7 Tdo 910/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 910/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 11. 2025 Spisová značka:7 Tdo 910/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.910.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Hlavní líčení Výpověď spoluobviněného Neoprávněné užívání cizí věci Krádež Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1písm.b,2,4 písm. c) předpisu č. 40/2009 Sb. § 207 předpisu č. 40/2009 Sb. § 207 odst. 2 předpisu č. 141/1961 Sb. § 212 předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:18. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 910/2025-425 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 11. 2025 o dovolání obviněného M. Z., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 10 To 59/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 4 T 44/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 11. 2024, č. j. 4 T 44/2024-307, byli obvinění O. H. a M. Z. jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku uznáni vinnými zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný M. Z. byl za tento trestný čin a dále za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 1 T 38/2024, odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. 2. Jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Mladé Boleslavi skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obvinění O. H. a M. Z. dne 28. 1. 2024 nejpozději ve 21:18 hodin v XY, XY ul., v restauraci K. po domluvě využili nestřeženého okamžiku a odcizili P. H. z kapsy bundy, kterou měl odloženou na židli, klíče od osobního motorového vozidla zn. BMW X5 v hodnotě 1 338 000 Kč s úmyslem si vozidlo přisvojit, kolem 21:35 hodin pomocí těchto klíčů zaparkované a uzamčené vozidlo v XY, nám. XY, před domem čp. XY odcizili ke škodě obchodní společnosti Home Credit, a. s., odjeli s ním do obce XY, kde havarovali, a obviněný M. Z. se činu dopustil poté, co byl dne 6. 5. 2023 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku ve věci Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 1 T 129/2022. 3. Odvolání obviněných, podaná proti všem výrokům, byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2025, č. j. 10 To 59/2025-357, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. 4. Výrok o trestu, který byl uložen obviněnému M. Z., byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 4. 2025, sp. zn. 4 T 149/2024, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 10 To 221/2025. Ve věci sp. zn. 4 T 149/2024 byl obviněný M. Z. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž mu byl za všechny výše zmíněné trestné činy uložen souhrnný trest odnětí svobody na čtyři roky a šest měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. 5. Obviněný M. Z. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 10 To 59/2025. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. Podstatou námitek obviněného bylo tvrzení, že jeho úmyslem bylo ve vozidle se pouze projet, a nikoli si ho přisvojit, zejména ne ho prodat. V této spojitosti vytkl, že soudy nesprávně hodnotily výpověď obviněného O. H. a že selektivně považovaly za věrohodnou jen její usvědčující část, kterou obviněný O. H. vysvětlil snahou vyhnout se vazbě. Poukázal rovněž na údajně vadný postup při provádění důkazu výpovědí obviněného O. H. v hlavním líčení. Dodal, že soudy nesprávně hodnotily také obsah komunikace, která mezi oběma obviněnými proběhla s použitím mobilních telefonů prostřednictvím zpráv SMS. Vyjádřil názor, že skutek mohl být posouzen nanejvýš jen jako neoprávněné užívání cizí věci. Přitom zmínil i možnou beztrestnost činu s ohledem na svolení k použití vozidla od P. H. nebo od jeho syna M. H. Tuto možnost dával do souvislosti s tím, že M. H. telefonicky požádal obviněného O. H., aby pro jeho otce P. H. zašel do restaurace a dopravil ho domů. Uvedl, že v důsledku nesprávných skutkových zjištění a nesprávné právní kvalifikace činu mu byl uložen trest mimo sazbu, ve které měl být uložen. Obviněný M. Z. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání zejména uvedl, že v posuzované věci není dán žádný závažný rozpor rozhodných skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů a že soudy při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Poukázal na to, že námitku nesprávného právního posouzení skutku a námitku uložení trestu mimo sazbu obviněný vztáhl ke své vlastní verzi skutkového stavu, takže tyto námitky jsou bezpředmětné. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. 7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 9. Z hlediska vztahu napadeného rozhodnutí a podaného dovolání je spornou skutkovou otázkou to, co obvinění zamýšleli, když se zmocnili vozidla. Okresní soud uvedl ve výroku o vině, že obvinění jednali „s úmyslem si vozidlo přisvojit“, a s tím se ztotožnil i krajský soud. Proti tomuto závěru obviněný M. Z. vznesl uplatněné námitky. Krajský soud v Praze to v napadeném usnesení specifikoval tak, že obvinění zjevně nehodlali vozidlo vrátit a je nepodstatné, zda měli na vozidlo předem zajištěného kupce (což zřejmě neměli), nebo by ho mohli v budoucnu zpeněžit jinak. 10. Závěr, že obvinění si chtěli vozidlo ponechat a případně ho prodat, není v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Naopak má odpovídající obsahový podklad ve výpovědi obviněného O. H., pokud uvedl, že obvinění chtěli vozidlo prodat a získané peníze si rozdělit na polovinu. Tuto část výpovědi obviněného O. H. podporuje obsah korespondence prostřednictvím zpráv SMS v době, kdy obviněný M. Z. vzal klíče od vozidla z odložené bundy P. H. Na sdělení, že obviněný M. Z. může mít klíče od vozidla, obviněný O. H. reagoval souhlasně, jestliže je vozidlo komu prodat. Oba se poté dohodli na odjezdu vozidlem, což logicky bylo výrazem toho, že oba akceptovali jeho prodej jako cíl celého jednání. Zmíněná komunikace obviněných postrádá jakoukoli zmínku o tom, že by šlo o pouhou projížďku s následným vrácením vozidla. Naopak z okolností vyplývá záměr obviněných vozidlo si ponechat, resp. je prodat. 11. Námitka, podle které se obviněný O. H. citovanou částí výpovědi chtěl vyhnout vazbě a vyhovět tomu, co po něm chtěla policie, nemá žádné opodstatnění. Policejní orgán zahájil úkony trestního řízení pro přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, jak je patrno z jeho záznamu podle § 158 odst. 3 tr. ř. (č. l. 33 tr. spisu). Ke změně právní kvalifikace došlo teprve poté, co O. H. byl po zadržení vyslechnut jako podezřelý podle § 76 odst. 3 tr. ř. a uvedl, že záměrem činu byl prodej vozidla. Na tomto podkladě bylo