8 Tdo 1081/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1081/2017 citace  Název judikátu:Zastavení řízení podle § 104 o. s. ř. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 241a odst. 1 o. s. ř. Datum rozhodnutí:25. 10. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1081/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1081.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Čin jinak trestný Řízení proti dětem mladším patnácti let Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií Dotčené předpisy:§ 104 o. s. ř. § 90 odst. 1 z. s. m. § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 2. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1081/2017-18 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl dne 25. 10. 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové v právní věci dítěte mladšího patnácti let „JJJJJ“ *), matky Ž. B. a otce J. T. zastoupené opatrovníkem JUDr. Jiřím Honzíkem, advokátem se sídlem Chrást, Široká 342, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, pod sp. zn. 22 Rod 29/2016, o dovolání Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever proti usnesení Krajského soudu v Plzni jako odvolacího soudu pro mládež ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 7 Rodo 14/2017, takto: I. Dovolání Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Opatrovníkovi JUDr. Jiřímu Honzíkovi, advokátovi se sídlem Chrást, Široká 342, se za poskytnutí právní služby při výkonu funkce opatrovníka „JJJJJ“ přiznává odměna a náhrada hotových výdajů včetně DPH ve výši 1 815 Kč. Odůvodnění: 1. Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever (dále též „státní zastupitelství“) podalo dne 12. 12. 2016 Okresnímu soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže, dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“), dítěti mladšímu patnácti let „JJJJJ“ (dále také jen „nezletilá“) pro skutek, v němž spatřovalo čin jinak trestný výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se měla dopustit tím, že v přesně nezjištěné době od měsíce února 2016 do měsíce dubna 2016 v obci B., okr. P. –s., prostřednictvím sociální sítě Facebook přeposlala „GGGGG“ *)tři videosoubory, „HHHHH“ *) a „IIIII“ *) čtyři videosoubory, zobrazující nezl. „ZZZZZ“ *) zcela nahou a hladící se po přirození, který nezl. „ZZZZZ“ sama natočila a též přes sociální síť Facebook zaslala nezl. „VVVVV“ *), který poté video přeposlal dalším osobám a prostřednictvím „ŘŘŘŘŘ“ *) je obdržela i nezletilá „JJJJJ“. 2. Okresní soud Plzeň-sever, soud pro mládež (dále jen „okresní soud“), rozhodl o tomto návrhu usnesením ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 22 Rod 29/2016, tak, že řízení podle § 93 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb. zcela zastavil; současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil v podstatě tím, že nezletilá čin jinak trestný nespáchala. Zdůraznil, že nezletilá byla v době činu teprve dvanáctiletá dívka, která za pomoci sociálních sítí přeposlala několika svým spolužákům video, které předtím obdržela a na němž se svlékala, hladila na prsou a přirození a uspokojovala se rukou a pet lahví od minerálky stejně stará nezletilá „ZZZZZ“. Takové jednání nezletilé „JJJJJ“ nelze podle jeho názoru považovat za šíření pornografického díla, neboť na straně nezletilé chybí úmyslné zavinění. Z toho následně dovodil, že byl dán nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 104 o. s. ř. 3. Proti citovanému usnesení podalo Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever odvolání, o němž Krajský soud v Plzni, soud pro mládež (dále převážně jen „krajský soud“, příp. „odvolací soud“), rozhodl usnesením ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 7 Rodo 14/2017, tak, že v bodě I. usnesení soudu prvního stupně v napadené části potvrdil, a v bodě II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že nebyly splněny podmínky řízení ve smyslu § 104 o. s. ř. Neshledal-li totiž soud prvního stupně, že nezletilá se dopustila činu jinak trestného pro nedostatek úmyslného zavinění, nezbylo mu, než řízení pro tuto neodstranitelnou vadu zastavit. 4. Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever (dále též „dovolatel“) podalo proti tomuto usnesení odvolacího soudu dovolání. Učinilo tak z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a o. s. ř., přičemž jeho přípustnost spatřovalo v tom, že napadené rozhodnutí závisí ve smyslu § 237 o. s. ř. na vyřešení otázky procesního práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. 5. Dovolatel se neztotožnil se závěry nižších soudů a zdůraznil, že cílem řízení ve věcech dětí mladších patnácti let není dítě potrestat, ale zejména na něj výchovně působit. Z povahy řízení vyplývá, že není možno rozhodnout ve věci bez nařízení jednání. Okresní soud měl podle jeho názoru podaný návrh projednat a pak rozhodnout ve věci samé, tj. uložit výchovné opatření, upustit od uložení takového opatření nebo zamítnout návrh na uložení opatření. V tomto směru poukázal na usnesení Nejvyššího soudu, soudu pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 8 Tdo 514/2008, v jehož odůvodnění je uvedeno, že: V řízení ve věcech dětí mladších patnácti let podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže jde totiž o to, aby dítěti mladšímu patnácti let, dopustí-li se činu jinak trestného, bylo za splnění zákonných podmínek uloženo některé z taxativně vymezených opatření; tím je vymezena věc sama. Rozhodnutím ve věci samé je pak logicky rozhodnutí o uložení takového opatření, upuštění od uložení opatření, jakož i zamítnutí návrhu na uložení opatření. Ve všech těchto případech se postihuje sám předmět řízení, tj. soud se vyjadřuje k otázce, která mu byla předložena k posouzení. V tomto judikaturním rozhodnutí Nejvyšší soud podle dovolatele deklaroval, že bez nařízení jednání není možno ve věci rozhodnout. Poté citoval další pasáž tohoto rozhodnutí, podle něhož: Základním předpokladem pro uložení nejen ochranné výchovy, ale všech opatření podle § 93 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., je závěr, že se dítě dopustilo činu jinak trestného. Podle dovolatele právě to, zda se jedná o čin jinak trestný, je nutno zjistit a prokázat v řízení zahájeném k jeho návrhu. 6. V tomto konkrétním případě však okresní soud bez nařízení jednání vyhodnotil, že není prokázána subjektivní stránka činu jinak trestného jako výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a rovnou ve věci rozhodl. To dovolatel považoval za odporující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 927/2010, podle kterého se v takových případech dokazování provádí až v jednání nařízeném soudem po zahájení řízení podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Toto řízení – na rozdíl od trestního řízení – probíhá výlučně před soudem. Dovolatel v tomto ohledu také poznamenal, že okresní soud při rozhodování tzv. od stolu rozhodl zcela shodně ve všech 14 případech a odvolací soud všechna tato rozhodnutí shodně potvrdil. Jejich rozhodnutí tak zcela postrádají individuální posouzení jednotlivých případů, což je zarážející právě při hodnocení subjektivní stránky činu jinak trestného u 14 různých nezletilců. 7. Na základě všech shora uvedených skutečností proto dovolatel v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud v dovolacím řízení zrušil v napadeném rozsahu usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 16. 3. 2017, č. j. 7 Rodo 14/2017-106, a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení. 8. K podanému dovolání se vyjádřil opatrovník nezletilé JUDr. Jiří Honzík. Jednoznačně se ztotožnil s názorem obou soudů nižších stupňů, které se posuzovaným skutkem podrobně zabývaly. Spisový materiál, který byl soudu prvého stupně předložen, byl zcela postačující pro rozhodnutí, a nezletilou tudíž nebylo nutné před soudem vyslechnout. Opatrovník nesouhlasil s názorem dovolatele, že soud měl ve věci nařídit jednání, což podpořil odkazem na první část první věty § 92 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., a to: Nerozhodne-li soud pro mládež jinak, konají se jednání … Nakonec podotkl, že ke skutku mělo dojít v době od měsíce února do dubna roku 2016, přičemž další oživování vzpomínek nezletilé by po tak dlouhé době nepřineslo žádný výchovný účinek, právě naopak. Je třeba proto vycházet i z délky tohoto řízení. Z uvedených důvodů v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné.