8 Tdo 1066/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1066/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:8. 9. 2010 Spisová značka:8 Tdo 1066/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1066.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 446 tr. zák. § 124 odst. 5a předpisu č. 361/2003Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1066/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2010 o dovolání obviněného doc. MUDr. I. Č., CSc., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 5 To 24/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 65/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného doc. MUDr. I. Č., CSc., o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 1 T 65/2009, byl obviněný doc. MUDr. I. Č., CSc., uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen podle § 58 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvacet čtyři měsíce. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dvacet čtyři měsíce. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným A. Š. částku 72.362,- Kč, J. K. částku 78.521,- Kč, L. M. částku 4.554,- Kč, K. P. částku 42.524,- Kč a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR, pobočka B., částku 44.712,- Kč. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 17. 12. 2008 v době kolem 14.45 hodin jel jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Opel Corsa 1,2V, po silnici I. třídy ve směru S.-B., přičemž se v kilometru 20,776 uvedené komunikace v katastru obce Č. H. nechoval dostatečně pozorně a ohleduplně, při projíždění levotočivé zatáčky nepřizpůsobil rychlost své jízdy stavu a povaze vozovky a svým schopnostem, vyjel částečně do protisměrné části vozovky, kde se v uvedené době nacházelo ve směru B.-S. jedoucí osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Felicia Combi LXi, které řídil R. P., a v důsledku tohoto jednání došlo v jízdním pruhu řidiče R. P. ke střetu výše uvedených vozidel a následně k částečnému vyjetí vozidla řízeného obviněným vpravo mimo vozovku, když se poté s vozidlem vrátil zpět na vozovku, kde přejel do protisměrné části, kde se v uvedené době nacházelo ve směru B.-S. jedoucí osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, které řídil J. K., a v důsledku tohoto jednání došlo v jízdním pruhu J. K. ke střetu výše uvedených vozidel a následně ke zraněním J. K., která spočívala ve vykloubení levé kyčle se zlomeninou hlavice levé kosti stehenní, pohmoždění hrudníku, pohmoždění stěny břišní, tržné ráně levého lokte, tržné ráně pravého kolena a zhmoždění levého kolena, tedy ke zraněním, která jsou z lékařského hlediska hodnocena jako těžká, dále došlo ke zraněním spolujedoucích J. K., a to A. Š., která spočívala ve zlomenině levé kosti klíční, otřesu mozku, tržně zhmožděné rance levého horního víčka a zlomenině levého předloktí, tedy ke zraněním, která jsou z lékařského hlediska hodnocena jako těžká, a L. M., která spočívala v šikmé zlomenině 2. a 3. záprstní kosti pravé ruky, tržně zhmožděné ráně a četných oděrkách na levém předloktí a hluboké odřenině na pravém bérci, a K. P., která spočívala v otřesu mozku, zlomenině nosních kůstek, tržně zhmožděné ráně čelně spánkové oblasti hlavy vpravo a dalších zraněních, když obviněný tak svým jednáním hrubým způsobem porušil § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b), § 18 odst. 1 a § 12 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím především proti výroku o vině. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 5 To 24/2010, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině, trestu i náhradě škody. S odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle dovolatele soudy nezjistily úplně skutkový stav, nehodnotily provedené důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., v důsledku čehož nebyl dostatečně prokázán skutkový stav a zejména to, že spáchal trestný čin. Polemizoval s postupem soudů, pakliže za podklad svého rozhodnutí vzaly především znalecký posudek Ing. A. V., Ph.D., a nevypořádaly se důsledně se závěry znaleckého posudku znalce Ing. J. F. Nesouhlasil s odůvodněním soudu prvního stupně, že posledně jmenovaný znalec vycházel při přípravě znaleckého posudku ze zcela jiných pokladů než znalec Ing. A. V., Ph.D., a že ve svém posudku nezohlednil následný pohyb vozidla řízeného obviněným, polohu vozidla Felicia a nezabýval se dalším průběhem nehodového děje. Upozornil, že znalecký posudek byl znalcem Ing. J. F. vypracován ještě před zahájením hlavního líčení, pročež mohl vycházet jen z těch podkladů, které měl v té době k dispozici. Skutečnost, že se jmenovaný znalec nezabýval dalším průběhem nehodového děje a druhým střetem, nemůže být důvodem pro vyloučení tohoto důkazu z řádného posouzení soudem, a to již proto, že o místě a průběhu druhého střetu nebyly žádné pochybnosti. Dodal, že názor odvolacího soudu, že ve znaleckém posudku Ing. J. F. se jedná pouze o část nehodového děje, je sice správný, ale neodůvodňuje, proč tento důkaz soudy nevzaly dostatečně v potaz. Podle jeho přesvědčení závěry tohoto znaleckého posudku jsou logicky i technicky odůvodněny a měly být vzaty na zřetel. Další výhrady obviněného se soustředily k určení místa střetu; dovolatel polemizoval se závěry odvolacího soudu obsaženými v daných souvislostech v odůvodnění jeho rozhodnutí a tvrdil, že místo střetu nebylo dostatečně a nade vší pochybnost prokázáno. Znalec Ing. J. F. dospěl k závěru, že ke střetu došlo v jízdním pruhu řidiče I. Č., znalec Ing. A. V., Ph.D., vyvozoval, že ke střetu došlo v jízdním pruhu řidiče R. P., popř. na půlící čáře. Jelikož místo střetu nebylo spolehlivě zjištěno, měly soudy, pakliže nerozhodly v souladu se zásadou in dubio pro reo, nechat provést navržený revizní posudek. Dovolatel připomněl, že jedním z úkolů znalce Ing. A. V., Ph.D., bylo provést analýzu celého nehodového děje a posoudit technickou přijatelnost jeho výpovědi a výpovědi svědka R. P. Ze znaleckého posudku je ale podle něj patrné, že znalec nevycházel z toho, že místo střetu je sporné, ale z toho, že je dané. V hlavním líčení také uvedl, že místo střetu je určeno a že je dáno a že není tedy důležité, jak byla dotčená vozidla na komunikaci rozmístěna, zda jsou některé nastíněné manévry řidičů technicky a fyzicky reálné apod. Úkolem znalce ale bylo posoudit možný průběh nehodového děje s ohledem na rozdílné výpovědi svědka R. P. a obviněného, což podle jeho mínění znalec neprovedl, protože nezkoumal možnou variantu nehodového děje, jak ji popisoval právě on. Uvedl také, že při určení místa střetu znalec vycházel z protokolu o nehodě v silničním provozu a plánku místa nehody, přičemž sám dospěl k závěru, že zakreslení průběhu komunikace v plánku je velice nepřesné. V listinách je přitom bod č. 1 označen jako „pravděpodobné místo střetu“, nikoliv jako místo střetu dané. Místo střetu je znalcem určeno právě podle protokolu o nehodě v silničním provozu a plánku místa nehody, když toto odpovídá místu, kde se měly nacházet na silnici střepy. V hlavním líčení pak znalec vypověděl, že umístění a rozházení střepů je zcela zásadní, přičemž připustil, že střepy nemusely být na daném místě přímo v důsledku střetu, ale že je zde mohl někdo rozházet, či např. že mohly být odházeny projíždějícími vozidly. Nebyl schopen určit, zda v místě, které označil jako místo střetu, jsou všechny střepy z rozbitých skel, nezkoumal a ani v posudku nenaznačil, že v jím označeném místě střetu se nacházel také skelný prach. S odkazem na judikaturu soudů obviněný namítl, že znalec pochybil, když posudek opřel jen o údaje jedné skupiny vzájemně si odporujících důkazů, ačkoliv ho měl zpracovat pro obě v úvahu přicházející eventuality. Znovu akcentoval, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by k prvnímu střetu došlo skutečně a jedině v jízdním pruhu R. P., že nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a pokud soudy nevyhov