8 Tdo 1075/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1075/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 241a odst. 1 o. s. ř. Datum rozhodnutí:25. 10. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1075/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1075.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Čin jinak trestný Dítě mladší patnácti let Odměna advokáta Skutková podstata trestného činu Subjektivní stránka Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií Dotčené předpisy:§ 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 15 tr. zákoníku § 104 o. s. ř. § 1 odst. 2 z. s. m. § 4 z. s. m. § 89 odst. 2 z. s. m. § 90 odst. 1 z. s. m. § 95 odst. 1 z. s. m. Kategorie rozhodnutí:CD EU Zveřejněno na webu:2. 2. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1075/2017-23 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové v právní věci dítěte mladšího patnácti let „SSSSS“ *), matky L. J. a otce J. J., nezjištěného bydliště, zastoupeného opatrovníkem Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem se sídlem Plzeň, Jiráskovo nám. 816/4, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, pod sp. zn. 22 Rod 32/2016, o dovolání Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever proti usnesení Krajského soudu v Plzni jako odvolacího soudu pro mládež ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 7 Rodo 2/2017, takto: I. Dovolání Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Opatrovníkovi Mgr. Lukáši Hegnerovi, advokátovi se sídlem Plzeň, Jiráskovo nám. 816/4, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za poskytnutí právních služeb při výkonu funkce opatrovníka v dovolacím řízení v celkové výši 3.630 Kč. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever podalo pod sp. zn. ZC 86/2016 dne 13. 12. 2016 Okresnímu soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež (dále „okresní soud“), podle § 90 odst. 1 z. s. m. návrh na uložení opatření podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. dítěti mladšímu patnácti let „SSSSS“ (dále „nezletilý“), pro čin jinak trestný výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Plzeň-venkov usnesením ze dne 15. 11. 2016, č. j. KRPP-147660-12/TČ-2016-031172-S-KAM, podle § 159a odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. odložilo trestní stíhání nezletilého z důvodu jeho nepřípustnosti pro nedostatek věku stíhaného. Toto usnesení nabylo právní moci dne 1. 12. 2016. 2. Důvodem podání návrhu na uložení opatření byl čin jinak trestný spočívající v tom, že nezletilý v přesně nezjištěné době v měsíci dubnu 2016 v obci N. – K. Ú., okres P.- s., prostřednictvím sociální sítě Facebook přeposlal nezletilému „TTTTT" *), videosoubor zobrazující nezletilou „ZZZZZ“ *), zcela nahou a hladící se po přirození, který nezletilá „ZZZZZ“ sama natočila a též přes sociální síť Facebook zaslala nezletilému „VVVVV“ *), který ho zaslal dalším osobám, a prostřednictvím mladistvého „KKKKK“ *) obdržel video i nezletilý „SSSSS“. Uvedené skutečnosti spatřoval státní zástupce zjištěny na základě obsahu spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Plzeň-venkov, sp. zn. KRPP-147660/TČ-2016-031172, jeho usnesení ze dne 15. 11. 2016, a zejména pak z doznání nezletilého „SSSSS“ i sdělení nezletilé „ZZZZZ“ a dalších dětí, jimž byla natočená videa přeposlána. 3. Okresní soud Plzeň-sever o tomto návrhu státního zástupce rozhodl usnesením ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Rod 32/2016, tak, že řízení zastavil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by nezletilý úmyslně uvedl do oběhu pornografické dílo, jak § 192 tr. zákoníku předpokládá, neboť, ač je nepochybné, že se jednalo o video sexuálního charakteru, a to dokonce velmi intimního, je též nepochybné, že je nezletilá „ZZZZZ“ točila nikoli s úmyslem vyrábět a šířit dětskou pornografii, ale s úmyslem zaujmout o tři roky staršího chlapce, který je ve své nevědomosti posléze přeposlal dalším kamarádům. Z projednávání věci před všemi zúčastněnými orgány (škola, OSPOD, probační a mediační služba) přitom zcela jednoznačně vyplynulo, že ani nezletilá „ZZZZZ“ si neuvědomuje všechny souvislosti posuzovaného jednání a nedomýšlela, ani v současné době nedomýšlí závažnost a možné důsledky svého počínání. Ve vztahu k subjektivní stránce u nezletilého „SSSSS“ shledal, že nedomýšlel závažnost svého počínání a dosah faktu, jaké video přeposlal svému spolužáku na sociální síti. Nechápal, že se rozesláním videa skrze sociální síť může dopustit činu jinak trestného. Ani vůči ostatním členům společnosti nevykazuje popsané jednání nezletilého žádné známky společenské škodlivosti, protože neměl povědomost o tom, že by mohl přeposláním videí někomu ublížit, když dokonce sama „ZZZZZ“ byla řešena policií jako nezletilá a jako zranitelná oběť současně. Okresní soud vyslovil, že kriminalizování takového počínání nezletilých je ve vztahu k jejich dalšímu vývoji velmi škodlivé, když postačí vyřešení věci cestou a prostředky, jimiž disponuje orgán sociálně právní ochrany dětí. Primární by podle soudu mělo být výchovné působení na nezletilé, a tudíž je nelogické, aby postupy a opatření podle hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, byly používány vůči dětem mladším patnácti let bez ohledu na společenské dopady jejich činů a bez přihlédnutí k jejich závažnosti, přičemž k dětem mladším patnácti let je třeba přistupovat zcela jinak než k trestně odpovědným dospělým. Podle soudu prvního stupně je kriminalizování takového jednání velmi škodlivé vzhledem k jejich dalšímu vývoji, proto orgány činné v trestním řízení i státní zástupce nerespektovali. To však v posuzované věci orgány činné v trestním řízení i další orgány nerespektovaly a zcela selhaly, když místo toho, aby všechny aktéry popsaného jednání chránily a preventivními opatřeními působily k tomu, aby se podobné jednání z jejich strany již neopakovalo, udělaly z něj kriminální čin, kterým žije celá škola, již nezletilí dotčení navštěvují. Důvodem procesního postupu okresního soudu v posuzované věci tedy bylo zjištění, že je dán nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 104 o. s. ř., neboť nezletilý „SSSSS“ nespáchal čin jinak trestný. Soud prvního stupně proto dovodil, že jako soud pro mládež nemá pravomoc k projednání věci, a proto mu nezbylo, než aby volil uvedený postup a řízení pro uvedenou neodstranitelnou vadu zastavil, když státní zastupitelství nemělo podávat návrh na uložení ochranného opatření. Protože se jedná o rozhodnutí procesní povahy, bylo možné je učinit bez nařízení ústního jednání. Na základě toho soud dospěl k závěru, že nemá pravomoc k projednání věci, a proto mu nezbylo, než řízení zastavit z důvodu podle § 104 o. s. ř. (srov. stranu 2 až 4 usnesení soudu prvního stupně). 4. Krajský soud v Plzni jako odvolací soud pro mládež usnesením ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 7 Rodo 2/2017, se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil v názoru, že podezření ohledně toho, že se dítě mladší než patnáct let dopustilo činu jinak trestného, je podmínkou k vedení řízení podle hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb., přičemž v případě absence takového podezření soud řízení nemůže vést, avšak nejedná se o neodstranitelnou vadu řízení. Dále se odvolací soud se soudem prvního stupně ztotožnil i v závěrech skutkových a právních, pouze s výhradou vůči striktnímu posouzení postupu okresního státního zástupce, které učinil okresní soud, neboť podle krajského soudu má státní zástupce právo na zaujetí stanoviska, jež prezentoval v podaném návrhu na uložení opatření. Z procesního hlediska však odvolací soud považoval postup soudu prvního stupně za správný a v souladu s § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř., jestliže řízení pro nedostatek podmínky řízení zastavil, a to aniž by ve věci nařídil jednání, když i on sám s odkazem na § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. dospěl ke shodnému závěru a rozhodl bez nařízení jednání s argumentem, že usnesení o zastavení řízení pro absenci jeho podmínek není rozhodnutím ve věci samé, ale jde pouze o rozhodnutí procesní povahy. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že u dítěte mladšího patnácti let lze mít jen stěží za to, že považovalo přeposílaný videosoubor za dětskou pornografii se všemi jejími aspekty a důsledky. Protože jak po hmotněprávní tak i po procesní stránce shledal závěry soudu prvního stupně správnými a v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními, rozhodnutí soudu prvního stupně ve všech jeho výrocích potvrdil. II. Dovolání 5. Proti tomuto usnesení po