7 Tz 40/2024 — Nejvyšší soud

7 Tz 40/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:7 Tz 40/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:7.TZ.40.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Peněžitý trest Stížnost pro porušení zákona Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. § 68 odst. 6 tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 40/2024-555 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby GASTRONOM restaurant & catering s. r. o., IČ 07255781, sídlem Masarykovo náměstí 3/34, Kyjov, proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 2 T 130/2022, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 2 T 130/2022, byl porušen zákon v neprospěch obviněné právnické osoby GASTRONOM restaurant & catering s. r. o. v ustanovení § 68 odst. 6 tr. zákoníku a v řízení mu předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek částečně zrušuje ve výroku, kterým byl obviněné právnické osobě GASTRONOM restaurant & catering s. r. o. uložen peněžitý trest. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hodoníně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 2 T 130/2022, byla obviněná právnická osoba odsouzena za spáchání přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Tohoto trestného činu se obviněná dopustila v podstatě a zjednodušeně tím, že – prostřednictvím svého zaměstnance, obviněného Martina Dvořáka, který ji fakticky ovládal za souhlasu jednatele, jenž svoji funkci vykonával jen formálně na přání zmíněného zaměstnance – s cílem snížit svou daňovou povinnost opakovaně (v případech blíže specifikovaných ve skutkové větě), záměrně a v rozporu se zákonem nepřiznala veškerá vykázaná uskutečněná zdanitelná plnění, příjmy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem; rovněž uplatnila v rozporu se zákonem odpočet daně. Uvedeným jednáním obviněná zkrátila daň z přidané hodnoty a daň z příjmu ve výši celkem 969 455 Kč. 3. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin, kterým byla obviněná uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 19 T 155/2021, jí soud uložil souhrnný peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb o výši 1 000 Kč, tedy celkem 200 000 Kč. 4. Uvedené rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněného Martina Dvořáka, nebylo napadeno odvoláním žádné z oprávněných osob a nabylo právní moci. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 5. Proti rozsudku, resp. jeho výroku o trestu týkajícího se obviněné právnické osoby, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch této obviněné. 6. Ministr spravedlnosti poukázal na ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a § 68 odst. 1 až 6 tr. zákoníku a uvedl, že v řízení před soudem nebyly provedeny důkazy, které by prokazovaly majetkové poměry obviněné. Soud tak neměl podklad pro učinění závěru o dobytnosti peněžitého trestu, a takový závěr ani neučinil, čímž jednal v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a se zákonem, konkrétně s § 68 odst. 6 tr. zákoníku. 7. Připojil, že ve spise založené materiály k elektronickým tržbám se týkají let 2018 a 2019, a proto nemohou být relevantní pro posouzení majetkových poměrů obviněné v roce 2022. Za jediný relevantní podklad lze považovat zprávu České spořitelny o bankovních účtech obviněné, ze které plyne, že obviněná má na svém běžném účtu ke dni 13. 7. 2022 zůstatek ve výši 52 819,13 Kč, což indikuje spíše nedobytnost uloženého peněžitého trestu. To platí i s ohledem na zjištěná exekuční řízení a sdělení Okresního soudu v Hodoníně v jiné trestní věci, v níž byl obviněné dříve uložen peněžitý trest a tento nebyl splacen. 8. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněné právnické osoby, a to v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a § 68 odst. 6 tr. zákoníku, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ve vztahu k obviněné a v návaznosti na to také další rozhodnutí, které na zrušený výrok o trestu obsahově navazují, a přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně věc znovu projednat a rozhodnout. 9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření s obsahem stížnosti pro porušení zákona v plném rozsahu ztotožnil. Ve věci došlo podle jeho slov k zásadnímu porušení zásad ukládání trestu. 10. Stížnost byla obviněné právnické osobě odeslána k případnému vyjádření, čehož však nebylo využito. III. Přípustnost a důvodnost stížnosti pro porušení zákona 11. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek, stejně jako jemu předcházející řízení a shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná. 12. Nejprve Nejvyšší soud připomíná, že podle § 2 odst. 5 věta první, pátá a šestá a odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. 13. Podle § 68 odst. 3 věta třetí a čtvrtá tr. zákoníku výši jedné denní sazby peněžitého trestu stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Přitom vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den. 14. Podle § 68 odst. 6 tr. zákoníku soud neuloží peněžitý trest, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Zřejmá nedobytnost trestu tak zakládá zákonnou překážku pro uložení peněžitého trestu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/1977-II. Sb. rozh. tr.). 15. Nedobytný je peněžitý trest tehdy, jestliže je s ohledem na osobní a majetkové poměry pachatele zjevné, že pachatel nemůže vykonat peněžitý trest, a to ani zaplacením ve splátkách podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku. Pro neuložení tohoto trestu pro jeho nedobytnost nestačí jen určitá pravděpodobnost o tom, že by tento trest pachatel nemohl zaplatit ani neochota pachatele tak učinit, ale musí objektivně z provedeného dokazování tato nedobytnost vyplynout (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1409/2011). 16. Uvažuje-li pak soud o uložení peněžitého trestu, je povinen si opatřit potřebné podklady pro stanovení výše peněžitého trestu a posouzení jeho dobytnosti. Pokud se mu je nepodaří obstarat v dostatečném rozsahu, je oprávněn sám odhadnout majetkovou situaci pachatele; jde však o postup subsidiární, který nemůže vykazovat libovůli a musí vycházet z důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017, uveřejněné pod č. 9/2018 Sb. rozh. tr.). 17. Neúplné, nesprávné či dokonce absentující zjištění majetkových poměrů pachatele včetně jeho závazků brání náležitému posouzení existence či neexistence podmínky uvedené v § 68 odst. 6 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 538/2014), a zásadně vylučuje zákonné uložení peněžitého trestu. 18. Po prostudování napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud uvádí, že tam obsažené odůvodnění se posouzení majetkových poměrů obviněné, a tím i dobytnosti trestu, nijak nevěnuje. Pouze podle bodu 25 rozhodnutí byl peněžitý trest vyměřen jako „odpovídající povaze a závažnosti trestné činnosti, které se právnická osoba dopustila, jakož i konkrétním okolnostem případu“, ovšem bez jakékoli další konkretizace či upřesnění, z jakých podkladů a z jakých z toho vyplývajících závěrů bylo stran stanovení výměry peněžitého trestu, a zda je tedy i dobytný, vycházeno. Takový stav ovšem splnění zákonných podmínek pro to, aby obviněné právnické osobě mohl být uložen právě takový trest, jak vyslovil okresní soud, zakládat ne