7 Tdo 959/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 959/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 11. 2023 Spisová značka:7 Tdo 959/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.959.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Škoda Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 959/2023-596 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2023 o dovolání obviněného Martina Lorenze, nar. 21. 5. 1968 v Bílovci, trvale bytem A. Dvořáka 707, Studénka, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 7 To 352/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 126/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Martina Lorenze odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 10. 2022, č. j. 3 T 126/2021-443, byl obviněný Martin Lorenz uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému dále s přihlédnutím k § 48 odst. 4 tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil zaplatil poškozené společnosti škodu, kterou jí přečinem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti na náhradu škody. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že ačkoliv si byl jakožto jeden ze dvou jednatelů a jeden ze dvou rovnodílných společníků společnosti Mlýn Jaroslavice, s. r. o., vědom skutečnosti, že jedná neoprávněně, neboť předmětnou majetkovou dispozici, ačkoliv byla opakovaně projednávána, valná hromada společnosti Mlýn Jaroslavice, s. r. o., neschválila, kdy zároveň jednal bez souhlasu a vědomí druhého jednatele společnosti, Jaromíra Mačudy, ačkoliv se jednalo o majetkovou dispozici přesahující rámec běžného obchodního vedení společnosti a ve svém souhrnu přesahující společenskou smlouvou stanovený limit ve výši 300 000 Kč pro samostatné právní jednání jednoho jednatele společnosti, tedy vědomě v rozporu s čl. VII. odstavcem 2 společenské smlouvy společnosti Mlýn Jaroslavice, s. r. o., a dále v rozporu s § 195 odst. 2 a § 55 a § 56 zákona č. 90/2012, o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), zadal neoprávněně 2 příkazy k převodu finančních částek z účtu č. XY ve vlastnictví společnosti Mlýn Jaroslavice, s. r. o., k němuž měl jakožto jednatel společnosti dispoziční právo, přičemž na základě jím zadaných příkazů k úhradě došlo dne 2. 3. 2020 k převodu částky 279 510 Kč a dne 3. 3. 2020 k převodu částky 279 510 Kč z účtu společnosti Mlýn Jaroslavice, s. r. o., na účet č. XY, jehož je jediným majitelem a disponentem, kdy takto v souhrnu odčerpal z majetku společnosti Mlýn Jaroslavice, s. r. o., částku ve výši 559 020 Kč, přičemž k uvedené majetkové dispozici doložil faktury vystavené podnikatelským subjektem Lorenz Martin, A. Dvořáka 707, 742 13 Studénka 3, IČ: 75062992, jakožto dodavatelem odběrateli Mlýn Jaroslavice, s. r. o., a to konkrétně fakturu č. 200100001 vystavenou dne 2. 3. 2020 znějící na částku 279 510 Kč včetně DPH, splatnou dne 16. 3. 2020, jejímž předmětem mělo být vyúčtování vrácení bezdůvodného obohacení z titulu užívání technologické části výrobny FVE ve vlastnictví dodavatele, a to za období od 1. 12. 2016 do 31. 10. 2017 a fakturu č. 200100002 vystavenou dne 2. 3. 2020 na částku 279 510 Kč včetně DPH, splatnou dne 16. 3. 2020, jejímž předmětem mělo být vrácení bezdůvodného obohacení z titulu užívání technologické části výrobny FVE ve vlastnictví dodavatele, a to za období od 1. 11. 2017 do 30. 9. 2018, ačkoliv si byl vědom, že jím provedená fakturace je neoprávněná, neboť společnost Mlýn Jaroslavice, s. r. o., užívala technologickou část výrobny elektřiny o výkonu 0,028 MW umístěné v nemovitosti – průmyslovém objektu bez čísla popisného nebo evidenčního, nacházejícího se na parcele č. XY v obci Jaroslavice, k. ú. Jaroslavice na základě Dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny ze dne 4. 11. 2014 uzavřené mezi Martinem Lorenzem jako vlastníkem a poskytovatelem technologie a společností Mlýn Jaroslavice, s. r. o., jako uživatelem technologie a žadatelem o licenci pro provozování výrobny elektřiny, aniž by byla v předmětné dohodě sjednána úplata, což nevyplývalo ani z žádných navrhujících jednání, kdy mezi obviněným a Jaromírem Mačudou jakožto společníky společnosti Mlýn Jaroslavice, s. r. o., sice v době neoprávněného převodu finančních prostředků z účtu společnosti na soukromý účet obviněného probíhala jednání o způsobu a výši majetkoprávního vypořádání v souvislosti s užíváním technologické části výrobny elektřiny společností Mlýn Jaroslavice, s. r. o., avšak tato jednání nevedla k žádnému konkrétnímu a závaznému výsledku i z důvodu dlouhodobých sporů mezi zúčastněnými stranami, přičemž uvedeným jednáním způsobil poškozené společnosti Mlýn Jaroslavice, s. r. o., škodu ve výši 559 020 Kč. 3. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2023, č. j. 7 To 352/2022-511, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného podaného proti všem výrokům napadeného rozsudku zrušen napadený rozsudek toliko v celém výroku o trestu, včetně výroku o povinnosti uložené obviněnému podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že byl obviněný Martin Lorenz odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle jeho přesvědčení existoval extrémní nesoulad skutkových zjištění s učiněnými právními závěry. Namítal, že jeho jednání coby jednatele společnosti s ručením omezeným bylo v souladu se zněním zákona a společenskou smlouvou, a daný skutek neměl být posuzován z hlediska trestní odpovědnosti, toliko mohl být předmětem řízení civilního. Soudy obou stupňů učinily nesprávná a neúplná skutková zjištění, přičemž následně věc nesprávně posoudily po stránce právní, a závěr o spáchání trestného činu zpronevěry je neakceptovatelný, neboť se nejednalo o trestný čin. 5. Soudy se nezabývaly oprávněností jednání jednatele, jenž po předchozí analýze stavu společnosti rozhodl o provedení úhrad každé jedné faktury z titulu bezdůvodného obohacení. Nesprávně pak vyhodnotily ve spise založené důkazy, neboť obviněný objasnil motivaci svého jednání jako jednatele, který chtěl v situaci, kdy společnosti hrozil zánik licence a konec podnikání, vyplacením bezdůvodného obohacení vypořádat dluhy společnosti a zajistit její další existenci. Jeho úmyslem pak nikdy nebyl zájem na způsobení jakékoli škody společnosti, neboť jednal jako oprávněný jednatel a řádný hospodář. Konkrétně pak předestřel, že dohodu ze dne 4. 11. 2014 učinil vlastník technologie se společností prostřednictvím jednatele Jaromíra Mačudy právě k tomu, aby společnost fotovoltaickou elektrárnu provozovala. Bylo dohodnuto, že tuto technologii její vlastník za její cenu převede do majetku jimi založené společnosti, která pak bude nadále splácet z výnosu své činnosti daný úvěr. Nicméně k převodu technologie do společnosti nedošlo, a společnost ode dne 5. 12. 2014 tuto užívá a výnosy si ponechává, přičemž úvěr jako investor dané elektrárny nadále splácí ze svého její vlastník. 6. Obviněný spatřoval pochybení soudů také v tom, že dovodily sjednání bezúplatného užívání technologie s ohledem na skutečnost, že v dohodě o poskytnutí technologické části vlastníkem k užívání třetí osobě úplata sjednána nebyla. Poukázal na skutečnost, že tiskopis Energetického regulačního úřadu ani s tímto soukromoprávním ujednáním nepočítá. Odůvodnění soudu označil za ryze formální a neakceptovatelné. Nemá-li předmětná dohoda žádné ujednání o úplatě, není vyloučeno, aby bylo ujednáno později, na druhou stranu to nemůže zakládat domněnku, že je dohoda bezúplatná. Akcentoval, že bylo prokázáno, a to z výpovědi svědka Jaromíra Mačudy, z protokolu o jednání Okresního soudu ve Frýdku-Místku v opatrovnic