7 Tz 38/2020 – Nejvyšší soud

7 Tz 38/2020-455 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 4. 11. 2020 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněných M. P., nar. XY v XY, bytem XY, D. P., nar. XY v XY, bytem XY a právnické osoby M. s. f., IČ: XY, se sídlem XY, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 10. 12. 2019, č. j. 1 ZT 306/2019-421, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 10. 12. 2019, č. j. 1 ZT 306/2019-421, bylo podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněných M. P., D. P. a právnické osoby M. s. f., stíhaných pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 307 odst. 3 tr. ř. byla obviněným stanovena zkušební doba v trvání 1 roku. 2. Uvedeného přečinu se obvinění měli dopustit tím, že 1) obvinění M. P. a D. P. v době ode dne 24. 8. 2018 do dne 6. 5. 2019 v XY, ulici XY, jako jednatelé obviněné právnické osoby M. s. f., za situace, kdy bylo proti obviněné právnické osobě M. s. f., vedeno exekuční řízení exekutorským úřadem Brno – město, na základě exekučních příkazů ze dne 24. 1. 2018, č. j. 169 EX 146/18-16, č. j. 169 EX 146/18-17 a č. j. 169 EX 146/18-18, s úmyslem skrýt příjmy plynoucí z podnikatelské činnosti obviněné právnické osoby M. s. f., před jejich postižením výkonem rozhodnutí, nechali zasílat takové příjmy na bankovní účet vedený u Air Bank, a. s., čísla XY, pro obviněného M. P., konkrétně příjmy - ze dne 29. 4. 2018 ve výši 50 000 Kč, - ze dne 18. 5. 2018 ve výši 287 075 Kč, - ze dne 18. 6. 2018 ve výši 172 797 Kč, - ze dne 9. 7. 2018 ve výši 24 179,25 Kč, - ze dne 18. 7. 2018 ve výši 356 869 Kč, - ze dne 13. 8. 2018 ve výši 383 684 Kč, - ze dne 24. 8. 2018 ve výši 250 000 Kč, - ze dne 19. 9. 2018 ve výši 213 685,22 Kč, - ze dne 19. 9. 2018 ve výši 13 632,02 Kč, - ze dne 19. 9. 2018 ve výši 150 000 Kč, - ze dne 3. 10. 2018 ve výši 15 000 Kč, - ze dne 17. 10. 2018 ve výši 663 314 Kč, - ze dne 25. 10. 2018 ve výši 41 410 Kč, - ze dne 8. 11. 2018 ve výši 392 589 Kč, - ze dne 17. 12. 2018 ve výši 219 531 Kč, - ze dne 17. 12. 2018 ve výši 468 903 Kč, - ze dne 21. 12. 2018 ve výši 115 956,14 Kč, - ze dne 15. 1. 2019 ve výši 338 919 Kč, - ze dne 29. 1. 2019 ve výši 242 587 Kč a - ze dne 6. 5. 2019 ve výši 106 842 Kč. 2) obviněná právnická osoba M. s. f., v době ode dne 24. 8. 2018 do dne 6. 5. 2019 v XY, ulici XY, prostřednictvím obviněných M. P. a D. P., jako jednatelů obviněné právnické osoby M. s. f., tedy jako statutárních orgánů obviněné právnické osoby, jejichž jednání lze této obviněné právnické osobě ve smyslu zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, přičítat, v rámci činnosti obviněné právnické osoby a v jejím zájmu, za situace, kdy bylo proti ní vedeno exekuční řízení exekutorským úřadem Brno – město, na základě exekučních příkazů ze dne 24. 1. 2018, č. j. 169 EX 146/18-16, č. j. 169 EX 146/18-17 a č. j. 169 EX 146/18-18, s úmyslem skrýt příjmy plynoucí z její podnikatelské činnosti před jejich postižením výkonem rozhodnutí, nechala zasílat takové příjmy na bankovní účet vedený u Air Bank, a. s., čísla XY, pro obviněného M. P., konkrétně příjmy - ze dne 29. 4. 2018 ve výši 50 000 Kč, - ze dne 18. 5. 2018 ve výši 287 075 Kč, - ze dne 18. 6. 2018 ve výši 172 797 Kč, - ze dne 9. 7. 2018 ve výši 24 179,25 Kč, - ze dne 18. 7. 2018 ve výši 356 869 Kč, - ze dne 13. 8. 2018 ve výši 383 684 Kč, - ze dne 24. 8. 2018 ve výši 250 000 Kč, - ze dne 19. 9. 2018 ve výši 213 685,22 Kč, - ze dne 19. 9. 2018 ve výši 13 632,02 Kč, - ze dne 19. 9. 2018 ve výši 150 000 Kč, - ze dne 3. 10. 2018 ve výši 15 000 Kč, - ze dne 17. 10. 2018 ve výši 663 314 Kč, - ze dne 25. 10. 2018 ve výši 41 410 Kč, - ze dne 8. 11. 2018 ve výši 392 589 Kč, - ze dne 17. 12. 2018 ve výši 219 531 Kč, - ze dne 17. 12. 2018 ve výši 468 903 Kč, - ze dne 21. 12. 2018 ve výši 115 956,14 Kč, - ze dne 15. 1. 2019 ve výši 338 919 Kč, - ze dne 29. 1. 2019 ve výši 242 587 Kč a - ze dne 6. 5. 2019 ve výši 106 842 Kč. 3. Toto usnesení nebylo napadeno stížností žádné z oprávněných osob a dne 17. 12. 2019 nabylo právní moci. 4. Ministryně spravedlnosti podala dne 29. 9. 2020 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněných proti citovanému usnesení stížnost pro porušení zákona. Poukázala na § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, § 303 odst. 1 o. s. ř., § 306 odst. 1 o. s. ř. a § 307 odst. 1 tr. ř. a uvedla, že obvinění se jednáním, které jim je kladeno za vinu, nemohli dopustit přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Proti právnické osobě M. s. f., bylo vedeno exekuční řízení, v jehož rámci bylo nařízeno provedení exekuce přikázáním pohledávky z vymezených bankovních účtů povinné právnické osoby. Věcmi, jichž se tento způsob provedení exekuce týkal, tak mohly být pouze peněžní prostředky, které se v rozhodném okamžiku nacházely na těchto účtech, nebo peněžní prostředky, které na tyto účty byly připsány dodatečně, nejpozději 6 měsíců ode dne, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění podle § 305 o. s. ř. Exekuční příkazy však nedopadaly na peněžní prostředky, které sice právnické osobě náležely z titulu jejích pohledávek, ale v důsledku jednání obviněných nikdy nebyly připsány na v exekučních příkazech specifikované bankovní účty povinné právnické osoby. Obvinění M. P. a D. P. tedy takto nejednali ohledně pohledávek, které měla povinná právnická osoba vůči dotčeným bankám, a které tak byly předmětem exekuce. Na základě provedeného dokazování proto nebylo možné jednání obviněných podřadit pod státním zástupcem zvolené ustanovení trestního zákoníku a trestní stíhání obviněných v návaznosti na to je podmíněně zastavit. Jednání obviněných by za určitých okolností mohlo naplňovat skutkovou podstatu přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jelikož z trestního spisu vyplývá, že v rozhodné době existovalo více věřitelů, kteří dokonce uplatňovali svoje pohledávky vůči povinné právnické osobě cestou exekuce. V tomto směru však státní zástupce žádné úvahy neučinil, zároveň pohledávka vymáhaná L. V. prostřednictvím předmětných exekučních příkazů byla následně uhrazena. Napadené rozhodnutí pak obsahovalo ještě formální vadu spočívající v tom, že popsaný skutek byl považován za jeden přečin, ačkoliv se jednalo o přečiny dva, první spáchaný ve spolupachatelství fyzických osob ve smyslu § 23 tr. zákoníku, druhý pak podle § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“), přičítaný právnické osobě. 5. Závěrem ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněných, a to v ustanoveních § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a § 307 odst. 1 tr. ř., dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. 6. K podané stížnosti pro porušení zákona se vyjádřily prostřednictvím společného obhájce obvinění, kteří uvedli, že ji neiniciovali, nepřisvědčili správnosti v ní obsaženému právnímu názoru, a zejména nepovažovali za jisté, že směřuje v jejich prospěch. Ministryně spravedlnosti jako správné shledala posouzení skutku jako trestný čin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ovšem částky, které svým jednáním tzv. odklonili, dosahovaly výše téměř 2 mil. Kč, což by poskytovalo podklad pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty zmíněného deliktu podle § 222 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Taková změna by pro ně byla s ohledem na stanovenou trestní sazbu nepříznivá. Obvinění dovodili, že tvrzené porušení zákona mohlo být jen účelové, aby tento mimořádný opravný prostředek mohl být podán v jejich prospěch, avšak s tím, že skutek byl posouzen mírněji v jejich prospěch. S přihlédnutím k tomu, že dne 17. 12. 2020 uplyne stanovená zkušební doba, během níž vedli řádný život a mělo by tak být rozhodnuto o jejich osvědčení, nemají zájem na tom, aby bylo podané stížnosti pro porušení zákona vyhověno. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření uvedl, že stížnost pro porušení zákona byla podána z podnětu Nejvyššího státního zastupitelství, v návaznosti na sledování činnosti nižších stupňů soustavy státního zastupitelství. Její podstatou je tvrzení, podle kterého posuzované jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a směřuje ve prospěch obviněných. Pokud v ní byla zmiňována možnost postihu obviněných pro spáchání přečinu pošk