi vypořádaly. Ze soudních rozhodnutí je podle státního zástupce patrné, jaké důkazy byly provedeny a jaká zjištění z nich vyplývají; soudy osvětlily, proč patřičnou relevanci přiznaly svědecké výpovědi poškozené, resp. jak je tato dokreslována listinnými důkazy, zejména v podobě komunikace mezi obviněným a poškozenou. Shrnul, že z kontextu proběhlých událostí, i s přihlédnutím k tomu, že obviněný je permanentním recidivistou, odsouzeným opakovaně pro trestný čin podvodu, mohlo být dovozeno, že jednání obviněného, skrývající se na neznámé adrese v zahraničí, bylo vedeno toliko nekalým zištným způsobem. Dovolatel okamžik nazírání „předchozího podvodného úmyslu“ mylně staví do roviny jednání mezi poškozenou a svědkem M. B., což ovšem není určující, jelikož je nyní projednáváno jednání obviněného vůči poškozené, a je tak posuzována ta část skutkového děje, na které participuje obviněný. 9. Státní zástupce se dále vyjádřil k výtce obviněného, podle níž měla být věc primárně posuzována jako občanskoprávní spor. K zásadě subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku odkázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012. Přestože trestněprávní normy mají nastupovat teprve v okamžiku, kdy není přiléhavější nastalý protiprávní stav řešit jinou cestou, nepřisvědčil obviněnému, že citovanou zásadu je třeba v aktuálním řízení uplatnit. Namítaná „povinnost“ vést ze strany poškozené civilní spor s obviněným z důvodu nesplněného závazku přímo ze zákona nevyplývá, zvláště za situace, kdy je prokázáno, že došlo beze zbytku k naplnění všech obligatorních znaků projednávané skutkové podstaty. Argumenty dovolatele týkající se absence náležité obezřetnosti na straně poškozené taktéž bez dalšího nemohou zavdat závěru o nepřítomnosti společenské škodlivosti jednání obviněného. Pokud by bylo přistoupeno na argumentační linii obviněného, že poškozená měla lépe zvažovat okolnosti typu kriminální minulost obviněného a s tím související rizikovost smluvního jednání s jeho osobou, tak by de facto byly osoby s trestní minulostí do jisté míry eliminovány z možnosti podnikat či vstupovat do závazkových vztahů po výkonu svých trestů. Poškozená byla podle všeho skutečně motivována výhodnou cenou poptávaného vozidla, nicméně tato okolnost ne