7 Tdo 923/2017 — Nejvyšší soud

7 Tdo 923/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:1. 11. 2017 Spisová značka:7 Tdo 923/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.923.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 923/2017-25U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 1. listopadu 2017 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 11 To 134/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 172/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 1. 2017, č. j. 6 T 172/2016-57, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení s použitím § 67 odst. 2 písm. b), § 68 tr. zákoníku byl odsouzen k peněžitému trestu v počtu 50 denních sazeb ve výši 300 Kč, tedy ve výměře 15 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu po dobu 1 roku. Obviněný se přečinu dopustil tím, že dne 19. 9. 2016 kolem 13:15 hodin v U. J., řídil osobní motorové vozidlo Smart, kdy v ulici K. byl kontrolován policejní hlídkou, přičemž rozhodnutím Městského úřadu Přelouč, odbor vnitřních věcí, dopravně správní agendy, ze dne 25. 11. 2016, č. j. MUPC20359/2015/147/2015, které nabylo právní moci dne 29. 2. 2016 (pozn. správně 2015), mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců od právní moci rozhodnutí, tedy od 29. 2. 2016 do 29. 10. 2016. Proti rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání do všech jeho výroků. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 11 To 134/2017, jeho odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na jehož existenci založil další uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání je úmyslným trestným činem a k jeho spáchání je třeba, aby dovolatel věděl o tom, že mu byl pravomocně uložen trest zákazu činnosti. Podle § 23 odst. 5 správního řádu musí být adresát poučen o důsledcích nevyzvednutí zásilky. U hlavního líčení uvedl, že si výsledek řízení zjišťoval na Městském úřadě v Kutné Hoře, kde si pořídil výpis z karty řidiče, ve kterém však nebyl zanesen výsledek správního řízení. Všechny písemnosti si vždy přebíral, včetně rozhodnutí Městského úřadu Přelouč. Proti tomuto se odvolal. Byla mu zaslána výzva k doplnění odvolání, kterou rovněž převzal. Krajský úřad Pardubice následně odvolání zamítl, avšak rozhodnutí mu nebylo doručeno, nebyl poučen o důsledcích nevyzvednutí zásilky a doložku právní moci správní orgán vyznačil na základě fikce doručení. Veškerou poštu si přebírá, ale rozhodnutí o odvolání mu doručeno nebylo. Nemohl tedy vědět, že mu byl pravomocně uložen trest zákazu činnosti a tedy, že může řízením automobilu porušit chráněný zájem. Z důvodu nedostatku úmyslu nebyla naplněna skutková podstata přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 11 To 134/2017 a přikázal věc Krajskému soudu v Praze k novému rozhodnutí. Dále navrhl, aby před rozhodnutím o dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon trestu zákazu činnosti. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutím Městského úřadu v Přelouči, odbor vnitřních věcí dopravně-správní agendy ze dne 25. 11. 2015, č. j. MUPC 20359/2015/147/215, které nabylo právní moci dne 29. 2. 2016, byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 8 měsíců. Rozhodnutí Krajského úřadu v Pardubicích, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozhodnutí Městského úřadu v Přelouči, mu bylo zasláno na adresu H. n., K. H. Z doručenky vyplývá, že zásilka byla podána dne 18. 2. 2016 a uložena dne 19. 2. 2016. Dále na ní bylo uvedeno „odnos“. Zásilka byla na základě žádosti obviněného uložena na poště bez pokusu o doručení. Po uplynutí úložní doby vrátila pošta zásilku dne 2. 3. 2016 zpět odesílateli. Státní zástupkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2011, č. j. AS 166/2011-83, týkající se služby P.O. BOX, která principiálně představuje totožný způsob doručování. Nejvyšší správní soud dospěl k názoru, že využití poštovní přihrádky lze chápat jako nástroj, který má doručení písemnosti zjednodušit, nikoli komplikovat a je třeba, aby odpovídající míru odpovědnosti za řádné doručení nesl i adresát. Je třeba se průběžně seznamovat s obsahem poštovní přihrádky, kterou si adresát zřídil ze své vlastní vůle. Pokud si tedy obviněný o své vlastní vůli zřídil službu odnos, je třeba s odkazem na výše uvedené rozhodnutí obtíže při doručování klást k jeho tíži. Bylo by absurdní, kdyby adresát svým samostatným jednáním s provozovatelem poštovních služeb v podobě zřízení služby odnášky zmařil doručování jakýchkoli písemností doručovaných veřejnou mocí. Obviněný musel vědět, když podával odvolání, že odvolací správní orgán je vázán relativně krátkou zákonnou lhůtou pro rozhodnutí o odvolání, a že by měl tedy s větší mírou obezřetnosti hlídat korespondenci. O výsledek řízení se však obviněný nezajímal. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. V replice k vyjádření státní zástupkyně pak obviněný uvedl, že je třeba odmítnout tvrzení, že by u obviněného byl problém s doručováním. Když je mu doručen dopis, je kontaktován pracovníky pošty a zásilky si vyzvedává. Není pravdou, že by si díky službě odnáška mohl volit, které zásilky převezme, a které nikoli. Ve chvíli, kdy se dostaví na pobočku České pošty, jsou mu předány všechny zásilky, které tam jsou připravené a v případě, že by u některých odepřel převzetí, uvede to u nich pošta. Dále poukázal na skutečnost, že správní orgány běžně nestihnou rozhodnout o odvolání v zákonných lhůtách. Pokud jde o žádost o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, pak státní zástupkyně přehlíží, že obviněný se o zákazu činnosti dozvěděl od policistů dne 19. 9. 2016 a ihned poté požádal o upuštění od výkonu jeho zbytku. Kdyby o něm věděl, požádal by ihned po uplynutí poloviny trestu na konci června 2016. Tím je vyloučen jeho úmysl. III Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání, není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem. Nejvyšší soud je vázán vymezením dovolacího důvodu a jeho odůvodněním. Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by skutková zjištění soudů byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý