8 Tdo 1062/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1062/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 12. 2023 Spisová značka:8 Tdo 1062/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.1062.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Opomenutí Trest odnětí svobody Úmysl Úmysl nepřímý Vražda Zvlášť surový nebo trýznivý způsob Dotčené předpisy:§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku § 112 tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 58 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1062/2023-436 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2023 o dovolání obviněné V. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2023, sp. zn. 6 To 4/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze sp. zn. 1 T 51/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné V. H. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 1 T 51/2021, byla obviněná V. H. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že v přesně nezjištěné době od počátku roku 2020 do přibližně 5:30 hodin dne 7. 7. 2020 v XY v ulici XY č. p. XY, v bytě v XY. patře, týrala svoji matku, poškozenou R. Š., nar. XY, která s ní žila v jednom bytě a s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav byla v její péči a na její pomoc zcela odkázaná, a to tím způsobem, že přesto, že si byla vědoma špatného zdravotního stavu a vysokého věku poškozené a faktu, že opomene-li své povinnosti a nebude vykonávat péči o ni, může dojít k fatálnímu následku v podobě smrti poškozené, a pro tento případ s takovým výsledkem byla srozuměna, a i přesto jí nezajistila základní lidské potřeby, neposkytovala jí dostatečnou výživu, ponechala ji dlouhodobě ležící na gauči s prohlubní v jedné poloze na levém boku, kde poškozená vykonávala i svou potřebu, s mnohačetnými rozsáhlými proleženinami, komplikovanými pokročilými hnisavými zánětlivými změnami s ložisky odumřelé tkáně, které se rozvíjely po řadu týdnů až měsíců, a to zejména na vnitřní straně levého stehna, na levém boku, na zadní straně levého kolenního kloubu, v horní třetině levého lýtka, v oblasti křížové kosti, na vnitřní straně pravého stehna, v terénu těžké malhygieny, a dále s několik týdnů neošetřenou otevřenou zlomeninou stehenní kosti levé nohy, s horním úlomkem prostupujícím kůží, a ačkoliv poškozená trpěla bolestí a podvýživou, čehož si obviněná musela být vzhledem k viditelně špatnému stavu, v němž se poškozená nacházela, vědoma, nezajistila jí lékařské ošetření či odbornou profesionální péči, i když na péči poškozená pobírala příspěvek, a to ve výši až 19.200 Kč měsíčně, který byl vyplácen obviněné, ani poškozené neposkytla jednoduchou laickou péči, což ve spojení se selháním dechu a oběhu, při souběhu dalších chorobných změn a sešlosti, vedlo dne 7. 7. 2020 v přibližně 5:30 hodin ke smrti poškozené. 2. Obviněná byla za tento zločin soudem prvního stupně odsouzena podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. 3. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 7. 8. 2023, sp. zn. 6 To 4/2023, z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o trestu a znovu podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. rozhodl tak, že obviněnou odsoudil podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné jako nedůvodné. II. Z dovolání obviněné 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu obviněná podala prostřednictvím obhájce dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. směřující do výroků o vině i trestu, protože se neztotožnila s tím, jak soudy posoudily její zavinění a příčinnou souvislost mezi jí za vinu kladeným jednáním a smrtí poškozené, neboť tvrdila, že se na tom, že poškozená zemřela, nijak nepodílela. Poukázala na to, že po dobu několika let o poškozenou jako o nemohoucí osobu pečovala, přitom spoléhala na kontrolu lékařů a jejich proaktivní přístup. Ošetřující lékařku několikrát žádala, aby se za poškozenou přijela osobně podívat, ale ta rezignovala na řádnou péči o nemohoucí poškozenou, stejně jako úřad práce na kontrolu poskytování příspěvku na péči. Měla negativní zkušenosti se sanitami, které měly málo personálu a nebyly schopny poškozenou k ošetřující lékařce převézt. Obviněná uvedla, že sice pracovala v domě seniorů a léčebně dlouhodobě nemocných jako uklízečka, nicméně z toho není možno vyvozovat, že věděla, co péče o nemohoucí pacienty obnáší. Považovala ji za jednoduchou, protože pacientům mimo rozsah své práce občas nabídla pití nebo přidržela lžíci, a proto v tomto svém postavení rozhodně nemohla vědět, jak o dlouhodobě nemocné pečovat. Stejně tak spoléhala na pomoc svých příbuzných, kteří ji doma za přítomnosti poškozené navštěvovali i v období těsně před její smrtí. Z těchto důvodů a též pro svůj intelekt a osobnost nevěděla, jak adekvátně reagovat na zhoršení zdravotního stavu v posledním týdnu před smrtí poškozené a neuvědomovala si, že v důsledku jejího nekonání hrozí poškozené smrt, protože měla za to, že jí poskytuje dostatečnou péči. Naopak plnila přání poškozené být doma, protože byla osobou plně svéprávnou a její psychický stav byl natolik dobrý, že umožňoval správně posoudit zdravotní potřeby. 5. Obviněná z těchto důvodů tvrdila, že v jejím způsobu péče o poškozenou nelze shledávat úmysl způsobit jí smrt, a to ani nepřímý, u něhož je podmínkou existence srozumění s následkem. Neuvědomovala si, že v důsledku nekonání poškozená může zemřít, proto bylo třeba vzít do úvahy lhostejnost ke způsobenému následku (pravá lhostejnost), která nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu, protože lhostejnost vyjadřuje kladné stanovisko pachatele k tomu, zda následek nastane či nikoliv. Pro srozumění je podstatné, že musí být objektivní okolnosti logicky provázány s okolnostmi subjektivní povahy, tj. s pohnutkou a s osobními vlastnostmi pachatele. Obviněná poukázala na to, že vztah mezi ní a poškozenou byl nadstandardní, založený na absolutní důvěře při několikaleté výhradní péči ze strany obviněné, která nepočítala s tím, že může s ohledem na to, jak o ni pečovala, dojít k její smrti (představová složka úmyslu zahrnuje představu rozhodných skutečností alespoň jako možných a volní složka vůli je vyvolat vlastním jednáním). Poukázala na názory v odborné literatuře, že skutečný vztah lhostejnosti (pravá lhostejnost) k následku nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu. Srozumění pachatele s následkem by bylo možné dovodit jen v těch případech, kde jeho lhostejnost k tomu, zda následek nastane či nenastane, vyjadřuje jeho kladné stanovisko k oběma těmto možnostem (nepravá lhostejnost), které musí vyjadřovat aktivní volní vztah k relevantnímu trestněprávnímu následku. Skutečnost, zda s tímto následkem počítat měla, by se měla poměřovat právě s ohledem na její schopnost vyhodnotit všechna rizika. Rovněž dodala, že při právním závěru o tom, že se dopustila trestného činu vraždy, odvolací soud vycházel z toho, že neučinila nic, čím by nepříznivý stav poškozené zvrátila, avšak obviněná tvrdí, že vzhledem k okolnostem případu a svým subjektivním dispozicím nemohla ani vědět o následku v podobě smrti poškozené. 6. Právnímu posouzení obviněná vytýkala, že soudy nezvažovaly, že čin jí za vinu kladený pro jeho hraniční povahu vymykající se společenské škodlivosti u zločinu vraždy, by mohl být posouzen jako trestný čin týrání svěřené osoby (§ 198 tr. zákoníku), avšak pro ten nebyl naplněn znak dlouhodobosti, protože nebylo prokázáno, že by obviněná poškozené stravu neposkytovala dlouhodobě a že šlo o bezcitné chování. Zdravotní stav poškozené se prudce zhoršil až poslední týden před smrtí, jejíž příčinu nelze jednoznačně určit. Poškozená byla celý život subtilní, proto i laické hodnocení fotografií týkající se její vyzáblosti bylo nutné chápat s ohledem na tuto skutečnost. 7. Výhrady obviněná vznesla i proti výši uloženého trestu, který považovala za nepřiměřený a uložený v rozporu s hledisky stanovenými v § 31 odst. 1 a § 38 odst. 1 tr. zákoníku i s principem proporcionality, protože jde o čin, který vybočuje z obvykle páchaných trestných